Případ ženy vraždící s obchodním centru na Smíchově se jistě nedá srovnávat s islamistickým útokem na faráře v kostele v Normandii. V prvním případě máme co do činění s evidentní duševní nemocí, v tom druhém s válečným aktem vedeným středověkou fanatickou ideologií. Přesto oba případy něco spojuje. A to je fakt, že policisté o nebezpečnosti později vraždících osob věděli.
Smíchovská šílená žena se o vraždu pokusila už jednou. Nepodařila se jí jen pro to, že se napadené oběti podařilo přivolat rychlou pomoc. Policisté ji zcela bezprecedentně pustili na svobodu, protože její útok skončil bez vážných následků a slíbila, že vyhledá pomoc psychiatra, což učinila, leč pak stejně vraždila.
Francouzský muslim byl opakovaně chycen při pokusu připojit se k Islámskému státu a pod jeho vlajkou vraždit někde v Sýrii či v Iráku. Místo aby skončil ve vazbě, dostal sledovací náramek, který jeho příšernému činu pochopitelně nemohl zabránit.
Obavy z toho, že osoba bude opakovat trestný čin, nebo v započaté trestné činnosti pokračovat, jsou přitom všude v civilizovaném světě jedním z legitimních důvodů k uvalení vazby. Ti, kteří rozhodli, že se oba zločinci budou volně pohybovat po světě, se mohou tisíckrát tvářit, že postupovali podle zákona, ale nebude to nic jiného, než vyvlékání se ze zodpovědnosti, z níž se vyvléknout nelze.
Je pak úplně zbytečné schvalovat nějaké nové protiteroristické zákony a trestat slovní podporu terorismu drakonickými tresty, když nebude fungovat základní zodpovědnost bezpečnostních složek a justice a bude se pokračovat v benevolentním přístupu v duchu „dokud neteče krev, nic se neděje“.
