Menu Zavřít

Čechy a Iry spojuje barová kultura, říká ambasador Tullamore D.E.W.

31. 12. 2016
Autor: Eva Kořínková

Česko je pro irskou whiskey báječná země, říká globální ambasador Tullamore D.E.W. John Quinn.

Sám říká, že do Prahy přijel šířit evangelium irské whiskey, ale John Quinn by klidně mohl do české metropole zamířit jen tak na výlet. Podle řeči čísel už jsou Češi dávno na pravou víru obráceni – Jameson a hlavně Tullamore D.E.W. jsou u nás dvě zdaleka nejoblíbenější značky. „Myslím, že se Češi v mnoha směrech podobají Irům. Mimo jiné nás spojuje barová kultura, rádi chodíme do hospody, do baru – ne na jídlo, ale napít se,“ vysvětluje, proč jezdí do Česka často a cítí se tu skoro jako doma.

Určitě jste už mnohokrát slyšel, že máte krásnou práci. Ale po kolika skleničkách vám přestane whiskey chutnat?

Do toho stavu jsem se nikdy nedostal. (smích) Nikdy nepiju tolik. Piju často, ale nikdy ne tolik, abych nevěděl, co piju.

Takže dokonalý profesionál?

Víte, v mém věku už je snadné říct: dost.

Znám hodně lidí, kteří „dost“ říct nedokážou...

Já ten problém naštěstí nemám. A myslím, že je to důležité, protože tak můžu pít whiskey a vychutnávat si ji. Prostě ji nesmíte mít rád moc…

Zdá se, že Češi mají whisky, respektive irskou whiskey, hodně rádi.

Proto je také Česko možná mojí nejoblíbenější zemí na světě. Ne, vlastně mám nejradši Fidži. Ale na Fidži se jí nevypije tolik. Teď vážně, Česko je pro byznys skvělá země. Z našeho pohledu je naprosto báječná. V současné době už spousta Čechů o whiskey hodně ví, ale zároveň se chtějí dozvídat stále víc. Logicky tedy rád jezdím na místo, kde potkávám nadšence, kteří se ptají a pídí po informacích.

Proč mají Češi tak rádi whisky? A proč zrovna irskou?

Existuje globální trend a všude po světě přibývá lidí, kteří mají rádi whisky a zajímají se o ni. A pokud jde o Českou republiku, tak tady promujeme Tullamore D. E. W. už nějakých dvacet pětadvacet let, takže ji z různých důvodů zná spousta lidí. Reklama, marketing, přednášky lidí, jako jsem já…


Přečtěte si o vinné stezce v Alsasku:

Alsaská vinná stezka: 170 kilometrů radosti

 Vinohrad v Alsasku

A nesouvisí to taky trochu s tím, že nám whiskey prostě víc chutná? Že je to ušlechtilejší pití než bramborový líh, s nímž jsme si vesměs museli vystačit před revolucí?

Ano, to asi také sehrálo roli. Pamatuji si, jak jsem sem přijel na začátku nového tisíciletí a lidé chtěli poznávat nové věci, které jejich rodiče vůbec neznali. Dříve se pila v podstatě jen skotská whisky, a to ještě jen dvě značky (Johnnie Walker a Ballantines – pozn. red.). Mladí lidé jako by si řekli: budeme jiní, budeme to dělat jinak, než se to dělalo v minulosti. A irská whiskey upoutala jejich pozornost. Myslím, že se Češi v mnoha směrech podobají Irům. Mimo jiné nás spojuje barová kultura, rádi chodíme do hospody, do baru – ne na jídlo, ale napít se. V mnoha kulturách lidé chodí do hospody, aby se najedli a pak něco vypili. V Irsku je to tak, že pokud podnik vaří, tak prima, ale bary pro Iry nejsou jídelny, kde se mimo jiné podává alkohol. Jsou to nálevny, kde někdy můžete dostat i něco k jídlu. A právě tohle máme společné. Tahle barová kultura nás spojuje.

Dobře, ale stejně mi to přijde zvláštní. Irská whiskey je v globálním měřítku miniaturní...

Ano, je to tak. Myslím, že celosvětově má irská whiskey jen asi pětiprocentní podíl. Zatímco my prodáváme kolem osmi milionů beden, skotské whisky se prodá 95 milionů beden. A to vůbec nemluvím o americké, japonské nebo kanadské whisky.

Co na ní tedy Čechům tak chutná? Že je jemnější?

Takhle: v zemích, kde lidé stovky let pijí skotskou whisky, jsou na její chuť zvyklí. Ale tam, kde zákazníci whisky v zásadě objevují až v posledních pětadvaceti třiceti letech, tam si každý může říct, jaká chuť mu nejvíc vyhovuje. Vám připadá irská whiskey jemnější. To o sobě tvrdí skoro každá značka. Jemnost irské whiskey podle mě vychází z její svěžesti, není tak drsná, nespálí vám krk, snadno se pije. Myslím, že k tomu přispívá trojí destilace. Ale pil jsem řadu velmi jemných skotských whisky, takže nemůžu a nechci tvrdit, že irská whiskey je obecně jemnější než ta skotská.

Irská whiskey si v první polovině minulého století prošla klinickou smrtí, drtivá většina palíren zkrachovala. Teď se vracíte. Ovšem na silně obsazený trh. Kam se chcete orientovat?

Třeba v Americe je ohromný prostor. A na východ od Česka, v Rusku, na Ukrajině, tam vidíme velké příležitosti. A to nemluvíme o Asii, irskou whiskey tam prakticky neznají, takže tam jsou možnosti ohromné.

Takže do Číny? Na „trh budoucnosti“?

Ano, Čína je pro nás téměř neprobádané území. Ale stojíme před zásadní překážkou – nemáme dost whiskey, abychom mohli ve velkém přijít na asijský trh. Nemáme dost staré whiskey. Ovšem to postupně vyřešíme.

To je opravdu komplikace. Číňané obvykle slyší na luxusní značky, což u alkoholu většinou znamená vyšší stáří.

Ano, pokud chcete prorazit v Asii, musíte nabízet starší whiskey. My jí nemáme dostatečné množství, proto se tam v této chvíli nehrneme. I když luxusní whiskey nemusí být jen velmi stará. Můžete mít whiskey se speciální finální úpravou. Buď ji necháte zrát ve zvláštních sudech, nebo vsadíte na neobvyklý blend. Takže nemusíte mít jen pětadvacetiletou whiskey, mimořádné pití můžete udělat i z deseti-, dvanácti- nebo čtrnáctileté.

Pokud chcete prorazit v Asii, musíte nabízet starší whiskey. My ji nemáme dostatečné množství, proto se tam v této chvíili nehrneme, říká John Quinn ze společnosti Tullamore D.E.W.

Pokud chcete prorazit v Asii, musíte nabízet starší whiskey, říká Quinn (Foto: Eva Kořínková)

V posledních letech dost promujete míchání starších whiskey v koktejlech. Není škoda výraznou whisky, do níž pracně dostáváte různé chutě a vůně, potom nalít do koktejlu?

Já už jsem hrozně starý, tudíž mě koktejly moc neberou. Ale je to asi takhle: pokud někdo najde cestu k whiskey přes koktejly, je to výborné. Je pravda, že v koktejlech může někdy zaniknout její původní chuť a vůně, takže úsilí, které do ní vložíte, vlastně přijde vniveč. Vážím si mixologů, kteří poznají silné stránky whiskey a dokážou je ve svých koktejlech zvýraznit. Ale, upřímně, ano, kus mého já by chtělo, aby všichni pili whiskey samotnou, protože jenom tak v ní můžete najít všechny jemné odstíny chutí a vůní.

bitcoin_skoleni

Přesně o tom mluvím. Má smysl do koktejlů lít ušlechtilejší whiskey? Nestačí nějaká obyčejnější?

Na tom něco je. Když mícháte whiskey s džusem nebo s bylinkami, riskujete, že se v koktejlu její chuť ztratí. Ale mixologové mi říkají, že třeba dvanáctiletou Tullamore D. E. W. používají proto, že chutná po čokoládě a to chtějí využít v koktejlu. To beru.

Pak je tu další trend. Párování whiskey s jídlem. Dává vám to smysl?

Je to zajímavé. Musím říct, že jen velmi výjimečně piju různé whiskey k různým chodům. Moje žena říká, zapomeň na to, že bys pil k večeři whiskey, dáme si víno jako všichni normální lidé. Ale párkrát jsem to absolvoval a fungovalo to docela dobře. Zjistil jsem, že klasická Tullamore D. E. W. jde dobře třeba k uzenému lososovi, k bifteku bych si dal buď Phoenix, nebo dvanáctiletou a na dezert už bych zůstal u dvanáctileté. Ale opakuji, musíte whiskey milovat, abyste si ji dali ke krvavému bifteku. Nemůžete být milovníkem jídla a k němu pít whiskey. Musíte mít rád whiskey a k ní jíst. Protože kdo nemá rád whiskey, tomu by zkazila chuť jídla.


  • Našli jste v článku chybu?