Velkou měnovou revoluci provedla bankovní rada ČNB jen pár dní před svou obměnou. Nestává se často, aby natolik konzervativní instituce převlékala plášť až tak nakvap. Snížení úrokových sazeb šokovalo trh a pobouřilo snad všechny analytiky v Praze. Není divu, že nyní ve svých komentářích centrální bankéře kritizují, že jejich původní předpovědi růstu hrubého domácího produktu a inflace byly silně nadsazené a vedly k chybné měnové politice v loňském roce, kdy se úrokové sazby zvedly dvakrát. Nyní zase predikce údajně přestřelila opačným směrem a centrální banka tak je prý opět na špatné cestě.
Něco na tom pobouření asi být může, ale bylo by nespravedlivé si nevšimnout, že česká ekonomika v posledních měsících skutečně jakoby trochu měnila směr a experti ČNB na to museli reagovat. Poslední údaj o hospodářském růstu za třetí čtvrtletí roku 2004 naznačil zpomalení tempa, které do té doby zrychlovalo. I další statistické údaje korespondují spíše s pesimističtějším pojetím nové prognózy. Poněkud legrační je, že ministr financí Bohuslav Sobotka krátce před rozhodnutím bankovní rady o úrocích oznámil, že jeho úřad zvýšil odhad růstu, a tudíž bude možné vydělat na daňové úlevy pro chudé. Každopádně Tůma se Sobotkou šli sice každý jiným směrem, ale sešli se ve společném bodě. Obě instituce nyní předpovídají růst ekonomiky o 3,8 procenta. A nikde není psáno, že to nemůže být horší. ČNB je přitom zřejmě pevně přesvědčena, že růst ekonomiky pod čtyři procenta je bezpečně neinflační a není třeba dále přitvrzovat podmínky.
Také nezaměstnanost se po krátkém období poklesu vrátila na původní hodnoty a nereaguje na vysoká růstová tempa v průmyslu. Zahraniční obchod překvapuje solidními výsledky a problémy v platební bilanci mají zjevně jiný důvod než slabou konkurenceschopnost českých firem. Odliv kapitálu v podobě dividend a depozitních vkladů v zahraničí je logickým důsledkem dřívějšího vývoje. Také ceny ropy, které vzbuzovaly celý minulý rok obavy, se zastavily a už asi nijak dramaticky neporostou.
A hlavním faktorem, který vedl k poklesu sazeb, je ten, že koruna v posledních týdnech a měsících prudce posiluje. Už to nevypadá jako nahodilý výkyv, ale spíše jako dlouhodobější trend. To zpřísňuje měnové podmínky a ohrožuje další zvyšování výkonnosti hospodářství. Lze očekávat, že exportéři, kteří jsou zatím poměrně v klidu, začnou silně protestovat v případě, že tento trend potrvá. Zásah ČNB, z tohoto pohledu v pravou chvíli, přinejmenším načas zachoval české měně kurz k euru začínající trojkou. Třicetikorunová hranice totiž v minulém týdnu začala velmi silně erodovat a po změně sazeb koruna oslabila o dvacet haléřů.
ČNB samozřejmě mohla zasáhnout na trhu. Guvernér Tůma však o sobě sám říká, že není přítelem intervencí a když objektivně přihlédneme k viditelným změnám trendu, musíme uznat, že pokus o zkrocení devizového trhu intervencí by byl čůráním proti větru.
Je však otázkou, zda by nebylo lepší se snížením sazeb ještě trochu počkat. Například na výsledky HDP za čtvrtý kvartál, které zpomalování české ekonomiky buď potvrdí, nebo vyvrátí. Také se teprve ukáže, nakolik silný kurz eura k dolaru poškodil růstové perspektivy našich rozhodujících obchodních partnerů, především Německa. Také příznivý výsledek veřejných financí za loňský rok nebyl zcela rozklíčován a makroekonomové v ČNB by měli také počítat s tím, že třicet neutracených miliard z loňska vstoupí do letošní vládní poptávky, protože na základě nových rozpočtových pravidel si resorty mohly nechat ušetřené peníze na další rok.
U některých analytiků jsou pochybnosti o posledním rozhodnutí bankovní rady tak silné, že se dokonce domnívají, že bankovní rada pochybila, podcenila ve své prognóze vývoj cen, který se má - jak předpovídá - udržet pod dvěma procenty, a inflace naopak ve druhém pololetí začne opět razantně růst. Něco by na tom mohlo být, protože například lednový konjunkturální průzkum Českého statistického úřadu signalizuje, že se v nejbližších třech měsících sice zpomalí výroba, ale v půlročním výhledu jsou podnikatelé mnohem optimističtější.
Kde je více pravdy, uvidíme nejdříve za dva měsíce. Každopádně jednu výhradu k ČNB lze jistě akceptovat. Jde o to, že centrální banka by neměla trhy šokovat a měnová politika by měla být předvídatelná. Guvernér Tůma si byl tohoto úskalí při oznamování rozhodnutí bankovní rady zřejmě vědom, a proto oznámil, že opačný pohyb, tedy zvýšení úrokových sazeb, je pravděpodobné teprve v prvním pololetí příštího roku. Ale kdo ví. Třeba bankovní analytici zase přijdou s nějakou novou prognózou.
