Poslanec Vojíř diskredituje využívání obnovitelných zdrojů energie, tvrdí ministr
Zákon o podpoře výroby elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů energie, který projednává Poslanecká sněmovna, kritizoval poslanec Oldřich Vojíř v článku Dost špatná zpráva (EURO 42/2004). Možná by ale jeho textu spíše slušel název Poplašná zpráva. Pan poslanec v něm totiž předložil čtenářům pouhou sbírku polopravd a fabulací s jasným cílem: zdiskreditovat celou oblast využívání obnovitelných zdrojů energie.
Jak je to s cenou.
Není pravda, že výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů je třikrát a více dražší než z uhlí či jádra. Na využívání obnovitelných zdrojů energie se totiž nemůžeme dívat přes současné ceny elektřiny. V těch například nejsou zahrnuty náklady na odstraňování velkého množství negativních dopadů spojených s těžbou uhlí a výrobou elektřiny z něj (náklady na léčení zvýšené nemocnosti lidí žijících v oblastech s vysokými emisemi, na odstraňování škod způsobených korozí v důsledku emisí, na odstraňování dopadů změn podnebí spojených s emisemi skleníkových plynů, dopady na přírodu a další). Tyto škody je však stejně nutné uhradit a v konečném důsledku je tak či onak uhradíme všichni prostřednictvím zdravotního pojištění či daní. Ve skutečnosti tedy za elektřinu z uhlí zaplatíme přinejmenším stejně jako za elektřinu z větru či z biomasy. Jde pouze o to, že část ceny na první pohled nevidíme. Paradoxem je, že ačkoli je pan poslanec Vojíř parlamentním zpravodajem návrhu zákona o podpoře výroby elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů, jeho článek vyznívá tak, jako by sám o jeho obsahu příliš informací neměl. To, co nazývá několikanásobnou podporu (povinný výkup, příspěvky k ceně elektřiny z obnovitelných zdrojů, dlouhodobá záruka zachování tohoto příspěvku), jsou ve skutečnosti jednotlivá vzájemně provázaná podpůrná opatření, která nemohou existovat jedno bez druhého. Povinný výkup elektřiny z obnovitelných zdrojů sám o sobě nic neřeší. Je nutné zároveň stanovit, za kolik bude energie vykupována a také že tato cena bude zachována po určitou dobu. Navíc důvodová zpráva k návrhu zákona jasně říká, že pokud vstoupí tento zákon v platnost, bude zrušena dosavadní investiční podpora.
Přijatelné připlácení.
Oldřich Vojíř se mýlí také ve svém odhadu příčin nárůstu cen elektřiny v Evropě. Je pravda, že ceny elektřiny v Německu mají vzrůst o 21 procent (jde o takzvané předací ceny, které například v České republice tvoří přibližně jen třetinu průměrné ceny elektřiny pro konečné zákazníky). Není ale pravda, že toto zvýšení cen je zapříčiněno pouze růstem výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Ve skutečnosti je hlavním důvodem celkový růst nákladů (především investice do zvyšování bezpečnosti dodávek elektřiny) a celková nestabilita na trhu s energiemi. To potvrzuje i fakt, že ceny elektřiny rostou v celé Evropě nezávisle na tom, zda jsou v daném státě obnovitelné zdroje intenzivněji využívány, či nikoliv. Například v Česku, kde je podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů 3,5 procenta, rostou předací ceny o jedenáct procent, v Maďarsku (podíl 0,7 procenta) o 25 procent a na Slovensku (podíl 18 procent) o deset procent. Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů je podporována i nyní na základě platného energetického zákona. Vloni jsme si na ni připláceli asi dva haléře na každou kilowatthodinu, letos to jsou haléře tři, což odpovídá asi procentu průměrné ceny elektřiny pro konečné spotřebitele. Pokud bude schválen zákon o podpoře výroby elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů v rozsahu navrženém vládou, tak bychom v roce 2010 na podporu výroby této elektřiny připláceli celkem 19 haléřů v každé kilowatthodině, tedy o 16 haléřů více než letos. Domnívám se, že jde o velmi přijatelnou cenu za to, co nám využívání obnovitelných zdrojů elektřiny přináší.
Přesvědčivé Jindřichovice.
Pan poslanec se také pokouší vylíčit v nejhorším světle dopady využívání obnovitelných zdrojů energie na životní prostředí. Přitom je prokázáno, že při dodržení minimálních pravidel ani velké farmy větrných elektráren nezabraňují migraci ptactva. Příkladem může být souhrnná studie „Větrné farmy a ptáci: Analýza vlivů větrných farem na ptáky a návod ohledně kritérií hodnocení vlivů na životní prostředí a ohledně výběru lokality“, kterou pro Stálý výbor Úmluvy o ochraně fauny a flóry a přírodních stanovišť vypracovala v září 2003 organizace BirdLife International. Zároveň jsou větrné elektrárny konstruovány a také umísťovány tak, aby splňovaly přísné hygienické normy, takže nikoho neruší. Ostatně kdo nevěří, může navštívit Jindřichovice pod Smrkem v Jizerských horách a poslechnout si tamní větrné elektrárny osobně. Přesvědčit se na vlastní oči a uši, zda skutečně ruší okolní přírodu a zeptat se místních obyvatel, zda jim tyto elektrárny vadí.
Nerozumím příliš ani argumentu, že elektřina z obnovitelných zdrojů není k dispozici tam, kde je poptávka, a že je nutné tuto elektřinu se ztrátami přepravovat. Tento problém je mnohem markantnější u klasických zdrojů elektřiny, protože právě tyto elektrárny jsou velké a centralizované, takže dopravní cesty elektřiny z nich ke spotřebiteli jsou dlouhé a tedy nákladné. Naproti tomu energie z obnovitelných zdrojů se vyrábí v menších elektrárnách, které jsou z hlediska dopravy ke spotřebiteli rozmísťovány mnohem efektivněji, takže se snižují náklady na tuto přepravu.
Souhlasím, že některé druhy obnovitelných zdrojů jsou méně spolehlivé a vyžadují záložní zdroje elektřiny. Týká se to především větrných a slunečních elektráren. Není však pravda, že zálohové elektrárny musejí být neustále ve stavu pohotovosti, tedy že se v nich musí neustále topit. V Německu, kde je tento problém aktuální, jsou k dispozici instrumenty, umožňující na 24 hodin dopředu předpověď kdy, kde a jak bude na celém území státu foukat a kdy, kde a v jakém množství budou potřeba záložní zdroje elektřiny. Zavedení stejného systému se předpokládá i v Česku.
Současnost i budoucnost.
Obnovitelné zdroje jsou nepochybně vhodné pro lokální výrobu energie. Vidí-li však pan poslanec jejich jedinou budoucnost v zásobování chat, zajímalo by mne, jak hodlá zajistit zásobování lidstva energií až dojdou zdroje klasické. Světové zásoby ropy vystačí zhruba na 40 let, zásoby zemního plynu na 80 let a uhlí na stovky let. Což sice není málo, ale jejich vyčerpání rozhodně není v nedohlednu. A těžko může lidstvo tento problém začít řešit až ve chvíli, kdy mu tyto zdroje dojdou. Efektivní využívání obnovitelných zdrojů energie ale může pomáhat už teď ve snaze zlepšit životní prostředí, zvýšit podíl domácích energetických zdrojů, umožnit využití ladem ležící půdy k pěstování biomasy, zahájit vývoj a výrobu nových technologií, vytvořit nová pracovní místa. Osobně bych proto považoval za špatnou zprávu kdyby Česká republika nezačala skutečně podporovat využívání obnovitelných zdrojů energie, tedy kdyby parlament neschválil návrh zákona o jejich podpoře.
