V budoucí vládě by mohl vedle Róberta Fica sedět Béla Bugár nebo Ján Slota
Otázka, zda je rovná daň to pravé volební téma, je stále aktuální. ODS ji letos po účinné agitační ofenzivě ČSSD raději potlačila a vyplatilo se jí to. Nota bene měla rovnou daň ve volebním programu již v roce 2002, kdy ČSSD zvítězila. V témže roce ale šla s rovnou daní do voleb také Slovenská demokratická a křesťanská unie (SDKU) Mikuláše Dzurindy, který nakonec znovu sestavoval vládu a v koalici se Stranou maďarské koalice (SMK), Křesťansko-demokratickým hnutím (KDH) a Aliancí nového občana (ANO) uskutečnil na Slovensku razantní reformní projekt. A v předstihu mimo jiné vyvrátil argument, dodnes používaný ČSSD, že rovná daň je vhodná leda pro nevyspělé ekonomiky s nízkou daňovou výtěžností. Kromě toho byla na Slovensku zahájena reforma důchodového systému a na základě uplatnění tržních principů bylo reformováno zdravotnictví. Poměrně drasticky byl „osekán“ systém sociální pomoci v zájmu vyšší motivace ke hledání pracovního uplatnění.
Nedoladěno.
Slovenské reformy sice vzbudily úžas v mezinárodních institucích typu Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, ale na druhé straně negativně ovlivnily životní úroveň nejen příjemců sociální pomoci, ale i dalších nízkopříjmových skupin obyvatel. Vláda měla sice v plánu „doladění“ reforem, tedy zmírnění sociálních dopadů zejména penzijní reformy, ale to se již nepodařilo uskutečnit. Mimo jiné proto, že se letos v únoru rozpadla vládní koalice poté, co ji na protest proti neschválení smlouvy s Vatikánem opustilo KDH, a na 17. června byly vyhlášeny předčasné volby do Národní rady SR. V té době už vládní koalice beztak působila pouze ve třech, protože loni v září byla ukončena spolupráce se stranou ANO, když ještě předtím byl z postu ministra hospodářství kvůli nejasnému financování soukromých podnikatelských aktivit odvolán její šéf Pavol Rusko.
Obrat.
I kdyby se ale volby uskutečnily v původním zářijovém termínu, nic by to pravděpodobně nezměnilo na tom, že na Slovensku po dvou volebních obdobích vlády pravicové koalice v čele s SDKU dojde k obratu doleva. Stejně jako v Česku dochází po dvou obdobích vlád v čele s ČSSD k otočení opačným směrem. Rozdíl je jen v tom, že na Slovensku pravděpodobný volební vítěz – strana SMER poměrně mladého právníka Róberta Fica (41), bývalého místopředsedy postkomunistické Strany demokratické levice – získá asi silnější mandát než v Česku ODS. Rozdíl je též v tom, že zatímco v tuzemsku hrála reformní karta jen okrajovou úlohu, na Slovensku je její význam pro výsledek voleb dominantní.
Fait accompli?
Proreformně a provládně naladěný Institut pro veřejné otázky (IVO) sice ve své publikaci Slovensko 2005 konstatuje, že „většina občanů vnímá uskutečněné reformy, s výjimkou zdravotnické, jako fait accompli a nepociťuje vůči nim takový nesouhlas a odpor, který by vyúsťoval do požadavku jejich zásadní změny“, ale dokládá to výsledky vlastního průzkumu svědčícími spíše o opaku. Ekonomické a sociální reformy považovalo loni v listopadu za nejhorší krok vlády šedesát procent občanů, v roce 2004 to bylo šedesát dva procent a v roce 2003, kdy reformy začínaly, padesát procent. Téměř polovina lidí si o decentralizaci veřejné správy a o penzijní a daňové reformě myslí, že je vcelku dobrá, ale měla by se doladit, a čtyřicet procent lidí si to myslí i o změnách v sociálních dávkách. Jenomže za opravdu dobrou považuje daňovou reformu jen dvanáct procent lidí, zatímco jako zásadně špatnou ji hodnotí třicet procent, u změn v penzijním systému je to devět, respektive pětatřicet procent, u sociální systému osm, respektive dvaačtyřicet procent. Drtivě pak ve veřejném mínění prohrává reforma zdravotnictví.
V Česku se to žije.
Strana SMER tyto nálady umně využívá ve volební kampani a tvrdí: „Jsme připraveni zrušit všechny reformy pravicové vlády, které odporují sociálnímu charakteru státu.“ Doplňuje to poukazem na bratry Čechy: žádné drastické reformy nečinili a podívejte se, žijí si lépe než my. Pokud jde o daňový systém, Róbert Fico se mimo jiné zaručuje, že za jeho vlády budou okamžitě zrušeny poplatky ve zdravotnictví a zdravotní pojišťovny získají zpět veřejnoprávní charakter. Důchodci dostanou „vánoční příspěvek“ na zmírnění těžké sociální situace. DPH bude opět ve dvou sazbách, přičemž u vybraných sociálně citlivých komodit bude nižší než deset procent. Bude zavedena progresivní daň pro lidi s vysokými příjmy, pro podniky zůstane devatenáctiprocentní příjmová daň, ale přirozené monopoly a finanční a bankovní instituce by měly platit zhruba pětadvacet procent.
Na dohled.
Deník SME v této souvislosti na Róberta Fica vytáhl, že před volbami v roce 2002 na otázku, zda je pro rovnou daň, odpověděl: Áno. A dnes proti ní brojí. Analytik Ján Tóth z ING Bank Slovensko dokonce tvrdí, že z pohledu současné hospodářské politiky je program SMER společně s programem Komunistické strany Slovenska (KSS) nejdestruktivnější. Jenže v roce 2002 byl SMER se třinácti a půl procenta hlasů ve volbách až třetí a Róbert Fico si sen o premiérském křesle musel nechat ještě čtyři roky pouze zdát. Dnes by dle průzkumu agentury Median, mapujícího situaci na přelomu dubna května, SMER – Sociální demokracie (oficiální název - pozn. redakce) získal ve volbách třicet procent hlasů, Lidová strana-HZDS deset a půl procenta, KDH devět a půl, Svobodné fórum (SF), v jehož čele stojí bývalá členka SDKU Zuzana Martináková, devět procent, SMK osm a půl, Slovenská národní strana (SNS) žilinského primátora Jány Sloty, jež se v minulém volebním období do parlamentu nedostala, osm procent, SDKU, s níž se loni sloučila Demokratická strana a uskupení dnes nese název SDKU-DS, necelých osm procent a KSS šest a půl procenta hlasů.
Odbor mediálního výzkumu Slovenského rozhlasu tvrdí, že na konci května by SMER získal přes osmadvacet procent hlasů, druhá by byla SDKU-DS s více než dvanácti procenty, třetí LS-HZDS s více než jedenáctiprocentní podporou. To by znamenalo, že SMERu by ve 150členné Národní radě (Senát na Slovensku nemají) patřilo 49 poslaneckých míst, SDKU-DS 21, LS-HZDS 19, SMK 18, KDH a SNS po 17 a SF devět mandátů. KSS by průzkumu neměla překročit pětiprocentní hranici.
Tři, nebo čtyři?
Na Slovensku se nyní spekuluje o možné povolební trojkoalici SMER-SD, LS-HZDS a SNS. Tyto úvahy posílila i nedávná společná tisková konference Róberta Fica a Jána Sloty, věnovaná ovšem nikoliv koalici, ale společnému bdění nad regulérností voleb, ke kterému byla vyzvána i LS-HZDS. Čistě matematicky vzato by to, pokud se rozhlasový odbor mediálního výzkumu ve svém průzkumu nemýlil, pohodlně stačilo na většinovou vládu s jistými pětaosmdesáti mandáty. Ale stejně pohodlnou většinu by mohl Róbert Fico získat, kdyby jednoho z menších partnerů nahradila například SMK Bély Bugára. A vůbec luxusní většinu by vláda měla, kdyby se „bugárovci“ stali čtvrtým členem hypotetické povolební koalice.
Nic není vyloučeno.
Slovenští političtí komentátoři v této souvislosti poukazují na postoje Bély Bugára vůči SMERu nebo LS-HZDS, které jsou zřetelně smířlivější než vyjádření špiček SDKU-DS, případně KDH. Místopředseda SDKU-DS, ministr financí Ivan Miloš, například míní, že zmíněná trojkoalice by znovu uvrhla Slovensko do mezinárodní izolace, neřešila by problémy, ohrozila by vstup země do eurozóny a vyvolala by růst etnického napětí. Mikloš vidí paralelu s koalicí HZDS, SNS a populistického Sdružení dělníků Slovenska, která na Slovensku vládla v letech 1994 až 1998. Alternativou by, jak tvrdí, byla trojkoalice SDKU-DS, SMK a KDH. Jenomže ta by podle současných průzkumů nebyla schopna vytvořit většinový kabinet. Béla Bugár naproti tomu soudí, že SMER nebo HZDS si nemohou dovolit změnit politické poměry, základy demokracie a vůbec styl politiky na Slovensku natolik, aby to mělo vliv na postavení země v zahraničí. Nevylučuje povolební spolupráci s HZDS nebo SMERem a zdůrazňuje, že rozhodující bude možnost „zabezpečit kontinuitu reforem“. V případě HZDS ale prý pro SMK představuje problém osoba Vladimíra Mečiara.
S prezidentem v zádech.
Pro pravděpodobného budoucího premiéra Slovenska Róberta Fica je zase menší problém v tom, že jeho českým protějškem patrně nebude Jiří Paroubek, s nímž by údajně mohli dokázat velké věci. Zato ale bude mít v zádech prezidenta Ivana Gašparoviče, který se svými sympatiemi k programu strany SMER ani netají. Prezidentský backing premiéra je to, co činí situaci na Slovensku podobnou té české. I když vztahy mezi Václavem Klausem a Mirkem Topolánkem budou zřejmě přece jenom o něco komplikovanější.
