Britská ambasáda na Malé Straně si i uprostřed vražedného srpnového sucha držela příslovečně krátce střižený trávník perfektně zelený. To ale neznamená, že by Nicku Archerovi, šéfovi pražské diplomatické mise Jejího Veličenstva, nebylo dost horko. Přišli jsme za ním ve chvíli, kdy vrcholila licitace o podmínkách odchodu Británie z Evropské unie. Tři dny před naší návštěvou vydala Evropská unie padesátibodový návod, jak postupovat v případě, že se Londýn s Bruselem nedohodnou. Britové odpověděli vzápětí. Jejich Bílá kniha spatřila světlo světa zhruba v době, kdy jsme seděli za teakovým stolem na zahradě a ptali se ambasadora, co vlastně můžeme od postbrexitové Británie očekávat - aco očekávají Britové sami. „Každá země má specifika, která zásadně mění racionální kalkulaci jejich vlád i občanů o případném takovém kroku,“upozorňuje v exkluzivním rozhovoru pro týdeník Euro britský velvyslanec v Praze Nick Archer.
* Co je z obsahu Bílé knihy nejdůležitější?
Pro Čechy je to rozhodně vzájemný obchod, bezvízový styk a míra byrokracie při vydávání pracovních povolení.
Nejdůležitější je dát britským firmám rámec, v němž by mohly plánovat nejhorší scénář. Kdybychom jednali, jako kdyby varianta brexitu bez dohody s EU neexistovala, a pak se během jednání něco pokazilo, vystavovali bychom se nařčení, že jsme firmy nechali bez plánu B, že jsme jim neposkytli potřebnou podporu.
* V takovém nejhorším případě by vzájemný obchod probíhal podle pravidel WTO? To by bylo v Česku vnímáno jako neštěstí. Kdo jsou vaši spojenci pro případ, že přístup na naše vzájemné trhy bude najednou radikálně zkomplikován?
Tuhle hypotetickou otázku vám nezodpovím, především proto, že jsme naprosto odhodláni dohodu o brexitu s Unií uzavřít. Kdybychom začali spekulovat o odchodu bez dohody, buď bychom tím vytvořili dojem, že je to pravděpodobný výsledek jednání, což není, nebo že se o takový výsledek potají snažíme, což neděláme.
Když se podíváte, co ministerská předsedkyně říká, je naše odhodlání dosáhnout dohody jasné. Myslíme si, že jí dosáhneme, protože kdyby jednání nevedla nikam, nikomu to neprospěje - českému byznysu ani britskému. Když se podíváte na opatření, jež navrhuje zavést Bílá kniha, všechna směřují k jednomu cíli - k vytvoření vzájemně výhodných obchodních vztahů, které by ve většině ohledů byly právě tak hladké a bezproblémové jako dosud.
* Jaký má smysl opouštět Evropskou unii ve snaze zachovat status quo?
My opouštíme Evropskou unii proto, že jsme o tom vyhlásili referendum a většina obyvatelstva řekla, že si přeje EU opustit. Vláda se rozhodla, že klíčové je převzít zpět některé justiční pravomoci a tím část suverenity, jichž jsme se dříve vzdali. Znovu tím získá kontrolu především nad migračními proudy. To je kontroverzní téma po celé Evropě. Vláda si je vědoma toho, že - jak praví klišé - nikdo nehlasoval pro chudobu, firmy nehlasovaly pro složitější obchodní vztahy, lidé nehlasovali pro méně bezpečnou Británii. Vláda má za úkol zajistit naplnění vůle lidu, tedy aby Británie opustila EU a získala zpět svoji suverenitu.
Zároveň však usiluje o to, aby oběma stranám zůstaly dostupné všechny výhody, které z britského členství v EU plynou. Říkám oběma stranám, protože často čelíme nařčení - a možná i vy budete chtít takové nařčení vznést -, že hledáme taková řešení, která vyhovují pouze Britům. Položím tedy otázku já vám: Víte o jednom jediném opatření, které by vyhovovalo Britům a které by zároveň nevyhovovalo Čechům? Myslím, že se zde naše zájmy překrývají.
* To máte asi pravdu. Ale zpětně si člověk klade otázku, jestli byl v roce 2004 skutečně dobrý nápad úplně otevřít britský pracovní trh? Němci si vzali sedmileté přechodné období, Rakušané také - av těch zemích nenajdete takovou míru antipatie vůči řekněme polským dělníkům.
Především kategoricky nesouhlasím s představou, že v Británii vládnou silnější antipatie vůči evropským dělníkům než jinde v Evropě. To se brexitu přímo netýká, ale ve skutečnosti jsme poměrně úspěšní, co se týče vycházení s různými mikropopulacemi a s jejich integrací.
Co se toho druhého nápadu týče…
Myslím, že se Britové před rokem 2004 chovali příkladně. Byli daleko nadšenějšími zastánci rozšíření EU než většina tehdejších členských zemí. Chovali jsme se jednak proevropsky a jednak čestně - protože když někoho přijímáte do klubu, mají pro něho platit stejná pravidla jako pro ostatní, ne že bude nějakým druhořadým členem.
* Imigranty tedy vítáte, ačkoli právě oni jsou příčinou toho, že referendum v roce 2016 dopadlo, jak dopadlo?
Myslím, že to hlavní, co rozhodlo referendum o brexitu, byla otázka kontroly, zejména tedy přílivu migrantů. Jaké bude postavení občanů EU v Británii po uplynutí přechodného období, ještě rozhodnuto není. Ale podle mě výsledek hlasování odrážel spíše pocit bezmoci nekontrolovanému proudu přistěhovalců tváří v tvář než pocity vůči specifickým národnostem.
* Kolik je vlastně Čechů v Británii? Něco pod padesát tisíc?
Myslíme si, že asi 45 tisíc. Ale nevíme to přesně, protože podle pravidel EU se nemusejí nikde registrovat. Když se na ně podíváte, většina z nich je dobře integrovaná, zaměstnaná. Domníváme se, že většina z nich je čistými přispěvateli do rozpočtu sociálního státu. Jsou to odborníci, pracovníci ve zdravotnictví, studenti - ato nepočítáme turisty. Je těžké si představit, že počet takových lidí by měl být v budoucnu nějak omezen. Ale také je jednoduché uvědomit si, že je uklidňující mít jistotu, že jej omezit můžete, pokud by se věci nějak vymkly z rukou.
* Jaká bude pozice zahraničních studentů po uplynutí přechodového období? Jaký je nejhorší scénář?
O školném zahraničních studentů ještě nebyla řeč, ale často říkám, že stran studia existuje značná vzájemnost. Víme, že cokoli prosadíme ve vztahu k vašim studentům v Británii, budou v tu chvíli mít naservírováno i naši studenti v Česku. Je jasné, že je důležité proud studentské výměny zachovat. Šlo by přímo proti duchu naší Bílé knihy, kdybychom tomu kladli překážky. Hledáme ale cesty jinak vystavěné, jakkoli v konkrétním výsledku se bude nový režim podobat režimu starému.
To je základní věc: Britové jen velmi neradi přijímají pravidla stanovená někým jiným. Ale rádi uděláme každému nabídku - naše univerzity jsou na zahraničních studentech závislé, intelektuálně i finančně. Tlak ze strany vysokého školství na to, aby nový režim vypadal co nejvíce jako ten starý, je obrovský.
* Zvenčí to vypadalo, že k výsledku referenda vedla cesta vedená přímočařeji než přes intelektuální koncept kontroly. Někdo by řekl, že z Británie zmizel politický centrismus.
Slogan zastánců brexitu „take back control“ byl velice efektivní. Z toho mi plyne, že kontrola je to, oco šlo.
* Co tedy bude první věcí, kterou britská vláda udělá, až bude země mimo EU?
Nebude to žádný velký třesk. Hodně nám záleží na dohodách o volném obchodu.
Zatím o nich nemůžeme oficiálně vyjednávat, ale proces, jímž se pro ty dohody připravuje půda, bude akcelerovat.
Až budeme na konci přechodového období v roce 2020, budeme schopni uzavřít tyto dohody velmi rychle, protože je bude možné ušít na míru silným i slabým stránkám britského byznysu. To je logicky velká změna. Kromě toho tu bude značný psychologický efekt plynoucí z toho, že nebudeme podléhat rozhodnutím Evropského soudního dvora.
Dále tu bude nový migrační režim, který především zajistí obyvatelům jistotu, že veřejné služby vjejich oblastech nebudou přetíženy ekonomicky neproduktivními lidmi. Ale v mnoha oblastech - a vím, že to zní trochu paradoxně - by neměly nastat žádné změny. Pokud budeme schopni vyjednavače EU přesvědčit o tom, že pro obě strany je nejlepší pokračovat přibližně tak, jak to funguje nyní, budeme mít pod kontrolou určité aspekty migračních proudů a zároveň zůstanou zachovány - ne všechny, ale jejich značná část - obchodní vztahy v podobě, která bude výhodná pro obě strany.
* Shodneme se, že „take back control“ byl efektivní slogan. Vy jste v Česku od ledna. Cítíte v náladě lidí, že ten slogan rezonuje i u nás? Vysledoval jste nedůvěru k problému nadměrné regulace z Bruselu, k redistribuci migrantů?
Myslíte, že kdyby se Britům podařilo vyjednat úspěšné podmínky odchodu z Unie, mohlo by to podpořit podobné tendence i v Česku?
Často říkám, že velmi jasně rozlišujeme mezi obecnými problémy Evropy, jako je to rozčarování, o kterém mluvíte, a specifickou cestou, kterou jsme se rozhodli jít my sami. Tato cesta je dostupná pro Británii, protože máme radikálně jinou zeměpisnou pozici, jsme pátá největší ekonomika světa a máme velmi specifické dějiny a tradice. Proto jsme se tou cestou rozhodli jít a věříme, že bude úspěšná.
Ale celou dobu jednoznačně říkáme, že brexit nemá znamenat czexit. Každá země má specifika, která zásadně mění racionální kalkulaci jejich vlád i občanů o případném takovém kroku.
* Ale požadavek „take back control“ působí i za hranicemi racionálních argumentů.
Nemusí to tak být. Vidíme, že někteří evropští vůdci tu debatu přesunují zpět do racionální roviny. Brexit nemáme proto, že by Britové byli špatní Evropané.
Doufáme, že evropští politici uvidí, že je to britská reakce na problémy Unie, které je třeba řešit podstatně důkladněji než dosud. Lidé by se na nás měli podívat a řešit problémy tak, aby to lépe vyhovovalo těm zbývajícím sedmadvaceti zemím. A to by prospělo i nám, protože to poslední, co Británie chce, je být sousedem bloku, který je pod tlakem, nespokojený a má pomalu rostoucí ekonomiku. Chceme mít zdravého, silného souseda.
* To je oficiální linie?
Rozhodně.
* Takže zvaší strany nepřijde žádné obracení na euroskeptickou víru?
Rozhodně ne z vlády. Poslední člen vlády, který o tom dosud mluvil, náměstek ministra obchodu Greg Hands, to nedávno řekl jasně: brexit neznamená czexit.
* Zaznělo tu, že výsledek referenda byl jen zčásti podložen racionální úvahou.
Znamená to, že značná část sporných bodů je především věcí vnímání?
Neznamená. Vnímání je důležité, ale když se podíváte na evropské instituce, na soudní dvůr, na parlament, na komisi, na právní precedenty vzniklé v poledních 25 letech - pochopíte, že britská veřejnost ktomu může zaujmout postoj typu „tak moment, tohle jsme si nedomluvili“. A jsou tu fakta, jimiž britská veřejnost tento postoj podkládá, třeba Evropský parlament a jeho nedostatek demokratické legitimity. To si Britové nevymysleli.
* Bylo řečeno, že hlavním důvodem výsledku referenda byla snaha dostat pod kontrolu migrační proudy. Nakolik je to racionální?
Nechtěl bych, aby z této diskuse vyplynulo, že jde jenom o migranty. Vezměme jednotný trh. Dlouhou dobu se Británie snažila například prosazovat myšlenku volného trhu ve službách. A narazila na zásadní, naprosto neotřesitelnou protekcionistickou reakci ze strany řekněme několika evropských zemí. V mnoha ohledech jsme po léta byli vzoroví Evropané, ale nebylo to nic platné. Je fér říct, že jsme nikdy neměli reálnou naději na vytvoření zcela jednotného trhu. I přes oficiální rétoriku v tom smyslu mnoho zemí - ne Česko, dodávám -vzdorovalo myšlence ekonomické jednoty, které jsme chtěli dosáhnout. Podívejte se na státní zakázky v jednotlivých členských zemích; tam vládne protekcionismus beze zbytku.
* Zpět k obchodu. Řekněme, že to bude právě tak, jak jste říkal - že dojde k dohodě, s níž budou všichni spokojeni. Jaká bude vaše strategie? V jakých oblastech můžete pro své exportéry vyjednat lepší podmínky samostatně, než byste mohli jako součást evropského bloku? Jaké ústupky můžete svým partnerům výměnou nabídnout?
Nemůžu vám teď vyjmenovat nějaký seznam výrobků. Ale obecně vzato máme výhodu v tom, že musíme chránit pouze svoje zájmy a ne zájmy 28 zemí. V každém takovém vyjednávání mají všichni jeho účastníci požadavky, přes které nejede vlak - Italové, Francouzi, Poláci - ti všichni mají své sektory, které potřebují chránit. To má dva následky: zaprvé, je to vždycky dohoda „něco za něco“, což se negativně odráží na našich zájmech, protože musíme brát v potaz požadavky ostatních sedmadvaceti zemí.
Zadruhé, takové jednání se táhne léta, kdežto my vidíme trvalý užitek v možnosti uzavřít dohody rychle. Rychlost hraje svou roli, stejně jako specifičnost našeho průmyslového a exportního profilu. A konečně jsou tu prioritní trhy, země Společenství národů, jichž jsme se na začátku 70. let vzdali kvůli vstupu do Evropských společenství. To jsou trhy, kam jsme měli historicky dobrý přístup a chceme na to navázat.
* Tyto země budou podle vás ochotné poskytnout Británii lepší podmínky, než by byly ochotny v případě celé Unie?
Ano, a hned ze dvou důvodů. Zaprvé jsou to vztahy, které jsme kdysi obětovali, a od té doby nám scházely. Zadruhé je snadnější vyjednávat s partnerem, který sedí proti vám u stolu, než když napřed jednáte měsíce a měsíce, abyste dali mandát paní eurokomisařce pro obchod Cecilii Malmstromové, a pak dopadnete mizerně jen kvůli tomu, že některá jiná členská země je posedlá nějakou dílčí záležitostí.
* Ale na druhé straně je tu velikost evropského trhu, což je také silný faktor.
Říkáte, že jste se kvůli EU vzdali svých dohod se zeměmi Společenství národů.
Přitom však - snad až na výjimky - neexistují žádné významnější protekcionistické překážky, které by vaše obchodní zájmy nějak výrazně poškozovaly.
To se samozřejmě všechno musí vyzkoušet.
Jak řekl ministr obchodu Liam Fox, máme reálnou naději na znovuoživení části těchto vztahů. Také je v tomto kontextu třeba říci, že značnou - a stále rostoucí - část zahraničního obchodu realizujeme mimo záběr Evropské unie, mnohdy v oblastech, kde Unie nikdy nebyla významným hráčem. Například v Perském zálivu jdeme daleko za obvyklý sortiment tvořený energiemi a zbrojními dodávkami. Prodáváme tam infrastrukturu, know-how… A budeme mít nyní více prostoru, energie i prostředků k budování těchto vztahů. •
Hlavní, co rozhodlo referendum o brexitu, byla otázka migrace a nekontrolovatelného proudu přistěhovalců. Antipatie vůči evropským dělníkům není v Británii silnější než jinde v Evropě. Nicholas Stewart Archer (57) • V zahraniční politice se pohybuje od roku 1983, kdy po studiích angličtiny a němčiny na Durhamské univerzitě nastoupil na ministerstvo zahraničí na odbor pro Dálný východ. • Naučil se arabsky a v letech 1986 až 1989 působil v Ammánu. • V následujících letech pracoval v sekcích ministerstva zahraničí pro severní Afriku, Blízký východ, severní Asii a Tichomoří. • Další zahraniční angažmá na něho čekalo v Oslu, kde v letech 1995 až 1997 vedl ekonomickou a komerční sekci britské ambasády. • Následující tři roky, během nichž se oženil (dnes má dva syny), strávil ve službách Jeho královské Výsosti Prince z Walesu. • V roce 2001 mu královna Alžběta II. udělila rytířský Královský viktoriánský řád (MVO). • V letech 2006 až 2008 byl Vysokým komisařem v maltské Vallettě. • Následující čtyři roky strávil coby velvyslanec Jejího Veličenstva v Kodani. • Od roku 2012 až do svého pražského jmenování pracoval v úřadu UK Trade Investment; poslední tři roky vedl jeho sekci Policy and Network Development. • V lednu 2018 byl jmenován velvyslancem Jejího Veličenstva v České republice.
O autorovi| Daniel Deyl deyl@mf.cz Miroslav Zámečník zamecnik@mf.cz
