„Totální masakr“, tak označuje loňskou poptávku vlastníků rodinných domů po střešních solárních elektrárnách jeden z klíčových hráčů trhu. Po relativně pomalém rozjezdu v roce 2016 a některých komplikacích s Energetickým regulačním úřadem si vlastní fotovoltaiku pořizuje stále více domácností. Do růstového byznysu se pustila většina významných hráčů, jako jsou ČEZ, E. ON, Bohemia Energy, a dokonce internetový obchodník Alza.cz. Dnes už jde tedy o poměrně dobře etablované odvětví.
Před firmami zabývajícími se instalací panelů však stojí možná ještě větší a tuto chvíli absolutně neobsazený trh – střechy bytových domů. „V České republice je přes 200 tisíc bytových domů a teoreticky každý má potenciál pro využití fotovoltaiky. Právě bytové domy mají ve velké většině vysokou cenu elektrické energie. Úspora po realizaci pak není jen v komoditě, ale v poplatcích za distribuci,“ hodnotí potenciál mluvčí skupiny ČEZ Roman Gazdík. Na rozdíl od průmyslových solárních parků stát soláry na střechách bytovek stejně jako u rodinných domů podporuje a vyčlenil na ně i nemalé peníze.
Peníze jsou
V hlavním městě mohou družstva či společenství vlastníků čerpat prostředky z programu Nová zelená úsporám (NZÚ). Ten je financován výnosy z emisních povolenek, jejichž cena násobně narostla a s tím i teoretické volné prostředky.
Vláda Andreje Babiše sice zvažuje omezení populárního programu, zdražení emisních certifikátů bylo ovšem tak razantní, že NZÚ jen tak nevyschne. Podle Veroniky Štefkové ze Státního fondu životního prostředí, který Novou zelenou úsporám spravuje, mohou bytovky získat 12,5 tisíce korun na instalovaný kilowatt s maximálním limitem do 30 kilowattů. Bytový dům se střešní plochou kolem 180 metrů čtverečních (což zhruba odpovídá 30 kilowattům) by tedy mohl dostat na elektrárnu až 375 tisíc korun podpory.
Pro mimopražské domy jsou peníze připraveny v Integrovaném regionálním operačním programu (IROP). Ten spadá pod ministerstvo pro místní rozvoj a disponuje celkem devíti miliardami korun.
Podle Viléma Frčka z odboru komunikace ministerstva představuje minimální výše způsobilých výdajů 300 tisíc korun a maximální až 90 milionů. Jde však o ohraničení pro soubor celé řady energetických úsporných opatření, nikoliv pouze solární elektrárnu.
Zatím jen jednotky domů
Navzdory dotacím je poptávka po solárech na bytových domech poměrně vlažná. „Tyto aktivity jsou okrajové z celkového výčtu aktivit v oblasti energetických úspor v bytových domech podporovaných IROP,“ uvádí Vlček. Z celkem 2186 žádostí z IROP se solárních elektráren týkalo pouhých jedenáct projektů v hodnotě necelých 25 milionů korun. Šest žádostí za 12,5 milionu je schválených a celkem 4,6 milionu u tří projektů už bylo proplaceno.
Obyvatelé pražských bytů při přepočtu na obyvatele se zdají být většími fanoušky solární energetiky než lidé z regionů, i v metropoli však není zájem nijak závratný. Podle Štefkové obdržel fond zatím osm žádostí v hodnotě 820 tisíc korun, z toho šest za 700 tisíc bylo schváleno a dvě za 440 tisíc už proplaceny. Na rozdíl od IROP jde o peníze pouze na solární elektrárnu.
S-Power už má sice projekty na střechách bytových domů rozjednané, zatím ale žádný nerealizoval. Podobně je na tom ČEZ. „Trh je v tomto ohledu ale stále na začátku. Počty dokončených instalací se pohybují v jednotkách kusů,“ potvrzuje Gazdík.
V minulosti odrazovala potenciální žadatele komplikovaná administrativa kolem žádosti o příspěvek, což však není tento případ. „V Praze je vyřízení dotace poměrně jednoduché, mimo Prahu je to komplikovanější, v zásadě se to ale také dá zvládnout,“ míní Jaroslav Šuvarský, jednatel společnosti S-Power. Navíc většina firem zabývajících se instalací nabízí zájemcům komplexní servis včetně vyřízení dotace.
Problém podle Šuvarského i ostatních z oboru je jinde než ve vyřízení dotace. A sice v samotných obyvatelích bytových domů. Snadno si to dovede představit každý, kdo se někdy zúčastnil schůze společenství vlastníků jednotek (SVJ).
Vždycky je někdo proti
„Největší problém bytových domů je, že musíte mít souhlas všech a vždycky se najde jeden, kdo je proti. SVJ je hrůza, jednání představuje práci třeba na rok,“ popisuje zkušenosti Šuvarský. „Problém bývá s kolektivním rozhodováním v rámci vlastnických struktur,“ potvrzuje Veronika Štefková ze SFŽP.
Ta popisuje i několik dalších komplikací. „Instalace fotovoltaické elektrárny je stále investičně náročná. Navíc bývá problém, jak vyrobenou energii distribuovat po domě a vypořádat se s měřením energie pro jednotlivé byty. Často tak fotovoltaické elektrárny na bytových domech slouží pouze pro krytí společné spotřeby v domě, jako jsou osvětlení, výtahy, případně oběhová čerpadla teplé vody a topení a další,“ dodává Štefková.
Podle Šuvarského mají přitom solární panely na střeše mnohem lepší návratnost než třeba tolik rozšířené zateplování. Investice by se domu měla díky štědré dotaci vrátit relativně rychle. „Třeba u domu se 14 byty přijde zateplení zhruba na 2,5 milionu, fotovoltaika na 500 tisíc. Pokud máte sloučené elektroměry, je návratnost šest sedm let,“ míní.
I podle Romana Gazdíka z ČEZ je sedmiletá návratnost dosažitelná.
„Návratnost takové fotovoltaiky může být i sedm let, což je při garantované životnosti 30 let 80 procent původního výkonu modulů velmi dobré číslo. Typicky je reálné instalovat fotovoltaiku do 30kWp, což představuje roční úsporu řádově 120 tisíc korun na celý dům,“ uvádí teoretický příklad Gazdík. Obratem ovšem dodává, že záleží na každé konkrétní budově a ne vždy musí být fotovoltaika pro dům nejvhodnějším řešením. Někde se může ukázat jako výhodnější tepelné čerpadlo nebo výměna plynové kotelny.
Díky slušné návratnosti lidé z branže věří, že obávaná „esvéjéčka“ postupem času přestanou mít před vlastním solárním zdrojem strach, a jak se stále více střech činžáků začne lesknout, zájem o bytovou fotovoltaiku prudce poroste.
U vlastníků rodinných domů byl vývoj velmi podobný.
U domu se 14 byty přijde zateplení zhruba na 2,5 milionu korun a fotovoltaika na 500 tisíc. Pokud máte sloučené elektroměry, činí návratnost šest sedm let.
O autorovi| Jan Brož, broz@mf.cz
