Po období poklesu ceny bydlení zpravidla překročí svou původní úroveň
Kdo si počká, ten se dočká. Takovým heslem se nyní řídí část potenciálních kupců nového bydlení. Pod vlivem médií, která dennodenně přinášejí zprávy o tom, jak horentní plošné zlevňování nových bytů se letos ještě uskuteční, odsunují transakci na neurčito. Realitní odborníci přiznávají, že banky zpřísnily podmínky, za nichž jsou ochotny zájemcům schválit hypotéku. Ubylo tedy těch, kdo si mohou byt pořídit. Přesto nyní obchod s novými byty nejvíce ovlivňuje vyčkávací taktika. To je dáno tím, že v porovnání s trhem komerčních nemovitostí, kde se investoři rozhodují sofistikovaně podle určitých kritérií, v rezidenčních nemovitostech se lidé hodně řídí citem.
Zástupci realitních společností tvrdí, že zájem o bydlení je v Česku stále silný. „Zjistili jsme z našich statistik, že přestože lidé během prosince loňského roku byty nekupovali, nové bydlení hledali. U projektů, které prodáváme a nabízíme na internetu, jsme zaznamenali až šest set návštěv za měsíc. Přitom jde o projekty, které se již doprodávají a na něž se nedělá žádný marketing. To dokazuje, že potřebu bydlet stále řeší spousta lidí,“ říká Iva Nováková, šéfka oddělení rezidenčních nemovitostí ve společnosti King Sturge. Jenže návštěvou internetových stránek nebo developerské kanceláře to ve většině případů skončí.
Západní rezidenční trhy již prošly několika cykly. Současná situace tedy není ničím výjimečným. Po propadu vždy následoval růst. Některé studie OECD ukázaly, že cenové cykly jsou v případě nemovitostí daleko delší než v jiných oblastech ekonomiky. Mohou trvat deset i patnáct let. Na druhé straně je pravda, že po období poklesu se ceny zpravidla nejen vrátí na svou původní úroveň, ale ještě ji překročí. Čeští developeři se ochlazení zájmu brání omezováním výstavby. A v některých případech razantně. Například společnost Central Group, která dříve každý měsíc uváděla na trh nějakou novinku, se nyní soustředí jen na dokončování již rozběhnutých projektů.
Až se na český rezidenční trh vrátí důvěra a váhaví klienti začnou nakupovat, jejich poptávka může znamenat, že k opětovnému růstu cen nového bydlení se možná dopracujeme poměrně brzy. Samozřejmě že názory se liší v tom, kdy by měl takový cenový obrat nastat. Někteří ho předpovídají ještě během letošního roku, jiní začátkem toho následujícího. Je ale jasné, že staré časy, ze kterých těžili hlavně developeři, se opakovat nebudou. Dříve rostly ceny prakticky jakýchkoli bytů. Dnes jsou klienti, přiznejme, že naprosto právem, ochotni platit více jen za kvalitní bydlení na dobrých adresách. Horší projekty musejí s cenou dolů.
I když rozhodně neplatí, že pořízení bytu je za všech okolností výhodnou transakcí pro každého zájemce a že bydlet ve vlastním je vždy tou optimální variantou, pokud srovnáme Česko se zbytkem Evropské unie, stále je u nás ještě početná skupina, na kterou se mohou developeři s nabídkou nového bydlení obracet. V České republice je v porovnání s ostatními státy EU nejnižší podíl bytů v osobním vlastnictví na tisíc obyvatel. I přesto, že v posledních patnácti letech se počet takovýchto bytů výrazně zvýšil, jejich podíl na celkovém bytovém fondu v Česku je například o patnáct procent nižší než v Rakousku a o čtvrtinu nižší než v Nizozemsku.
Studie společností Deloitte a Hyposervis upozorňuje, že z dlouhodobého pohledu představují rezidenční nemovitosti i přes občasné výkyvy v ceně výhodnou investici. V delším horizontu vykazují cenovou stabilitu a antiinflační efekt. A pak je tu ještě jeden důležitý faktor: nedostatečně řešená otázka důchodového zajištění dnešní produktivní generace v zemích střední Evropy předurčuje investici do bydlení jako jednu z nejvýhodnějších forem „důchodového připojištění“.
