V poslední době můžeme číst články, které si kladou za cíl „objektivně“ informovat o výzbroji našich vojáků v Afghánistánu. Jejich autoři by si však měli uvědomit, že ve vozidlech plní náročné bojové mise naši vojáci, kteří nasazují život, zatímco jejich blízcí vnímají vážně vše, co se okolo jejich působnosti děje, včetně mnohdy neopodstatněné kritiky výzbroje. Východiskem při posuzování techniky používané v misích musí být její vhodnost k plnění úkolů. Sběr a vyhodnocení informací o rizicích spojených s konkrétní bojovou nebo mírovou misí patří k významné náplni zpravodajské práce. Rozhodnutí o pořízení techniky do nejnebezpečnější oblasti světa se musí provádět tak, aby se co nejvíce ztížila znalost nepřítele o ní a vojáci aby ji měli v době, kdy ji potřebují. Pokud je prozrazena úroveň výbavy a ochrany vozidel, narůstá riziko ztrát na životech těch, kdo v misích působí. Je žádoucí připomenout, že pořizovaná technika odpovídá povaze mise a hrozbám, kterým jsou naši vojáci vystaveni.
Z článku Cena za bojová Iveca ještě není konečná (EURO.CZ/14. 10. 2008) může čtenář nabýt dojmu, že rušič je součástí standardní výbavy vozidla. Typ rušiče a jeho parametry patří k nejutajovanějším informacím každé armády, a proto nemůže být součástí standardní výbavy vozidla. Je mimo jakoukoli pochybnost, že vozidla Iveco LMV představují absolutní špičku ve své kategorii a výbava a stupeň ochrany posádky je nejvyšší možná. Škoda, že médiím uniklo, že když pod vozidlem Iveco vybuchla nástražná protitanková mina, nikdo z posádky nebyl zraněn. To je pro mne důkazem, že vozidlo bylo vybrané správně. Nám dodaná vozidla jsou vybavená lépe, než je vysoký standard jiných armád NATO.
V tomto kontextu lze hodnotit i věrohodnost informací o dalším vozidle v Afghánistánu. Skutečně Němci vyrábějí takový šunt, za nějž je označováno Dingo?
Andor Šándor, bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby, dnes bezpečnostní poradce
