S P T T e l e c o m
Po prosincové mimořádné valné hromadě nezůstane zřejmě v jedné z nejvýznamnějších firem v zemi kámen na kameni. Ministr dopravy a spojů Antonín Peltrám hodlá vyměnit nejen generálního ředitele SPT Telecom, ale patrně i všech šest českých členů představenstva firmy.
Exministr hospodářství Karel Dyba dodnes tvrdí, že privatizace telekomunikačního gigantu byla příkladná. Nynější premiér Miloš Zeman však prohlašuje, že smlouva uzavřená se švýcarsko-holandským konsorciem TelSource je stejně věrohodná a kvalitní jako Dybův výrok o tom, že Česká republika se stane středoevropským tygrem.
„Touto geniální smlouvou byla eliminována pravomoc vlády, a ta nyní má jen malý vliv na usměrňování částečně regulovaných cen telefonních hovorů, prohlásil Zeman minulý týden v Parlamentu. Podle něj je proto nutné smlouvu po vzájemné dohodě se zahraničním partnerem změnit. Rozhovory zahájí vláda v prosinci, skončit by měly v červnu příštího roku. A prognostik Zeman k tomu dodává: existují jen dva scénáře, buď se obě strany dohodnou, nebo se nedohodnou.
Ministr Peltrám se zlobí
Tlak na totální výměnu lidí ve vedení SPT Telecom začal oklikou - přes ředitele pražské oblasti Radomíra Sabelu. Ten podle ministra dopravy a spojů není mužem na svém místě, nebyl totiž prověřen pro práci s tajnými materiály. Generální ředitel firmy Svatoslav Novák zprvu nechtěl ustoupit (patrně tušil, že je to jen začátek), a nyní zřejmě za svou neposlušnost zaplatí. „Na jeho odvolání budu trvat, není schopen plnit moje pokyny, tvrdí rezolutně ministr Peltrám. I on si je ale vědom toho, že s firmou podobného významu je přeci jenom radno jednat v rukavičkách, a tak o dalších výměnách lidí na vedoucích postech mluví neurčitěji. Přesto ovšem budoucí postup neváhá nazvat „personálním zemětřesením . Více méně je to jasné i vrcholným zaměstnancům Telecomu. Pokud bude ministr chtít odvolat generálního ředitele, musí padnout i hlavy minimálně pěti z devítičlenného představenstva firmy. Jinak Antonín Peltrám pro svůj záměr nezíská většinu.
Představitelům TelSource se taková možnost pochopitelně ani trochu nezamlouvá. Dosavadní tým považují za velmi dobře sehraný, a nedokážou si představit, že s novými lidmi půjde stejně rychle jako nyní uskutečnit naplánované záměry. Jenže právě o to patrně sociálnědemokratické vládě jde. Podle člověka blízkého Miloši Zemanovi je nutné přerušit jisté nepsané dohody, či je proměnit v takové, které ČSSD potřebuje. Navíc firmu podobného významu nemohou vést lidé liberálně orientovaní, ale takoví, kteří budou ochotni provádět keynesiánskou politiku. Tedy tvrdě prosazovat zájmy státu, rozuměj sociálnědemokratické vlády.
Ministr Peltrám se ovšem ohání ekonomickými argumenty. Za nynější situace nikdo nevidí do hospodaření firmy: „Na meziměstské a mezinárodní hovory mají monopol. Otázka je, zda toho nezne-užívají. Strategický partner má totiž šedesát procent rozhodovacích pravomocí a navíc nám nedávají žádné podklady.
Firma se pochopitelně brání - její data jsou naprosto korektní, reporty musí podávat nejenom ministerstvu financí, ale také dopravy a spojů, kalkulaci nákladů na jednotlivé služby pro ně zpracovává renomovaná auditorská firma Coopers & Lybrand. Ovšem o Telecomu jako černé skříňce, do níž není vidět, svého času hovořil i exministr financí Ivan Kočárník. Ministra Peltráma ale zlobí i to, že firma nedodržuje dané sliby. Například v roce 1996 tak podle něj nesplnila deset ze třinácti úkolů, loni šest. Za zvlášť nepřípustné považuje, že Telecom ještě pořád není schopen rozesílat všem občanům podrobný výpis uskutečněných telefonních hovorů, a proto se neustále množí reklamace. Firma připouští, že právě toto je její velký dluh, nařčení z více nesplněných úkolů ale odmítá.
Monopol asi skončí o rok dřív
Jedním z hlavních bodů vyjednávání vlády bude to, zda monopolní postavení Telecomu skončí o rok dřív, než je zakotveno v akcionářské smlouvě, tedy na konci roku 2000. Na tom má kabinet eminentní zájem, a je pro to v budoucnu ochoten oželet i některé závazné investice do telefonizace území. Z gruntu se nebrání ani strategický partner, otázka ale je, co budou sociální demokraté požadovat. Určitý směr naznačuje materiál předsedy pracovní skupiny pro telekomunikace a informatiku ČSSD Jiřího Kofránka. Alfou a omegou jsou takzvané sociální tarify. Jedním z hesel je například Internet GRATIS, prakticky zadarmo by totiž měl být pro školy, veřejné knihovny, zdravotnická zařízení nebo organizace invalidů. „Sociální tarif 2000 by zase měl zvýhodnit důchodce a handicapované občany, a tak dál, a tak dál. „Pokud je jedinou cestou k prozření SPT Telecom a jeho strategického partnera TelSource změna ve vedení společnosti, pak je to cesta správná, a my podpoříme veškeré snahy ministra dopravy o dosažení vlivu státu v SPT. Pokud stávající management nechápe, že český stát, který je dosud majoritním vlastníkem SPT Telecom, má také svá práva, nehájí tento management zájmy společnosti jako celku, ale bohužel jen zájmy jednoho minoritního akcionáře, jehož jediným zájmem může být dosažení zisku v co nejkratším čase. Třeba i za jakoukoliv cenu, praví se v dokumentu.
Změnit ovšem prosperující firmu v něco podobného veřejnoprávní instituci nebude až tak jednoduché. Už proto ne, že akcie SPT patří k nejbonitnějším na pražské burze a podle aktuálních cen má stát v rukou balík za téměř pětasedmdesát miliard korun, což je o osmdesát procent více než před částečnou privatizací Telecomu.
Případného znehodnocení akcií se obává i ministr Peltrám. Ovšem ze zcela jiného důvodu, domnívá se totiž, že jejich pád by mohla vyvolat sama firma, aby se ubránila vládnímu tlaku.
Premiér Zeman sice jednoznačně prohlásil, že pokud strategický partner nebude mít zájem o změnu akcionářské smlouvy, vládní strana ji jednostranně nevypoví. Nejhorší obavy tím však zřejmě nevyvrátí, ministr Peltrám totiž zase hovoří o poločase, v němž je monopol nemoderní, a vůbec je potřeba změnit vládní telekomunikační politiku. Její program by měla vláda obdržet příští rok v březnu, odborná veřejnost teze obdrží k diskusi již letos v prosinci.
Narozdíl od premiéra, který prognózuje dva scénáře konce vyjednávání o monopolu, je ale ministr Antonín Peltrám optimističtější. „Za kompenzace pustí kde co, soudí o strategickém partnerovi SPT Telecom.
Hledá se nástupce generála
Do čela Telecomu by měl přijít odborník na slovo vzatý a ministr Peltrám tvrdí, že takových má po ruce hned několik: „Jména vám ale neřeknu, nejprve se musíme dohodnout s místopředsedou vlády pro ekonomiku Pavlem Mertlíkem.
Ze zákulisí zatím vyplavala na povrch tři jména. Vévodí jim za minulé vlády odvolaný generální ředitel SPT Telecom Jiří Makovec. Za ním následuje současný zástupce šéfa pražské oblasti Antonín Kalda, který přišel do firmy současně s bývalým generálním ředitelem a je považován za jeho muže. Jen opatrně se hovoří i o nynějším viceprezidentovi pro sítě a služby s přidanou hodnotou Michalu Čupovi. Je totiž nejméně kontroverzní osobou pro TelSource. Padlo ovšem i jméno místopředsedy výkonného výboru Fondu národního majetku Michala Hrubého. Ten nikdy vysoké ambice příliš nezakrýval a nynějšímu představenstvu patrně hned tak nezapomene, že z jeho řad byl na poslední valné hromadě vyloučen devadesátiprocentní většinou hlasů.
Aby ovšem situace nebyla jednoduchá, záleží i na tom, jak bude vypadat prezidium Fondu národního majetku. Pokud Parlament v tomto týdnu nedovolí všechny jeho členy, a zvolí pouze jednoho, nebude mít ČSSD lehkou pozici. Bude-li ustaveno jen šest členů z nutných devíti, pak odchod jediného člověka při hlasování znamená konec všem rozhodnutím. Stát by se pak na mimořádné valné hromadě SPT Telecom mohl ocitnout buď s úplně prázdnýma rukama, anebo by napřed musel svolit k notným kompromisům. „Razance změn v Telecomu souvisí s dohodami o složení prezidia Fondu národního majetku, připouští ministr Peltrám.
Hledá se i strategický partner
Vláda sice tvrdí, že bude Telecom privatizovat až v roce 2001 současně s Českými radiokomunikacemi, nicméně již teď zřejmě hledá dalšího strategického partnera. Podle ministra Peltráma existují zájemců celé desítky, a nebude to tedy žádný problém. Akcionářská smlouva s TelSource totiž žádné závazné prohlášení o tom, komu prodat jedenapadesátiprocentní balík státních akcií, neobsahuje. Řeči o možném dalším partnerství jsou ovšem podle některých hlasů ze sociální demokracie alespoň zatím plané a spíše mají TelSource natolik zastrašit, aby se nebránil případnému vládnímu diktátu.
Mezi sociálními demokraty se nepokrytě mluví i o dalším důvodu, proč by švýcarsko-holandské konsorcium mohlo být povolné. Změnilo se politické klima a nad firmou se vznáší akce čisté ruce, z jejíž výsledků by mohla být mezinárodní ostuda. Zapomenuty totiž nejsou výpovědi někdejšího pracovníka hlavní kanceláře ODS Lubomíra Reichsfelda, který při forenzním auditu financí strany uvedl, že ODS a ODA za tehdejší privatizační rozhodnutí obdržely po sto milionech korun.
Stát prodal švýcarsko-holandskému konsorciu TelSource sedmadvacetiprocentní balík akcií SPT Telecom v červnu roku 1995 za 1,32 miliardy dolarů, tehdy asi za 34,3 miliardy korun. Do veřejné soutěže na jeho prodej podalo devět zahraničních investorů pět nabídek. Na nekorektnost konečného rozhodnutí tehdejší vlády si následně stěžovala italská firma STET.
Podle vedení SPT Telecom však soutěž byla zcela v pořádku. „Akcionářská smlouva byla totiž součástí tendru a dostali ji do rukou všichni účastníci soutěže. Podmínky byly předem dané. Po rozhodnutí vlády o našem vítězství se do ní vepsalo pouze datum, částka a jméno nabyvatele akcií, zdůrazňuje výkonný ředitel SPT Bessel Kok.