Byl jsem otřesen

Europoslanec Milan Horáček se zúčastnil procesu s Chodorkovským

Milan Horáček, poslanec Evropského parlamentu za německou Stranu zelených, strávil jako pozorovatel tři hodiny při procesu s Michailem Chodorkovským, Platonem Lebeděvem a Andrejem Krajnovem. Ze soudní síně podle vlastních slov vyšel otřesen.

EURO: Když děláte politiku, asi hodně snesete. Co se dělo v soudní síni, že to vámi otřáslo? HORÁČEK: Já bych ani slovo soudní síň nepoužíval. Byla to větší třída nebo menší tělocvična se stěnami obloženými umělou hmotou, s umělým osvětlením. Zavřená okna, asi abychom neslyšeli jak lidé venku skandují: Pusťte Chodorkovského. Dostal jsem se dovnitř na pozvání jeho advokátů. V soudní síni nás bylo na několika lavicích namačkáno asi třicet. Na jedné straně seděli dva uniformovaní žalobci, na druhé straně stála železná klec, kde ale nebyly divoké šelmy, ale dva pobledlí lidé. Pokusil jsem se podat panu Chodorkovskému ruku, ale hned mě odrazili a během pobytu v Moskvě jsem neměl možnost ani s jedním z obžalovaných mluvit. Už příchod do budovy je deprimující, a to tam jdete jen jako návštěvník. Všude kordóny ozbrojenců a kontroly, před budovou i uvnitř.

EURO: O čem jednal soud za vaší přítomnosti? HORÁČEK: Četl se rozsudek. První soudkyně četla hrozně rychle, ale dost potichu. Potom se vystřídaly s další soudkyní, která četla jenom potichu. Dal jsem si ruku k uchu, abych lépe slyšel, ale jeden z obhájců mi naznačil, abych to nedělal, protože by mě mohli vyvést. Já myslím, že to všechno muselo být nedůstojné i pro samotné soudkyně. Byly to tři ženy ve středním až pozdně středním věku, vizáží, jak se říká, z lidu. A hodiny a hodiny, den po dni, slovo od slova, i s chybami, četly každý dokument, každý kus papíru, každý účet, aby odůvodnily, že mají přehled o všem, co se dělo. Kdybychom to vzali logicky, muselo by stát před soudem několik desítek takových oligarchů, protože během privatizace za Jelcina tak postupovali všichni. Nebyl to ekonomický proces, ale ekonomická poprava, protože Jukos rozbili ještě před tím, než byli Chodorkovskij s Lebeděvem právoplatně odsouzeni.

EURO: Slyšel jsem názor, že kdyby se Michail Chodorkovskij dopustil toho, zač byl odsouzen, v Americe, dostal by devadesát devět a půl roku vězení a nikdo by se nad tím nepozastavil. HORÁČEK: Takové názory vyslovují amatéři. Byli u toho soudu? Mají spisy? Vědí, jak se to odehrává. Mají přístup ke všem souvislostem? Tam je důležitá i atmosféra. Po půldruhé hodině, kdy udělali první přestávku, jsem běžel na záchod, abych se tam napil vody. Rychle jsem vycouval ven, protože tam byl úděsný smrad a špína. Neuvěřitelné. Říkal jsem si: je to veřejná budova, kde se odehrává ostře sledovaný proces, jsou tam žurnalisté z celého světa. Atmosféra procesu, jak se odehrává, kde se odehrává, jakým způsobem to provádějí, to patří k tomu. Poté, co jsem vyšel ven, tak všichni novináři, kterým jsem dával rozhovor, mi po natáčení říkali, že je na mně vidět, jak jsem zděšený.

EURO: Vy si myslíte, že Michail Chorokovskij a Platon Lebeděv jsou oběti zvůle a ničeho protiprávního se nedopustili? HORÁČEK: Kdyby to byl transparentní, důstojný, otevřený proces, tak by se to dalo určit. A kdyby to byla nová linie Kremlu „padni komu padni“ s tím, že by se připravovala revize všech privatizací, a bylo to právně průhledné, řekl bych dobře. Když jde ale pouze o jednoho dva tři lidi a když se podíváme, kdo teď má v Rusku vliv a moc, a jaké praktiky se používají, nemohu proces s Chodorkovským považovat za spravedlivý. Tam není jenom ta lidskoprávní dimenze, ale i ekonomická dimenze v tom smyslu, jaký je na ruský stát spolehnutí. Jak zachází s vlastními lidmi a jak by byl schopen zacházet s cizinci? Proti Chodorkovskému je mimochodem živen i antisemitismus, který v Rusku funguje: Je to bohatý Žid, tak co? Že má Putin v této věci většinu veřejného mínění na své straně, to souvisí i s oficiálně živenou nepřízní vůči bohatým.