PRODUCENTI POTRAVINNad zemědělskými a potravinářskými podniky visí Damoklův meč. Pokud si do října příštího roku nestihnou vyřídit žádost o takzvané integrované povolení k výrobě, mohou skončit.Podmínky k získání integrovaného povolení a parametry podniků stanovuje zákon o integrované prevenci a omezování znečištění.
PRODUCENTI POTRAVIN
Nad zemědělskými a potravinářskými podniky visí Damoklův meč. Pokud si do října příštího roku nestihnou vyřídit žádost o takzvané integrované povolení k výrobě, mohou skončit.
Podmínky k získání integrovaného povolení a parametry podniků stanovuje zákon o integrované prevenci a omezování znečištění. Smyslem je docílit maximální možné prevence průmyslového znečišťování všech složek životního prostředí. Mimo jiné snížit materiálovou spotřebu při výrobě, dosáhnout menší energetické náročnosti a více využívat takzvané čistší technologie. To vše na základě příslušné unijní směrnice. Konečný termín pro získání tohoto integrovaného povolení je 30. říjen 2007.
PROBLÉMY MAJÍ TÉMĚŘ VŠICHNI „Více než dvě třetiny všech zemědělských a potravinářských podniků v Česku, spadající pod zákon o integrované prevenci a omezování znečištění, ještě povolení nemá,“ uvedla ministryně zemědělství Milena Vicenová. Podnik provozovaný bez platného integrovaného povolení se vystavuje po tomto termínu pokutě až sedmi milionů korun od České inspekce životního prostředí, a může být i uzavřen.
Samotný proces získání povolenky je přitom časově náročný.
„Doba na vyřízení každé žádosti o integrované povolení na krajském úřadu se u zemědělských a potravinářských zařízení průměrně pohybuje mezi šesti až dvanácti měsíci,“ zdůrazňuje Vicenová.
Riziku, že řada podniků vyřízení žádosti nestihne, nahrává podle představitelů Potravinářské komory řada nejasných ustanovení zákona. Podle Josefa Sajdla z vedení komory, jenž má na starosti připomínkování zákonů, není ani jasné, které podniky pod působnost zákona spadají.
„Například náš zákon pracuje s pojmem projektovaná kapacita podniku. Ale směrnice hovoří jak o projektované, tak i skutečné kapacitě. Podle nás by se mělo vycházet ze skutečné kapacity, protože podnik přece nemůže být sankciován na základě toho, co nedělá,“ tvrdí Sajdl. Nejasná je podle něj i kategorizace směsných potravinářských výrobků a zákon kromě toho dává značnou volnost krajským úřadům v jeho výkladu.
POČTY SE RŮZNÍ, POTÍŽE ZŮSTÁVAJÍ
To, že některé podniky skutečně skončí, přiznává i předseda Zemědělského svazu České republiky Miroslav Jirovský. Podle jeho údajů požádalo o integrované povolení zatím 180 z 441 zemědělských podniků, kterých se zákon týká.
Ilustrativní je, že počet dotčených podniků je podle svazu jiný, než uvádí ministerstvo zemědělství. To mluví o 400 podnicích. Podle Jirovského je navíc ke splnění povinností vyplývajících ze zákona jen v oblasti zemědělství v letošním a příštím roce nutné investovat 5,7 miliardy korun. „Nehledě na to, že potřebné finanční zdroje nejsou, nelze to do konce října příštího roku stihnout ani časově,“ domnívá se Jirovský.
