Menu Zavřít

Bylo už dost šokové terapie?

26. 11. 2008
Autor: Euro.cz

Globální ekonomice hrozí, že vlády toho budou dělat příliš málo

Více než 60 let se rozvinutým ekonomikám světa každoročně dařilo – navzdory ropným šokům a teroristický útokům – aspoň trochu rozšiřovat kolektivní produkci. Toto dlouhé úspěšné období však zřejmě brzy skončí, protože padne za oběť snížené úvěrové schopnosti bank v celosvětovém měřítku. Mezinárodní měnový fond (MMF) v současnosti naznačuje, že rok 2009 přinese první kumulovaný pokles hospodářské produkce v rozvinutých ekonomikách přinejmenším od druhé světové války. MMF přesto očekává, že Čína a další rozvíjející se země v příštím roce porostou jako skupina. Varuje však, že „zůstávají významná negativní rizika růstu, dokonce i v nově vznikajících ekonomikách“. Někteří ekonomové jsou ještě trudnomyslnější. „Vážné je snižování zadluženosti cestou odprodeje aktiv – což nelze zastavit,“ říká Anders Aslund, vedoucí vědecký pracovník Institutu pro mezinárodní ekonomiku ve Washingtonu. „Domnívám se, že i pokud budeme mít dobrou hospodářskou politiku, svět zažije pokles (hrubého domácího produktu) o deset procent… Je to globální a kruté.“
I kdyby se situace natolik nezhoršila, je jasné, že jsme hluboko na neprozkoumaném území. Nebo alespoň na území, které nebylo zkoumáno od doby velké hospodářské krize. Ekonomové a političtí představitelé tápou. Protože nevědí, jak hluboká bude recese, nedokáží stanovit radikálnost opatření pro boj proti poklesu. Americký ministr financí Henry Paulson, který se snažil najít cestu pro americkou politiku, se hájil v článku z 18. listopadu vedle úvodníku v listu The New York Times následovně: „Neexistuje žádná příručka, jak reagovat na zmatek, který jsme dosud nikdy nezažili.“
Největším současným rizikem je, že vlády toho budou dělat příliš málo, aby zabránily propadu. BusinessWeek odhaduje, že vlády na celém světě vyčlenily přes 2,6 bilionu dolarů na záchranu bank a na další úsilí o podporu růstu (viz mapa). Jenže ani to nemusí stačit. Německo, hybná síla Evropy, se do stimulování své ekonomiky pustilo jen váhavě z obavy, že agresivní kroky by mohly způsobit inflaci. Holger Schmieding, hlavní ekonom londýnské Bank of America pro Evropu, tvrdí, že plán Německa na snižování daní „je natolik malý, že by jej ani nepočítal“. Japonsko, jež je znovu v recesi, není nadále schopné nabrat energii, aby se zbavilo nevyváženého výkonu, který vznikl v roce 1990. Británie, Irsko a další země s velkými státními schodky se zdráhají vynakládat příliš mnoho prostředků na stimulaci, protože by to mohlo svádět ke spekulativnímu útoku na jejich měny.

„Obcování“ s dluhem

Mnoho ekonomů se domnívá, že také Spojené státy americké, kde krize vznikla, možná postupují příliš pomalu s ohledem na hloubku propadu. Je nepravděpodobné, že by Washington schválil velký stimulační balík dříve, než v lednu začne funkční období nového Kongresu a prezidenta. Dne 18. listopadu se ministr financí Paulson střetl se zákonodárci, kteří chtějí, aby část ze 700 miliard dolarů z programu na záchranu problémových aktiv (Troubled Asset Relief Program – TARP) použil na pomoc vlastníkům domů. Paulson prohlásil, že TARP by měl posílit finanční instituce, a „není určen k tomu, aby byl ekonomickým stimulem nebo balíkem pro hospodářské oživení“.
Problémem pomalých nebo váhavých kroků je, že by mohly popohnat světový pokles, což by se později o to hůře měnilo. Neprovedení rychlého a razantního zásahu bylo možná jedním z důvodů, proč velká hospodářská krize, která začala v roce 1929, přetrvala až do vypuknutí druhé světové války, kdy se roztočila válečná mašinerie.
Tento pokles je vážný i nesnadno předpověditelný kvůli nebývalému převisu dluhu. Spotřebitelé, zejména v USA, si nadměrně půjčovali na nákup domů, aut, hraček a dovolených. Bublina cen bydlení vedla věřitele k mylnému názoru, že půjčky mají dobré záruky. Podobná dynamika působila i v dalších typech zajištěného úvěrování. Teď se spirála obrátila. Klesající hodnota záruk způsobuje, že věřitelé ruší úvěry. To dlužníky nutí prodávat aktiva, aby získali hotovost, což tlačí ceny ještě níže a vzniká začarovaný kruh. Nejvíce postižené jsou malé, otevřené ekonomiky – irská, islandská a tchajwanská (ve všech případech jde o ostrovní země) – které ještě před několika lety byly vzory globalizace a finanční inovace. Spoléhaly ještě více než Spojené státy americké na volný tok obchodu a investic. Ale i velké evropské země, jako jsou Británie, Francie a Itálie, mají pocit, že jejich stimulační schopnost je omezená. „Britská vláda v posledních deseti letech nevázaně obcovala s veřejným dluhem,“ prohlašuje Geoffrey Wood, ekonom Cass Business School na City University v Londýně. Říká, že britský veřejný dluh „si nevyhnutelně vybere svou daň na libře. Neexistuje logický podklad pro to, jak dlouho by mohla jít proti dolaru.“ Nejméně postiženo je několik velkých zemí, například Čína, které začínají přecházet od růstu podporovaného vývozem k domácí poptávce. MMF očekává, že čínská ekonomika bude v roce 2009 expandovat o 8,5 procenta. To není špatné, přestože to bude první rok jednociferného růstu této země od roku 2002. Peking ohlásil stimulační plány v hodnotě 586 miliard dolarů na dvouleté období, aby udržel hladký chod ekonomiky. Indonésie se ve třetím čtvrtletí překvapivě prodírala vpřed tempem 6,4 procenta díky domácí poptávce. A ušetřena bude patrně i subsaharská Afrika, ačkoli jen proto, že je většinou zoufale chudá a téměř nepropojená s globální ekonomikou.
V krizi tohoto rozsahu nestačí použít obyčejné tlumiče nárazů světové ekonomiky. Snižování úrokových sazeb centrálními bankami začíná ztrácet na účinnosti, protože lidé mají strach si půjčovat – bez ohledu na to, jak nízká je sazba. A sazby nelze pochopitelně snižovat pod nulu. Následkem toho se vlády musejí pouštět do výdajových programů, které nepatří do jejich obvyklého arzenálu pro boj s recesí. Kromě obvyklých daňových úlev a slevových šeků se uchylují k vládním půjčkám finančním institucím a investicím do nich a dále k zárukám za dluhy s cílem znovu nastartovat soukromé úvěrování. Mnoho zemí se věnuje všem třem směrům. Špatnou zprávou je, že reakce vlád zatím neodpovídají velikosti krize. A naopak dobrou to, že vlády mají více volného prostoru než obvykle, aby si půjčovaly a vynakládaly prostředky, protože v důsledku propadu cen komodit a ochablosti pracovních trhů už inflace bezprostředně nehrozí. Americký statistický úřad (Bureau of Labor Statistics, BLS) ohlásil 19. listopadu jednoprocentní snížení spotřebitelských cen v říjnu – tedy největší měsíční pokles od roku 1947, kdy BLS začal tyto údaje sledovat. Poradci nově zvoleného prezidenta Baracka Obamy, kteří uznávají rizika deflační spirály způsobené dluhy, pracují na plánech požádat Kongres o dalších 500 miliard dolarů. Možná, že podobně učiní i další země. Synchronní recese bude koneckonců vyžadovat synchronizaci stimulů.

Popisek s. 26: Německé akcie klesají. Dle kritiků Berlín nevyvíjí dostatečnou snahu, aby propad zastavil.

Graf s. 26:
Poklesne růst pod nulu?
–1 0 1 2 3 4 5 Procent
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Hospodářský růst v rozvinutých ekonomikách*

Předpověď
Poznámka: Změna celkového ročního HDP v členských zemích OECD upravená o inflaci
Pramen: Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

Popisky na mapě s. 26–27:

1850 miliard dolarů
6 % HDP

2450 miliard dolarů
21 % HDP

3 Jen záruky za půjčky

4 44 miliard dolarů
2 % HDP

5 50 miliard dolarů
2 % HDP

6 111 miliard dolarů
8 % HDP

7 151 miliard dolarů
7 % HDP

8 66 miliard dolarů
15 % HDP

9 209 miliard dolarů
12 % HDP

10 41 miliard dolarů
5 % HDP

11 586 miliard dolarů
16 % HDP

12 80 miliard dolarů
9 % HDP

13 68 miliard dolarů
1 % HDP

Box pod mapou s. 26–27:
Růst globální pomoci
Vlády na celém světě vyčlenily přes 2,6 bilionu dolarů na záchranu bank a rychle nastartovaly růst. Navíc slíbily záruky ve formě půjček za více než 2,7 bilionu dolarů.*

1 USA
Částka zahrnuje stimulační balík 150 miliard dolarů ze začátku letošního roku a 700 miliard dolarů na záchranu bank. Dále 300 miliard dolarů, jež jsou také k dispozici jako záruky za hypotéky. Letos Fed snížil referenční úrokovou sazbu z 5,25 na jedno procento a zvýšil úvěrování bank a další aktiva o 1,3 bilionu dolarů.

2 VELKÁ BRITÁNIE
Očekávané snížení daní v hodnotě 23 miliard dolarů; 116 miliard dolarů na rekapitalizaci bank a 311 miliard dolarů bylo pro ně vyčleněno, aby mohly vyměňovat nelikvidní cenné papíry za vládní dluh. Zaručeno 389 miliard dolarů za nové bankovní dluhy.

3 IRSKO
Vláda slíbila, že bude ručit za všechny půjčky a vklady u irských bank do roku 2010, což je závazek, který by se mohl rovnat 554 miliardám dolarů. Banky musejí vyčlenit 2,5 miliardy dolarů na pokrytí ztrát.

4 ZEMĚ BENELUXU
Finanční injekce poskytnuta šesti bankám v potížích. Vlády slíbily, že budou ručit za mezibankovní transakce, ale výslovně neuvedly disponibilní částku.

5 FRANCIE
Vynaloženo třináct miliard dolarů na rekapitalizaci bank s příslibem dalších 37 miliard dolarů, bude-li třeba. Jako záruka mezibankovních transakcí je k dispozici 403 miliard dolarů.

6 ŠPANĚLSKO
Stimulační balík 48 miliard dolarů; 63 miliard dolarů na nákup bankovních aktiv; 127 miliard dolarů ve formě záruk za nové bankovní úvěry.

7 NĚMECKO
Daňové úlevy 25 miliard dolarů u nových aut, kapitálových investic a výdajů na infrastrukturu; 101 miliard dolarů nového kapitálu pro banky; 25 miliard dolarů na pokrytí špatných úvěrů; záruka 504 miliard dolarů za mezibankovní půjčky.

8 ŠVÝCARSKO
V kapitálových injekcích poskytlo pět miliard dolarů a převezme toxické cenné papíry od banky UBS za 60 miliard dolarů. Stimulační plán za 1,3 miliardy dolarů, především na veřejné práce.

9 RUSKO
Úvěrování ve výši 50 miliard dolarů na refinancování zahraničního dluhu korporací; 88 miliard dolarů ve formě půjček bankám; devatenáct miliard dolarů na podporu akcií.

10 INDIE
Půjčky vzájemným fondům ve výši čtyř miliard dolarů; 37 miliard dolarů v nové měně na úvěry poté, co centrální banka snížila požadavky na bankovní rezervy.

11 ČÍNA
Dvouletý stimulační balík – třetina na venkovskou infrastrukturu a sociální služby, čtvrtina na železnice, dálnice a letiště, zbytek se má vynaložit na zdravotnictví, školství, bydlení a další účely.

12 JIŽNÍ KOREA
Stimulační balík 25 miliard dolarů; 55 miliard dolarů ve formě půjček, aby se zmírnilo snížení devizové likvidity u vývozců; 100 miliard dolarů ve formě záruk bankám usilujícím o devizové úvěry.

13 JAPONSKO
Dva stimulační balíky zahrnují snížené daně, daňové úlevy u nových hypoték, nižší mýtné na dálnicích a záruky za úvěry malých podniků. Dalších 322 miliard dolarů ve formě záruk za půjčky pro malé a střední podniky.

Poznámka: Částky vypočítané jako poměrná část HDP zahrnují stimulační balíky a peníze vyčleněné na záchranu bank. Záruky bez vyčleněných peněz jsou zaznamenány zvlášť.

Box s. 28:
MMF: Buďte v čele a vynakládejte prostředky
John Lipsky, první náměstek ředitele Mezinárodního měnového fondu, prohlásil v projevu 17. listopadu, že výzkum MMF ukazuje, že agresivnější fiskální stimulace na celém světě je odůvodněná. „V čele by měly být země s nejsilnějšími rámci fiskální politiky. Jednak země, které jsou nejschopnější financovat nové fiskální úsilí, a jednak ty s jasně udržitelnými úvěrovými pozicemi,“ prohlásil Lipsky.

MM25_AI

Copyrighted 2008 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Jiří Kasl

  • Našli jste v článku chybu?