Dobře načasovaná norma
Fakt přípravy nového Zákoníku práce logicky vzbudil velká očekávání. Podnikatelům není třeba podsouvat interesy alabamských plantážníků devatenáctého století, když se snažili získat pro sebe co nejširší práva a možnosti. Stejně tak nelze odbory kvůli témuž podezírat z bolševizace. Že v tomto souboji nakonec zvítězili odboráři, je také logické. Či snad bylo možné očekávat něco jiného v situaci, kdy vládne ČSSD, s odbory má nadstandardně úzké vztahy a společně s KSČM disponuje ve sněmovně pohodlnou většinou?
Sama příprava vládního návrhu Zákoníku práce byla vhodně načasována na předvečer vypuknutí volební kampaně. Vzhledem k tomu, že mezi voliči mají převahu zaměstnanci, nehodí se pro politiky mluvit o liberalizaci trhu práce příliš hlasitě. Však to také nečinili nejen koaliční partneři, ale ani ODS. To, co minulou středu schválila vláda výhradně hlasy ministrů za ČSSD, není zákoník nový, zásadně měnící podmínky na trhu práce v transatlantickém směru. Je to právní norma přehledněji pořádající dosud platné postuláty, doplněná o několik nikoli fatálních změn, které jdou většinou k duhu odborům.
Za této situace je nezanedbatelným právem, ba přímo povinností představitelů zaměstnavatelských uskupení, aby hlasitě kvíleli a vykreslovali katastrofální dopady na trh práce a ekonomiku země v případě, že bude Zákoník práce schválen zákonodárným sborem. Jako že schválen bude, a patrně s nevelkými změnami. Vicepremiér Martin Jahn, hlavní vládní makroekonom, který je též přesvědčen, že větší uvolnění poměrů na trhu práce by neškodilo, ale tvrdí, že i v podobě, v jaké ho vláda přijala, nepostrádá nový Zákoník práce „výrazně liberalizující prvky“ a v případě racionální diskuse může být ve sněmovně vhodně doladěn.
Kdo chce, může toto hodnocení přisuzovat vicepremiérově politické angažovanosti. I oněm představitelům zaměstnavatelských uskupení je ale nepochybně jasné, že žádná katastrofa se nekoná a konat nebude. Už proto, že konkrétní aplikace pracovního práva se vytváří v konkrétních podmínkách. Takže dělníci v mladoboleslavské škodovce budou v jiném postavení než pokladní v supermarketu nebo zedníci u drobného podnikatele polírského typu, i když zákon je jenom jeden.
Z hlediska dlouhodobých dopadů není zajímavý ani tak obsah Zákoníku práce jako způsob jeho prosazení. Jiří Paroubek v jednom okamžiku řekl: končím diskusi a i takový matador jako Miroslav Kalousek se tiše vytratil. Schröderovým úspěchem povzbuzený premiér už zřejmě posuzuje variantu, co bude, když ČSSD neprohraje volby. A zřejmě mu vychází, že v takovém případě by lidovce ani nemusel potřebovat. V takovém případě by také neplatil odhad jednoho politologa, že novým Zákoníkem práce dávají sociální demokraté ODS danajský dar. Není vyloučeno, že si neliberalizované pracovní právo ušili sami pro sebe.
