Profesor Murphy měl zase pravdu
Problémy s palivem v elektrárně Temelín potvrzují Murphyho pravidlo, že má-li něco selhat, pokazí se to v nejméně vhodný okamžik. Právě když je nezbytně nutné začít vážně jednat o nových blocích jaderné elektrárny, ty zánovní se staly provozovatelovou noční můrou. Palivové proutky se odírají, netěsní, kroutí se a ohýbají, a ČEZ kvůli tomu musí reaktory odstavovat od sítě mnohem častěji a na delší dobu, než počítal (viz stranu 38, Banány v reaktoru). První temelínský blok proto bude v optimálním případě, půjde-li vše dobře, což se však nyní v Temelíně moc neděje, v příštím roce mimo provoz déle než čtyři měsíce.
Přitom ale již příští rok bude nejvyšší čas rozhodnout o výstavbě nových jaderných bloků, protože mezi rozhodnutím a uvedením do provozu uplyne patnáct let a podle různých odhadů nám v roce 2020 bude ročně chybět minimálně deset terawatthodin elektřiny. A ty jinak než rozbitím atomu smysluplně získat nemůžeme - fosilní paliva docházejí a budou stále dražší a na alternativní zdroje se ve velké míře zatím spoléhat nemůžeme. Navíc, když se ČEZ nepodaří obnovit dost kapacit v zastaralých uhelných elektrárnách, může být tento deficit ještě větší než zmíněných deset tera.
Prognóza minus deset tera v roce dvacet, s níž přišla společnost EGÚ Brno, je ještě střízlivá ve srovnání s odhady výrobců elektřiny či těžařů uhlí. Ti mezi čtyřma očima hovoří o tom, že již za pět let budeme mít pravidelné výpadky v dodávkách elektřiny. Dva významní čeští uhlobaroni se ostatně v dodávkách elektřiny pro svůj dům nehodlají spoléhat na státní společnost ČEZ. Ke svým obydlím si totiž pořídili nejen tepelná čerpadla, ale v přízemí si ponechali jednu prázdnou místnost pro naftový agregát.
Většina občanů se spoléhá na to, že proud do jejich domovů doputuje po drátech. Ostatně jim ani nic jiného nezbývá, protože příprava na samozásobitelství je velmi drahá. Stejně tak většině obyvatel České republiky nevadí jaderné elektrárny.
Temelín byl původně projektován na čtyři bloky, ale počátkem devadesátých let bylo rozhodnuto, že budou vybudovány jen dva. S plánem na výstavbu dalších dvou musí přijít investor a provozovatel, tedy společnost ČEZ. Ta je však většinově vlastněná státem, a proto bude čekat na politické schválení. Obecně ho sice má v dokumentu o státní energetické politice, která počítá v roce 2020 s novým jaderným zdrojem, ale manažeři ČEZ budou jistě čekat na konkrétní vládní pokyn. A v tom spočívá další problém. Takové rozhodnutí stěží může učinit vláda v demisi, která má navíc ve svém programovém prohlášení, že nepodnikne žádné kroky, jež by vedly k nové jaderné elektrárně.
Trochu komplikovaný je i mezinárodně-politický aspekt, protože Rakušané se zatím nesmířili ani s prvními dvěma bloky Temelínu. O tom jsme se mohli přesvědčit naposledy před dvěma týdny, když protestovali proti kolaudaci této stavby.
Horší načasování si už tedy lze stěží vymyslet, profesor Murphy měl prostě zase pravdu. Technologické problémy s palivem a politické ohledy berou energetikům chuť začít projektovat nové bloky. Zároveň to není ani moc dobrá doba pro politiky, snad s výjimkou zelených, aby se přihlásili ke svému přesvědčení.
Očekávaný růst spotřeby elektrické energie (viz stranu 41, rozhovor s ministrem průmyslu Martinem Římanem Za limity reality) nezpochybňuje téměř nikdo. Spotřeba elektrické energie je funkcí růstu hrubého domácího produktu. Společnost ČEZ ukazuje, že když extrapolujeme současný růst spotřeby elektřiny do roku 2020, dostaneme se na přibližně dvounásobek dnešního stavu, tedy že bude chybět nějakých šedesát terawatthodin ročně (EURO 42/2006). Deficit samozřejmě tak vysoký nebude, protože nyní máme zhruba deset tera ročně přebytek, rostoucí cena elektřiny povede k úsporám, rekonstrukcemi se zvýší kapacita uhelných elektráren a optimismus o trvalém čtyřprocentním růstu HDP bude pravděpodobně také realitou redukován. Nicméně toto hrozivé číslo i méně bystrým napovídá, že se současnou kapacitou elektráren nevystačíme.
Problémem však je, že většina politiků zjevně rezignovala na hledání řešení. Jako pštrosi čekají, až se jednou po otočení vypínačem žárovka nerozsvítí. Budou-li předčasné volby, měla by otázka „Jak chcete zajistit pro Českou republiku dostatek elektrické energie v horizontu příštích dvaceti let?“ být jednou ze základních.
Určitou představu o tom, jak se čeští politici chtějí k energetice postavit, bychom mohli získat již příští týden. Do konce listopadu má totiž ministerstvo zahraničních věcí připravit podrobný materiál o energetické bezpečnosti, v němž otázka zdrojů elektrické energie nemůže být opominuta.
