Varšava je symbolem polského ekonomického růstu posledních třiceti let.
Panorama polské metropole dotvářejí mrakodrapy symbolizující úspěch, řada hipsterských kaváren povzbuzuje místní obchodní ruch. A v posledních letech tu vzniká také pozoruhodné množství evropsky významných startupů. Varšava se tak poprvé umístila mezi desítkou nejprogresivnějších měst Evropy v rámci prestižního žebříčku tisíce nejrychleji rostoucích firem na kontinentu, který každoročně publikuje list Financial Times. Vzniklo zde víc nadějných firem než ve španělském Madridu, a dokonce i víc než v bavorském Mnichově.
Varšava se může nově opřít především o své kvalifikované vývojáře. Díky nim se v zemi usadily i týmy amerických gigantů jako Amazon či Uber. „Umíme vyvíjet velmi kvalitní produkty. Zatím tu trochu chyběla kreativita při vymýšlení nových byznysových modelů, ale teď se stále víc společností snaží přicházet se svými vlastními modely,“ řekl Financial Times Piotr Badowski, majoritní vlastník společnosti Nanovo, která vyvíjí software pro chytré obrazovky maloobchodních prodejců, jako je CCC, největší polský prodejce obuvi.
Startupová scéna se v Polsku ale neomezuje jen na hlavní město. Příkladem slibně se rodící „venkovské“ IT scény je startup SoftwareHut (ze skupiny TenderHut nabízející softwarová řešení), který má kanceláře kromě Mnichova, Londýna, Paříže a Stockholmu třeba i v New Yorku. Jeho služby využívá Microsoft, Skyscanner či newyorský obchodní dům Showfields. Pochází přitom z východopolského Białystoku nedaleko běloruských hranic. V žebříčku Financial Times se právě SoftwareHut umístil nejvýše ze všech polských IT firem. Loni byl nejvýše TenderHut.
Herní křesla a kovové skříně
Podobně dobře jsou na tom rychle se rozvíjející polské e-shopy. Například Domator24, který prodává herní křesla a kovové skříně a sídlí v Zelené Hoře blízko východoněmeckých hranic, je podle Financial Times vůbec nejrychleji rostoucí polskou firmou a patří mezi třicítku nejprogresivnějších startupů Evropy.
Zdánlivě nezajímavý byznys tohoto e-shopu dosáhl v posledních letech raketového růstu. Tržby mu vzrostly za pouhé tři roky ze zanedbatelných částek až na půl miliardy korun, což ho rázem katapultovalo mezi evropskou startupovou smetánku. Podobně jako varšavský online hobbymarket Ogrodosfera, který při pouhých patnácti zaměstnancích dosáhl předloni tržeb ve výši přibližně 150 milionů korun.
V první tisícovce nejrychleji rostoucích evropských firem podle Financial Times je těch polských 42, což je zdaleka nejvíc z celé střední i východní Evropy. Česko má v žebříčku 12 startupů, Rumunsko deset a Maďarsko jen osm.
Jedním z vysvětlení, proč v Polsku dokážou dosahovat ohromujících čísel takové typy startupů, které nejsou příliš obvyklé v západních zemích, je obrovský domácí trh. Ten je dosud stále nenasycený. Varšava i další velká polská města při svém rozvoji stále ještě těží také z vyspělé infrastruktury, která byla postavena před víc než osmi lety u příležitosti mistrovství Evropy ve fotbale, které země tehdy pořádala.
Naopak Achillovou patou polské startupové scény byl špatný přístup k financování.
Jen málo polských fondů venture kapitálu mělo v posledních letech přístup k americkým či izraelským kolegům, což ztěžovalo investice do místních nadějných firem. Ty se tak musely obejít ve většině případů bez externího financování i bez potřebného know-how z vyspělého zahraničí. I proto v Polsku před nějakými pěti sedmi lety žádná startupová scéna prakticky neexistovala, na rozdíl například od České republiky.
To se teď mění. Na polský trh se nadnárodní kapitál v posledním roce doslova hrne. Důkazem je například investice do startupu Docplanner, který přišel se stejnojmennou aplikací pro objednávky k lékařům. Až 80 milionů eur (víc než dvě miliardy korun) do něj investovaly fondy v čele s Goldman Sachs Private Capital Investing, což z něj v současnosti udělalo jeden z nejhodnotnějších startupů v celém středoevropském regionu.
Nicméně Polsku stále chybí špičkový startupový mentoring, který například v Praze už několik let nabízí třeba inkubátor StartupYard. I kvůli tomu všemu Polsku stále chybí nějaký „jednorožec“, tedy velice úspěšný startup ohodnocený víc než jednou miliardou amerických dolarů.
Půjčka od rodičů
To Polsko zatím stále odlišuje například od Estonska, kde v roce 2004 vznikl Skype a kde se v posledních letech rodí největší evropská konkurence amerického Uberu, přepravní společnost Bolt (dříve Taxify). Tu založil v roce 2013 ve svých tehdejších 19 letech Markus Villig z estonského Tartu, který se inspiroval právě úspěchem Skypu a tím, že světový byznys je možné založit i v zastrčeném koutu postsovětské republiky.
Aplikace Boltu je nyní dostupná ve víc než stovce měst ve třiceti zemích světa, používá ji 25 milionů lidí a zaměstnává víc než půl milionu řidičů. Villig přitom tento byznys nastartoval během letních prázdnin po maturitě se skromnou půjčkou ve výši pět tisíc eur od svých rodičů. Bolt je dnes podle Financial Times třetí nejrychleji rostoucí firmou v Evropě hned po britské fintechové bance OakNorth Bank a finské rozvozové službě Wolt.
Daří se i dalším estonským startupům stejně jako kolegům z Lotyšska a především z Litvy. Celkem pochází z pobaltských republik 27 nejprogresivnějších firem z žebříčku. Samotné litevské hlavní město Vilnius má v žebříčku Financial Times jedenáct firem. Kromě několika technologických startupů jsou to hlavně dopravní i stavební firmy. Ty těží zejména z levnější pracovní síly, kterou Litva nabízí. Nejúspěšnější mladou firmou z Litvy je Malagris, stavební firma z Vilniusu, která se soustředí především na švédský trh a která za pouhé čtyři roky téměř zdesetinásobila své tržby v přepočtu na víc než čtvrt miliardy korun. Rychle rostoucí litevské dopravní firmy se soustředí především na silniční nákladní dopravu. Například Integre Trans předloni dosáhla tržeb bezmála 50 milionů eur (zhruba 1,25 miliardy korun), za čtyři roky tak své tržby ztrojnásobila.
Varšava i další velká polská města při svém rozvoji stále ještě těží z vyspělé infrastruktury, která byla postavena před víc než osmi lety u příležitosti mistrovství Evropy ve fotbale.
O autorovi| Martin Štorkán, storkan@mf.cz
