ODS a ČSSD přišly o ústavní většinu.
Nezávislý podnikatel Václav Fischer vypálil rybník etablovaným stranám, jeho zvolením do horní komory českého Parlamentu ztratily vládní ČSSD a ODS ústavní většinu. Oběma stranám, které nyní mají v jedenaosmdesátičlenném sboru 48 křesel, chybí k třípětinové převaze právě jeden hlas. Ústava však přesto dozná změn, zamýšlenému přepracování volebního zákona nový člen Senátu nemůže vůbec zabránit. Ovlivnit prakticky nemůže ani cokoliv jiného - senátor, narozdíl od poslance, nemá co do činění s financemi státu, nesmí samostatně navrhovat zákony.
Proč tedy tak vysoké nasazení v doplňovacích volbách za zesnulého Václava Bendu (ODS)? Občanská demokratická strana nutně potřebovala vítězství. Nyní si na sociální demokracii už těžko vynutí pojistku proti tomu, aby se případný nový volební zákon nestal jen sezonní záležitostí. Tou mělo být zanesení zmenšených volebních obvodů do ústavy, ale sociálním demokratům se takový akt příliš nezamlouval. Senátní debakl tak ODS vyrazil z ruky jediné eso - ústavní většinu.
Změně samotného volebního zákona - pokud se ČSSD a ODS dohodnou - však nic nestojí v cestě. Ačkoliv výsledek senátních voleb bezpochyby upevní pozici odpůrců posílení většinových prvků v existujícím poměrném systému. A ti existují ja k v ODS, tak v sociální demokracii. Drtivá porážka v prvním případě (Jiřinu Jiráskovou podpořilo 12,19 procenta voličů) a hanebná kampaň a prohra Karla Srpa (1,04 procenta) v druhém případě vzpruží odpor proti Václavu Klauso vi i Miloši Zemanovi, kteří si změnu volebního systému dohodli. Otázkou ovšem je jak silně a jak trvale.
Na úpravě ústavy začaly ČSSD a ODS pracovat po loňských volbách, zavázaly se k nim podpisem opoziční smlouvy. Ztráta ústavní většiny v Senátu jim poněkud zkomplikuje hlasování, nikoliv však fatálně. Především, zatím známé novoty se docela zamlouvají komunistům, a ti disponují v Senátu třemi hlasy. Navíc, pro opravu ústavy je potřebná třípětinová většina ne všech, ale při hlasování přítomných senátorů. Stačí tedy, aby kdokoliv na zasedání nebo při hlasování horní komory chyběl, pouhé snížení kvora podstatně změní rozložení sil. Taková situace není nepravděpodobná, na nutnosti oprav ústavy se shoduje více stran. Naděje sociálních demokratů a ODS, že zhruba koncem letošního roku by Parlament mohl změny schválit, rozhodně není lichá.
Příchod nezávislého kandidáta do horní komory tak může mít význam jedině při licitaci o posílení pravomocí Senátu a vyrovnání jeho postavení vůči Poslanecké sněmovně. O ně usiluje senátní komise pro ústavu, v níž mají zastoupení před stavitelé všech parlamentních stran.
Nyní platí, že pokud Senát zamítne jakýkoliv zákon přijatý dolní komorou, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu a k jeho opětovnému schválení stačí souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců. Potřebná sněmovní většina by se ale měla zvýšit. Senátoři, včetně členů ODS a ČSSD, až dosud tvrdili, že pokud sněmovna tuto úpravu nepřijme, nebudou hlasovat pro ústavní změny navržené smluvními stranami. Jenomže situace se podstatně změnila. Po ztrátě většiny v Senátu nebude mít ani ČSSD, ani ODS zájem na ztrátě výsostného postavení Poslanecké sněmovny. A minimálně skalní straníci v obou partajích rozhodně nebudou hlasovat proti vůli sekretariátů. Pak by hlas Václava Fischera váhu mohl mít.
Pro co vlastně bude či nebude nezávislý podnikatel hlasovat, ví ovšem Bůh a svatý Václav. Pevný názor nemá prakticky na žádný problém, který hýbe občany. Trest smrti - myslí si, že za obzvláště hrozné vraždy by se mělo pykat, velmi se ale obává zne užití trestu. Na školné na vysokých školách také nemá vyhraněný názor. Program ODS pro něj přestal existovat po podpisu opoziční smlouvy, s jeho jednotlivými body se však určitě nerozešel. Určitě by také neměl nic proti vládě, v níž by měli zas toupení sociální demokraté, neměl by nic ani proti velké koalici ČSSD a ODS. Pokud by to bylo pro dobro věci (viz rozhovor pro MFD 1. 9. 1999). S jistotou se tak dá říci, že v jednotlivých případech bude Václav Fischer buď hlasovat pro, ne bo proti, anebo se zdrží hlasování.
Fakticky nepochybné také je, že posílením šiku nezávislých kandidátů nepřestane být Senát jen pojistkou demokracie, jak říkají právníci a pan prezident. Pardon, důležitou. A nákladnou a zbytečnou, jak soudí voliči. I kdyby Fišer usiloval o zrušení Senátu - slíbil to v případě, že se nepodaří posílit pravomoci horní komory - pochopení a podporu u kolegů pro takový počin stěží nalezne. Sami sobě přece rybník nevypálí.
