PREZIDENT SVAZU PRŮMYSLU A DOPRAV Y JAROSLAV MÍL:„Nabídku vstoupit do politiky jsem dostal, ale pod koval jsem za ni a odmítl,“ říká prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Obává se přílišných kompromisů. Nejhorší by podle něj byla vláda, která by o reformách jenom mluvila, ale nedělala je.
PREZIDENT SVAZU PRŮMYSLU A DOPRAV Y JAROSLAV MÍL: „Nabídku vstoupit do politiky jsem dostal, ale pod koval jsem za ni a odmítl,“ říká prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Obává se přílišných kompromisů. Nejhorší by podle něj byla vláda, která by o reformách jenom mluvila, ale nedělala je. Podle ministra práce a sociálních věcí Petra Ne čase má nový zákoník práce více než 80 chyb. Jejich seznam jsme ale na ministerstvu zatím marně sháněli. Neviděl ho prý ani šéf odborů Milan Štěch. Existuje vůbec takový dokument?
Existuje, i když osobně jsem ho neviděl ani já.
Jak pokračuje snaha změnit tento zákoník?
Náměstek ministra práce a sociálních věcí Petr Šimerka nyní zpracovává konkrétní návrh na legislativní úpravy.
Kdy by se mělo o změnách jednat? Návrh má být hotov už do konce ledna, pak půjde na jednání tripartity. Jak se na případné změny dívají odboráři, kteří je na podzim odmítali?
Odboráři by už s námi dneska rádi jednali, ať jim pomůžeme změnit některá nesmyslná ustanovení zákoníku. Samozřejmě s nimi jednat budeme. Ale ta nabídka, kterou jim vloni na podzim dal ministr Petr Nečas a kterou tenkrát odmítli, už neplatí. Dneska je jiná doba, takže znovu budeme jednat o všech našich původních požadavcích.
Překvapilo vás, že odbory vloni na zmíněnou nabídku nepřistoupily? Ministr Ne čas tehdy navrhl odložit účinnost zákoníku o pouhé tři měsíce, během nichž by se odstranily největší legislativní chyby. Odborářům by za toto posunutí dal záruku, že se již nebudou otevírat věcně-ideové změny.
Tehdy jsme přemýšleli, jestli máme tu Nečasovu nabídku vůbec podpořit. Ale nakonec jsme s ní souhlasili, a o to více mě překvapilo, že odbory tuto nabídku odmítly. Kdyby ji tenkrát přijaly, tak by nám jako odpůrcům současné podoby zákoníku hodně vzaly vítr z plachet, protože už bychom se k němu znovu nemohli vrátit. Myslím, že to odbory tehdy prokoučovaly.
Naznačil jste, že doba se změnila… Ano, teď už je jiná doba. Odbory tu naši vstřícnou ruku rok a půl odmítaly. A když dneska vidí, že se zákoník obrací i proti nim, tak se chtějí vrátit za jednací stůl. Máme teď šanci navrátit to nesmyslně vychýlené kyvadlo. Teď už nám nejde jen o odstranění největších legislativních chyb. Znovu na tripartitu přineseme všechny naše připomínky. ODBORY SE NAPOJILY NA POLITICKOU STRANU
Jaké jsou vaše osobní vztahy s odborářským předákem Milanem Štěchem? V podzimním rozhovoru pro Profit o vás nemluvil zrovna lichotivě. Diskutovat s Milanem Štěchem je velice obtížné, protože on je především představitelem ČSSD. Je prostě politik, jde mu v prvé řadě o svoje politické křeslo. Vidím jako problém, že někteří odboroví předáci hájí jenom své košile a ne členskou základnu. Nejednáme pak s představiteli odborů, ale vlastně s představiteli politické strany. A to se potom strašně těžko jedná, protože my nejsme politici. Podle Milana Štěcha se pod vaším vedením Svaz průmyslu a dopravy zradikalizoval a jste méně ochotní ke kompromisu. Ano, od roku 2004 jsme skutečně začali ještě víc hájit zájmy podnikatelů, zaměstnavatelů. Mluvíme přitom za členskou základnu, na rozdíl od pana Štěcha nejsem a nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany. Navíc on zaměňuje kompromis posouvající věci dopředu za kompromis konzervující stávající stav. Všechny takové kompromisy se ukázaly jako chyba. Teď je jasně vidět, že třeba ohledně kritiky zákoníku jsme měli pravdu. Zaměstnanci podle vás doplácejí na svou menší informovanost, takže věřili, že nový zákoník jim skutečně prospěje. Odbory na jeho propagaci vytiskly i letáky. Proč se nepokusíte o podobnou polopatickou osvětu? Ještě jsme to nezkoušeli, ale je to zajímavý nápad. I když ne levný a odbory jsou na rozdíl od nás částečně financovány ze státního rozpočtu. Spíš však chceme přesvědčovat prostřednictvím médií než takovou kampaní, jakkoliv je legitimní. Jenže to pak můžeme skončit třeba i u billboardů. A potom už vstupujeme na kolbiště, na kterém normálně nejsme, protože je určeno spíše pro politický boj. Ano, je nutné oslovit veřejnost, ale ne s ní manipulovat a předkládat fakta bez souvislostí. Bojím se, že třeba v billboardové kampani by se mohlo stát, že bychom sklouzli od souboje věcných argumentů k válce jednoduchých hesel. Myslím také, že zaměstnanci jsou svobodní lidé a mají svůj názor. Jenže zákon bohužel dává odborům právo zastupovat všechny, i nečleny. Současné vedení odborů je podle vás příliš politické?
Ano. Mrzí mne, že odbory se napojily na jednu politickou stranu. Jiří Paroubek občas mluví tak, jak to skutečně myslí, a řekl to přesně: Ty, co se v sociální demokracii neprosadí, pošleme dělat odboráře.
Dříve to tak nebylo? Vždycky jsem si nesmírně vážil odborářů ve fabrikách, které jsem dříve potkal. Oni bojovali za tisíce konkrétních věcí, které jako zaměstnavatel občas skutečně přehlédnete. Ale ve chvíli, kdy ten odborář vstoupil do politické strany, tak se stal strašně nedůvěryhodný. Přestal prosazovat zájmy těch konkrétních lidí, ale mluvil v politických heslech. Nevidím teď jediného vysoce postaveného odborářského předáka, který by skutečně bojoval za pracovní podmínky lidí v supermarketech, řidičů a spousty dalších. VELKÁ KOALICE BY ZEMI NEPROSPĚLA
Táhne vás to do politiky? Dostal jste během nedávných dlouhých jednání o vládě nějakou nabídku? Dostal, ale poděkoval jsem za ni a odmítl. Proč?
Politika je určitě zajímavá oblast a je v ní potřeba nových lidí. Musí ale jít o systém otevřených politických stran, a ne sekretariátů, aparátčíků. Když jít do politiky, tak jedině v případě, že tam trochu můžete uplatnit, co chcete. Nejenom myšlenky, tam bych snad nalezl nějaké souznění, ale i způsob práce. A to by začalo rychle skřípat. Další věc je, že politika dává minimální možnost pozitivní zpětné vazby. Tam se povede tak jedno až pět procent toho, co skutečně chcete.
Nechcete dělat kompromisy?
Se svými názory mám obavy, že bych na některé dohody, kompromisy a ústupky prostě nepřistoupil.
Takže by se vám nelíbila velká koalice…
Velká koalice tkví pouze v tom, že z malých problémů se stanou velké, z velkých neřešitelné a z malé korupce gigantická. Nikde ve světě se velká koalice neosvědčila. Musí fungovat normální vláda a proti ní stát skutečná opozice, která nutí vládu dostat ze sebe to nejlepší.
Raději než pro další kompromisy jste tedy pro předčasné volby?
Jakákoliv dohoda největších stran by po těch osmi měsících vedla pouze ke znevěrohodnění politiky. ČSSD přece před volbami kategoricky odmítla program ODS, tak teď nelze říci, že tam existuje nějaký průsečík. Nejlepší by tedy asi byly nové volby. Naopak nejhorší možností by byla vláda, která by o reformách jenom mluvila, ale nedělala je. To by politiku ještě více znevěrohodnilo.
Jak byste řídil třeba nějaké ministerstvo?
Umím si představit, že kdybych byl ministr, tak bych zřejmě na tom úřadě nějakých 40 procent lidí propustil. A všechny, kdo by mi hned přišli vyprávět o tom, že nesmím, protože tohle je něčí kamarád, bych prostě vyhodil. Přitom bych nepropouštěl proto, že bych ty úředníky neměl rád, ale proto, abych tomu zbytku - těm kvalitnějším - mohl přidat peníze a celý úřad zefektivnit. Na ministerstvech je přezaměstnanost, což vede k tisícům zbytečných dokumentů a vyhlášek. Když mají lidé méně prostoru na vytváření nesmyslů, soustředí se na to podstatné.
Chcete efektivnější fungování úředníků. Pomohl by k tomu neustále odkládaný služební zákon, nebo jste proti jeho současné podobě?
Považuji ho za nesmysl, jsem zásadně proti. Jde přece o prestiž povolání, ne o zákon.
Jak ale tu situaci chcete zlepšit?
Úředníků má být výrazně méně a ti zbylí mají být mnohem lépe placeni. K tomu musí být motivováni. Veřejná správa musí být organizována transparentně a efektivně. Každý má právo vědět, že konkrétní úředník - včetně toho nejnižšího - má takovou a takovou odpovědnost a jak vysoký má plat. Důležitá je otevřenost a účinná kontrola.
Proč se ale bojíte služebního zákona?
Zákon nevytvoří kvalitní úředníky, ten spíš poskytne větší ochranu těm méně schopným. Přitom už teď ti slušní a pracovití úředníci doplácejí na ty lemply. Některé úřady jsou zavaleny prací a nemají peníze na potřebné odborníky, zatímco třeba na některých ministerstvech je obrovská přezaměstnanost. Úředníci tam chodí po chodbách v papučích, někteří tam i spí. Ale určitě nechci paušalizovat. Brát jako příklad typického úředníka například Doležela je stejná chyba jako dávat za příklad podnikatelů Krejčíře.
Kdo to může změnit?
V čele úřadu musí stát profesionální schopný úředník. Ministr má jít příkladem a nebrat určitý úřad jen jako instituci na prosazení partikulárních zájmů příslušné politické strany. Nicméně neočekávám od něj, že bude úřad operativně řídit.
V ZÁKONECH UŽ SE NIKDO NEVYZNÁ Od letošního roku mají všechny zákony připravované vládou projít povinným hodnocením dopadů regulace. Věříte, že systém RIA (Regulatory Impact Assessment) bude skutečně přínosem, nebo zůstane u formalit?
Podařilo se nám tento systém prosadit a považuji ho za zásadní věc. Součástí každého návrhu zákona by teď mělo být i ekonomicky vyčíslitelné hodnocení dopadů nejen na podnikatele, ale i na občany. Pochopitelně si umím představit, že to ministerští úředníci nebudou respektovat. Ale nedovolí si to nerespektovat úplně. Když tu povinnost budou ignorovat, dejme tomu v třiceti procentech případů, tak z toho pochopitelně nebudu nadšený, ale je to pořád lepší než nic.
Často si stěžujete, že právní regulace podnikání je už příliš.
Určitě bychom měli mít minimum možných regulací. Tím dáte lidem prostor uplatnit jejich vlastní aktivitu. Přemíra různých předpisů vede k tomu, že při svém každodenním konání musíte věnovat 30 až 40 procent času, abyste zjistili, co všechno vlastně máte respektovat, a abyste alespoň to nejzákladnější naplnili.
Může to být omluvou pro podnikatele, kteří prostě nemají kapacity všechny ty předpisy alespoň přečíst?
Ta neprůhlednost právního řádu vede k tomu, že téměř každé konání je potenciálně v rozporu s nějakým zákonem a tudíž postižitelné. Aniž to tušíte, a aniž to dokonce tuší ti, kteří by vás vlastně měli kontrolovat! Pak záleží jen na výkladu příslušných institucí. Dneska se v českém právním řádu už nevyznají ani právníci, protože nedokáží posoudit úplně všechny vazby. Mám velké obavy, že Česká republika přestala být právním státem, protože není časový prostor poznat platné právo a sžít se s ním. Těch norem je tolik, že si váš mozek vytvoří jakousi záklopku a prostě je budete ignorovat.
Právě Svaz průmyslu a dopravy by s tím něco mohl zkusit udělat. Chystáte třeba stížnost k Ústavnímu soudu?
Myslím, že kdybychom ji připravili, tak právě pro přemíru různých zákonů zjistíme, že je neprůchodná.
Takže nelze nic zlepšit? Myslím, že neexistuje radikální, rychlé a jasné řešení. Možná se to zlepší v období deseti, patnácti let. Když budeme důslední, trpěliví a zrušíme ty různé přílepky, tu ignoranci určitých základních zásad, která tady v posledních letech panovala. Když se podaří snížit počet těch norem třeba o 30 až 40 procent, tak se odvede velký kus práce. Vítáte návrh senátorky Soni Paukrtové na legislativní stop stav, podporovaný třeba i Hospodářskou komorou? Je to alespoň dobrý začátek. Mimochodem: Všichni nadávali, že jsme teď sedm nebo osm měsíců neměli vládu. Ale má to i pozitivní stránku: Díky tomu se zastavila ta legislativní smršť. Možná si lidé začnou uvědomovat, že není nutné mít na všechno zákon. Určitá legislativní abstinence může jenom prospět. Protože více zákonů neznamená více práva a spravedlnosti, ale naopak více mezer. Věříte, že nová vláda připraví méně předpisů, ale o to kvalitnějších? S novými zákony to nebude mít tak jednoduché. Dá se očekávat, že ve sněmovně budou procházet jen skutečně zásadní normy, o které se svede politický boj. Nebo normy, které jsou skutečně dobře připravené a mají šanci na přežití. Samozřejmě stále hrozí, že politické strany nebudou zdrženlivé, protože řadový občan ten přehlednější právní řád zase tolik nepocítí a neocení. Na druhou stranu si už ale neudržitelnost současného stavu uvědomují nejen podnikatelé, ale i velká většina lidí v legislativě. Snad zafunguje pud sebezáchovy, i když bohužel až na poslední chvíli. Když nebudeme mít zákon na sebemenší drobnosti, dostanou větší prostor soudy, aby zákony vyložily a našly spravedlnost. Prezident republiky se bojí soudcokracie. Co vy? To je na delší úvahu. Pan prezident má zřejmě na mysli, že soudy se vymkly kontrole. Ztratil se systém hodnocení jejich efektivnosti. Soudce, který nedělá nic, je na tom stejně jako ten, který pracuje na 100 procent. Musí tu být účinná zpětná vazba. Odstrašující je třeba příklad Itálie, kde se ze soudů stal stát ve státě. Ale jestliže si musím zvolit mezi podrobnými zákony, které soudy sešněrují a nedají jim žádný prostor, a mezi větší volností soudů podávat výklad zákonů, tak jsem jednoznačně pro to druhé. Jak už jsem řekl, více norem neznamená více spravedlnosti. Možná situace v soudnictví vypadá tak tristně právě proto, že dosud tak velkou volnost neměly. Navíc mi přijde bližší anglosaský přístup, postavený spíše na zdravém rozumu než na nějakém doslovném znění zákonů. S tím souvisí i editační povinnost, tedy povinnost finančních úřadů podávat závazný výklad daňových předpisů. Jste pro její výraznější rozšíření? Jednoznačně ano. Musím přece mít právo zeptat se toho, kdo mne eventuálně může pokutovat, jestli je mnou zvolený postup v pořádku. Pochopitelně mi ten úřad nebude dávat rady a odpovídat zadarmo, aby na to dopláceli všichni ostatní ze svých daní. Ale když budu chtít výklad, zaplatím třeba 1000 korun a úřad by mi ho měl dát. A ne že ten úředník za mnou za rok přijde a dá mi pokutu, přestože v jiném okrese ten výklad prošel. Máte takové informace od firem? Ano, je to vidět třeba na rostoucí oblibě takzvaných virtuálních kanceláří. Firma přenese své sídlo do jiného okresu, typicky do Prahy, kde je pravděpodobnost kontroly několikanásobně nižší než někde na menším městě. V Praze mají jen formální sídlo -třeba deset firem sdílí jednu sekretářku, která jen zvedá telefony a přepojuje je do regionů. MNOZÍ RADĚJI ZŮSTANOU NEVIDITELNÍ
Dokáží se podnikatelé spojit k prosazení svých zájmů? Jsou angažovanější a naštvanější než dříve, nebo spíš stále více zalézají do nějaké ulity? Dnes bohužel platí, že ti úplně největší podnikatelé si to s politiky dokáží vyřídit sami. I já, když jsem byl šéfem ČEZ, jsem si uměl zařídit své věci sám, nepotřeboval jsem k tomu nějaké instituce. Budeme muset počkat dvacet let, než tady vyroste podnikatelská elita, která si uvědomí, že nebude-li společně hájit své zájmy, tak zajde na úbytě. Potřebujeme vytvořit společenskou atmosféru, aby se lidé více angažovali. Zatím se bojí? Jednak jsou podnikatelé příliš vytíženi tou každodenní operativní činností, starostí o výrobu, obchod a podobně. Na ty „celospolečenské“ problémy už nemají čas. A zároveň se řada z nich snaží zůstat neviditelnými. Mnoha firmám se daří, jsou úspěšné, ale nechtějí se nikde příliš prezentovat, aby na sebe nepřitáhly lidskou závist a pozornost desítek kontrolních úřadů. Roste vaše členská základna? Ano, roste, navíc se nám podařilo to, že ze Svazu průmyslu a dopravy odešli ti, kteří se s naší činností zase tolik neztotožňovali a nebyli příliš aktivní. Dneska máme větší počet členů ztotožněných s touto institucí a jejím programem. Ing. JAROSLAV MÍL, MBA (48 LET)
Je vyučený elektrikář, absolvent elektrotechnické fakulty ČVUT a má diplom i z jaderné energetiky. Titul MBA získal v roce 1998 na britské Sheffield Hallam University. Prezidentem Svazu průmyslu a dopravy je od dubna 2004, předtím pracoval jako předseda představenstva a generální ředitel Elektráren Opatovice, poté vedl společnost ČEZ. Je ženatý, má syna a dceru.
