Spotřebitelé a společnosti podporují ...
Martin Hughes není tím typickým fanatikem čisté energie, který jezdí autem na hybridní pohon. Spolu s manželkou, která stejně jako on léta pracuje v ropném průmyslu, se prohánějí po Houstonu ve vozidlech, jež se nevyznačují žádným kompromisem. On má Nissan Xterra SUV a ona Volkswagen Passat.
Když se však loni Hughes doslechl o nové ekologické firmě TerraPass, zaujalo ho to. Tato společnost z kalifornského města Menlo Park prodává „zelené známky“, jež stojí až 80 dolarů ročně a jsou určené ke kompenzování emisí, které jeden automobil během tohoto období vychrlí do ovzduší. Poté, co si TerraPass vezme malý díl z každého prodeje, dá dohromady poplatky svých členů a investuje je do výroby čisté energie včetně větrné elektřiny. Hughes si tuto službu prověřil on-line loni v srpnu a potom zaplatil 129 dolarů za dvě nálepky TerraPass na čelní sklo. „Zapůsobilo to na mě,“ přiznává, „je to výdělečný produkt, který člověku umožňuje uplatnit vlastní přesvědčení.“
TerraPass usměrňuje dobré úmysly jednotlivých spotřebitelů znepokojených uhlíkovými emisemi, jež jsou spojeny s globálním oteplováním. Americké firmy zavádějí certifikáty zčásti také proto, že chtějí tomuto zvyšujícímu se počtu stoupenců zelené energie vyhovět. Avšak známky, které jsou teď v Americe nejrychleji rostoucím produktem alternativní energie, nejsou prostě jen marketingovým nástrojem. Podniky pozorovaly, jak se v Evropě a Japonsku přijímají přísné předpisy na uhlíkové emise, a tvrdí, že známky by jim mohly pomoci připravit se na podobná opatření v USA.
Společnost Starbucks je jedním z předních propagátorů hnutí zelených známek, a sice hlavně proto, že obnovitelná energie se pořád ještě obtížně získává. Tato firma se loni zavázala, že bude ročně kupovat dvacet procent elektřiny pro své severoamerické prodejny, asi 150 milionů kilowatthodin, z obnovitelných zdrojů. Jenže ani jedna větrná farma není schopna zásobovat elektřinou všech 8400 kaváren této firmy. Hodně z nich se na žádného výrobce obnovitelné energie nemůže ani napojit. Takže obchody firmy Starbucks dál spotřebovávají elektřinu jako obvykle, ale společnost poukazuje zvláštní platbu, necelý půlcent za kWh, zprostředkovatelské firmě 3 Phases Energy Services ze San Franciska. Firma 3 Phases přerozděluje finanční prostředky čtyřiceti větrným farmám po celé zemi a potom vydává certifikát. Díky této dotaci farmy snižují ceny své elektřiny a podporují její prodej místním zákazníkům. To přináší síťový efekt: v zemi se množství elektřiny rovnající se nákupu firmy Starbucks přesunuje od konvenčních „špinavých“ zdrojů k větrné energii.
Tento typ transakce v současnosti používá spousta subjektů, aby plnily cíle v oblasti obnovitelné energie, snižovaly emise a upozorňovaly na své obchodní značky. Firma Foods Market z texaského Austinu začala certifikáty používat v lednu, když se rozhodla vyvážit sto procent své spotřeby energie obnovitelnými zdroji. Celá firma se stala největším podnikovým kupcem takových známek ve Spojených státech. Taktéž společnosti Safeway, Liz Claiborne a HSBC přijaly loni významné závazky. V příštích měsících „budeme svědky dalšího šíření (známek),“ jak předpokládá Blair Swezey, poradce pro firemní politiku v Americké národní laboratoři pro obnovitelnou energii z coloradského Goldenu.
Zelené známky něco stojí. U velkých nákupů mohou certifikáty představovat na faktuře za energii 0,5 procenta až osm procent navíc. „Není to finanční zátěž, ale dodatečná peněžní částka, která není nařízená,“ objasňuje Steve McDougal, vyšší manažer podnikového vývoje ve firmě 3 Phases, která dodává zelené známky také společnostem Johnson & Johnson a IBM. Nicméně, jak dodává McDougal, příplatek, který většina společností platí za zelené známky, je mnohem nižší než částka, za kterou by kupovaly obnovitelnou energii přímo od nejrůznějších dodavatelů.
Podniky v současnosti zelené známky rychle kupují, protože se usilovně snaží plnit nové předpisy týkající se obnovitelné energie. Prozatím 23 států přijalo požadavky, aby energetické firmy nahradily část energie, kterou prodávají, obnovitelnou energií. Kalifornie si stanovila cíl dvacet procent do roku 2017 a New York musí dosáhnout 25 procent do roku 2013. Nejsnazší cestu ke splnění nových minimálních požadavků v mnoha případech představují zelené známky.
Maloobchodním firmám, jako Starbucks a Whole Foods, známky pomáhají přitahovat příznivce zelené energie. Pro průmyslové podniky, jako DuPont, Staples a J&J, jsou zelené známky také cestou, jak plnit nebo předjímat předpisy. S ohledem na pravidla Kjótské dohody na omezení uhlíkových emisí, která jsou platná v Evropě, Kanadě a Japonsku, se mnoho takových společností pokouší přizpůsobit své americké podniky globálním praktikám. „Jako společnost musíme porozumět tomu, jak podnikat v prostředí s limity uhlíku,“ konstatuje Mark Buckley, viceprezident pro ekologické otázky ve společnosti Staples, jejímž záměrem je snížit své emise do roku 2010 o sedm procent. Mezitím nevelká skupina státem podporovaných auditorských firem, jako Green-e v San Francisku, se snaží standardizovat to, jak se známky budou posuzovat a sledovat.
Mnoho společností teprve začíná se zelenými certifikáty experimentovat, ale jednotlivci je používají ke kompenzaci elektřiny spotřebovávané všude možně, počínaje sportovními lety a konče svatebními hostinami a lyžařskými zájezdy. V lyžařském areálu Mt. Hood Meadows, hodinu cesty východně od oregonského Portlandu, si letos zakoupilo zelené známky osmnáct tisíc lyžařů. Jedním z nich byl Allen Engle, elektroinženýr z oregonského Bendu. Za dva dolary si kupuje zelenou známku spolu s permanentkou na vlek, která ho stojí 48 dolarů, aby kompenzoval elektřinu, jež se spotřebuje při jeho jednodenním výletu na lyžařské svahy. „Aby se rozběhla jakákoli nová technologie, jsou potřeba stimuly, jako třeba daňové pobídky,“ míní Engle. Pro hodně společností a spotřebitelů představují známky přijatelné krátkodobé náklady.
Boj proti klimatické změně
Větrné mlýny a solární farmy vyrábějí ekologickou elektřinu, ale nejsou schopny zásobit všechny domácnosti a podniky, které by jejich energii chtěly. Často mají i vyšší náklady, takže nemohou snadno soutěžit s uhlím, zemním plynem nebo jinými palivy, z nichž se uvolňuje CO2. Podniky a spotřebitelé mohou pomoci vytvořit stejná pravidla pro všechny tím, že si budou kupovat „zelené certifikáty“. Funguje to takto:
V prosinci loňského roku firma Starbucks slíbila, že bude kupovat dvacet procent energie, kterou potřebuje, tedy asi 150 milionů kilowatthodin (kWh) ročně, z obnovitelných zdrojů. Přesto mnoho z jejích obchodů není napojeno na větrné nebo solární farmy. Takže Starbucks kupuje pro 8400 provozoven normální „špinavou“ energii a potom platí zvláštní poplatek prostředníkovi, aby jí pomáhal kompenzovat emise.
Prostředník, 3 Phases Energy, má smlouvy s provozovateli větrných elektráren po celých Spojených státech. 3 Phases převádí peníze firmy Starbucks těmto větrným farmám, které dotaci používají ke snižování svých vlastních cen, aby mohly prodávat elektřinu blízkým spotřebitelům za konkurenční ceny. To napomáhá tomu, aby se spotřeba zelené energie rovnala dvacetiprocentnímu cíli, který si stanovila firma Starbucks.
Nezisková organizace zvaná Green-e na tento obchod dohlíží a kontroluje detaily, například platební podmínky. To zajišťuje, aby prostředník a větrné mlýny nepřijímaly za stejnou větrnou energii další dotace. Organizace 3 Phases vydává firmě Starbucks „zelený certifikát“, potvrzující transakci.
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
