ČELEM K VÝCHODU

Země popírající demokracii mohou přijít o členství

Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) na svém výročním zasedání (22. až 24. dubna) schválila nový „pětiletý plán , podle něhož by se měla zvýšit její angažovanost ve východní Evropě a střední Asii. Na to naléhali hlavně Američané. Těm se v Londýně příliš nezamlouvala diskuse o sociální únosnosti transformace. Se západoevropskými partnery se ale shodli v tom, že postkomunistické země popírající zásady demokracie nemohou s penězi EBRD do budoucna počítat. Evropská banka ve své poslední zprávě opět nejvýše hodnotí průběh transformace v Maďarsku, jehož „známka se blíží maximální čtyřce. Polsku stejně jako České republice udělila 3,5 a Rusku o celý bod méně. „I země, které si v regionu vedou nejlépe, musejí ještě mnoho udělat, zhodnotil situaci vedoucí americké delegace William Schuerch. V největší stře–doevropské ekonomice – polské – zneklidňuje rostoucí nezaměstnanost, jejíž míra se už přiblížila šestnácti procentům a prognózy působí až strašidelně. „Polské finance jsou ale v mnohem lepším stavu než například České republiky či baltských zemí, upozorňuje prezident banky Jean Lemierre. Miliarda ročně Středoevropanům. Bushova vláda si zatím, jak napsal americký list The International Herald Tribune, svůj postoj vůči EBRD neujasnila. Washington ale naléhá na Evropskou unii, aby stanovila, dokdy budou moci nejvyspělejší postkomunistické země, žádající o vstup do ní, dostávat od EBRD půjčky. Brusel ale nechce o nějakém omezujícím časovém horizontu ani slyšet. „Finanční potřeby zemí, které pokročily v přípravách na členství v Evropské unii, jsou stále obrovské, poznamenává prezident banky Lemierre v rozhovoru pro polský deník Rzeczpospolita. Proto bylo také rozhodnuto, že úvěry středoevropským zemím se zhruba udrží na současné úrovni (jedna miliarda eur ročně). Čekání na dobré projekty. Tento Francouz se ale přesto stane prvním prezidentem EBRD, který by ji měl více tlačit na východ

1. do postsovětského prostoru. Udržet úvěrování střední Evropy na solidní úrovni a zároveň více otevřít měšec Rusku, Ukrajině a střední Asii je podle Lemierra reálné. „Potřebné zdroje na to máme, ujišťuje. Chybějí ale vhodné projekty, na které banka v Rusku i jinde čeká. Ochota EBRD jít do Ruska je signálem pro západní komerční ústavy i společnosti. Například americká automobilka General Motors uvedla, že by se nepustila do nedávno ohlášeného projektu s ruskou automobilkou VAZ v hodnotě 335 milionů dolarů, kdyby se na něm 140 miliony dolarů nepodílela EBRD.

Bez demokracie ani groš. Banka nemůže ve své politice opomíjet tak důležitý aspekt, jako je prosazování demokracie v zemích přijímajících její úvěry, znělo v Londýně hlavně ze strany USA. Na „tapetě je především Bělorusko, kde komunistickými metodami vládne prezident Alexander Lukašenko. Evropská banka mu minulý týden poslala dopis, v němž sdělila, že pozastavuje úvěrování veřejných projektů. Hodlá pomáhat jenom malým a středním firmám soukromého sektoru, jehož váha je v běloruské ekonomice nepatrná. Konečné rozhodnutí ve vztahu k Bělorusku by mělo padnout až po parlamentních volbách v této zemi plánovaných na letošní podzim. „Bělorusko hraničí s Polskem, a již zítra tedy bude mít společnou hranici s Evropskou unií. Tím spíš musíme být nekompromisní, zdůrazňuje Lemierre. Dalším „hříšníkem , který by mohl přijít o peníze od EBRD, je středoasijský Turkmenistán. Banka tam zastavila úvěrování veřejných projektů už vloni na protest proti diktátorskému stylu vládnutí, který předvádí prezident Saparmurad Nijazov. Vybudoval si obludný kult osobnosti a už se prohlásil doživotním prezidentem této země, velice bohaté na zemní plyn. Žádné velké oslavy. Banka od roku 1991 do konce roku 2000 ve dvaceti sedmi postkomunistických zemích celkem investovala skoro osmnáct miliard eur. Jejími klienty jsou jak velké společnosti, například telekomunikační, tak přibližně 100 000 malých firem. Banka se ale také několikrát spálila. Nejbolestivěji během ruské krize, jež propukla v srpnu roku 1998. Evropskou banku – stejně jako soukromé komerční ústavy – překvapil rozsah kolapsu. Právě ruská krize se největší měrou podepsala na ztrátě EBRD za rok 1998, jež přesáhla 261 milionů eur. Banka měla zpočátku dost svých „vnitřních starostí. Za úřadování prvního prezidenta Jacquesa Attaliho (květen 1990 až červen 1993) se jí jeden čas dokonce vyčítalo, že na své vlastní potřeby a okázalé vybavení londýnské centrály vyčleňuje více peněz než na úvěry postkomunistickým zemím. Vedoucí americké delegace Schuerch ve svém oficiálním projevu asi ne náhodou ze čtyř dosavadních prezidentů EBRD pochválil tři. Mezi nimi také prvního viceprezidenta Američana Charlese Franka, jenž byl úřadujícím šéfem EBRD prvních sedm měsíců roku 1998.