Druhdy nepopulárnější politik v České kotlině, sluníčko naše a hvězda jasná. Skvělý taktik a ten, kdo tahá v pozadí za všechny nitky. Dnes jen politická mrtvola s odérem pokročilého stupně rozkladu. Stanislav Baby Gross v politice končí a jedinou otázkou je, jak dlouho ten konec bude trvat.
Je lhostejné, zda jednání, která probíhala po uzávěrce tohoto vydání týdeníku EURO, povedou nakonec k tomu, že ČSSD přijme dohodu s lidovci a unionisty, zda se sociální demokraté spojí s komunisty, či zda nakonec budou přece jen předčasné volby. Gross už budoucímu politickému uspořádání nemá co nabídnout. Nejde jen o to, jak zpackal řešení svých osobních problémů, a o to, že z vyjednávání v průběhu vládní krize udělal orgie hlouposti a diletantismu, ale především o to, že zmizel jakýkoli důvod jeho politické existence.
Na nedávném sjezdu ČSSD se postavil Zdeňku Škromachovi s vizí moderní levicové strany kráčející ve stopách labouristů Tonyho Blaira. Moderní levicová politika jako nástroj záchrany již notně omšelého totemu sociálního státu ztroskotala na nepochopení všem ostatním jasné skutečnosti, že to lidovci s požadavkem na jeho odchod z čela vlády myslí vážně. Pak následovala schůzka s Grebeníčkem, která vyděsila všechny socialisty, kteří mají ještě těch posledních pět pohromadě. Úspěšné přečkání sněmovního hlasování o nedůvěře kabinetu bylo vnímáno jako získání času na obnovení koalice. Racionální část ČSSD celou dobu kryla Grossovi záda ve víře, že pochopil, co se děje, a zabrání noční můře předčasných voleb rozumnou dohodou. Kompromis dosažený v noci z minulé středy na čtvrtek znamenal sice významné ústupky lidovcům, ale ti původně dohodu odmítli. A tak to bylo vlastně vítězstvím ČSSD a také důkaz její státotvornosti.
Když Gross tuto dohodu zničil svým postupem na předsednictvu strany, vážně tak podrazil své nejbližší spolupracovníky, kteří ho zachránili na brněnském sjezdu a levicové křídlo ve straně si rozhodně nijak zvlášť nenaklonil. Grossova pozice uvnitř ČSSD bude nyní nesmírně slabá a jeho definitivnímu pádu do zapomnění se už nejspíš žádnými mediálními triky a kampaněmi nedá zabránit.
Je přitom nesporné, že v průběhu celé krize měl mnohokrát možnost změnit zásadně průběh politické hry ve svůj prospěch. Kdyby hned na počátku správně vyhodnotil situaci a odhodlání lidovců, mohl vzít za ruku svého člověka, dovést ho k prezidentovi a předat mu svou funkci, aniž by ztratil vliv na chod exekutivy. Potom mohl přejít do ofenzivy a jako politik poškozený „zrádnými lidovci“ mohl rozehrát prima předvolební kampaň, na níž by měl více než rok času. To mohl udělat ještě po sjezdu ČSSD v Brně, před hlasováním o nedůvěře, které vyvolala ODS. Zabránil by rozpadu koalice a nepustil by vůbec do hry prezidenta Klause. Navíc mohl zásadně ovlivnit složení vlády, která by nakonec byla hlavním předvolebním štábem ČSSD.
Ještě po hlasování o nedůvěře mohl prohlásit, že vzhledem k tomu, že nemá dostatečnou podporu nekomunistické části sněmovny, a když i část unionistů vládu zradila, abdikuje a je připraven na předčasné volby, kde by opět mohl hrát roli zrazeného upřímného mladého muže. V situaci ohrožení by bylo možné posilovat semknutost ČSSD a jít do voleb s šancí na čestnou porážku a především si udržet pozice ve straně.
Proč Gross nakonec sehrál tuhle nedůstojnou partii, na jejímž konci je nevyhnutelně jeho politický pohřeb, je ve hvězdách. Možná si myslí, že se může postavit úplně všem a udržet se u moci navzdory sněmovně i prezidentovi. Mimochodem minulý týden nechal za nevalného zájmů médií schválit dvacetimiliardový tendr na obrněné transportéry, a čím méně lidí bude u rozhodování o vítězi, tím to může být ekonomicky zajímavější. Navíc k přidělení státní zakázky Gross opravdu sněmovnu nepotřebuje. Nakonec v obchodních kruzích je dost dobře známo, že kamarády mezi zbrojními magnáty nemá jen Miroslav Kalousek. Jenže to už by chtělo opravdu mít na den voleb připraveno rychlé letadlo s kurzem na Patagonii. Ale možná je vše velmi prozaické a je za tím jen opravdu pouze politická neschopnost.
Každopádně nyní, kdy je rozhodnuto o osudu Babyho Grosse, by se sociální demokraté mohli začít konečně rozhodovat, co hodlají dělat se svojí stranou. Ani ti, kdo je nikdy nevolili a volit nebudou, totiž nejspíše nestojí o to, aby zde tři nebo čtyři volební období bylo zbytečné k volbám chodit, protože ODS by měla vítězství předplacené.
