Cenový trhák: líh z Peru

Do Česka už proudí etanol ze zámoří, lihovarníci mluví o zločinu

Ani krizoví manažeři nejdou do rizika, jaké představují fabriky na výrobu bioetanolu z obilí. První ránu zasadilo vloni čerstvě dostavěným lihovarům zdražení obilí, kvůli němuž ani nerozjely výrobu. Na vedlejší kolej je teď nadobro odstavují vlaky přivážející levný brazilský líh. A v Peru se dá biopalivo vyrobit ještě laciněji, zjišťují samotní Češi, kteří chtějí v latinskoamerické zemi stavět lihovar. Cena bioetanolu z cukrové třtiny rostoucí na zavlažované peruánské poušti má být asi pětkrát nižší než ta, za niž by ji nyní mohly dodávat tuzemské obilní lihovary, aby nepracovaly s hlubokou ztrátou. Než prodělávat, raději stojí. Naděje na rozjetí výroby biosložky - od letošního ledna povinně přidávané do benzinu - se jim na hony vzdálila poté, co státní Čepro uzavřelo kontrakt na dovoz brazilského lihu. Ročně chce přijmout padesát vlakových souprav, do nichž se biopalivo přeloží z tankeru v hamburském přístavu. Jihoamerický bič „Podařilo se už zvládnout logistiku a povinnou denaturaci bioetanolu (znehodnocení směsí benzinu, nafty a petroleje pro pitné účely – pozn. red.). Zatím přijely dva ucelené vlaky,“ uvedl šéf Čepra Pavel Švarc. Petrolejářská firma uzavřela rámcový kontrakt a líh nakupuje litr za 15,20 koruny. „Ve smlouvě je hlavní cena, množství se bude upřesňovat podle objednávky. Za rok by to mělo být asi padesát vlaků,“ dodal Švarc. Počítá s tím, že dodávkami ze zámoří pokryje až osmdesát procent potřeby, zbytek bude odebírat od tuzemských výrobců. Především od lihovaru Agroetanol TTD z Dobrovice, který funguje díky tomu, že používá jako surovinu cukrovou řepu. I na něj ale dopadl brazilský cenový bič a musel z ceny zhruba 18 korun za litr slevit. Pro srovnání, náklady na litr lihu z obilí se při jeho současných cenách pohybují kolem dvaceti korun.
Přitom v Peru se dá litr etanolu z cukrové třtiny vyrobit zhruba za čtyři koruny. Alespoň to tvrdí Antonín Krampol, šéf pražské společnosti VIF prodávající aditiva do pohonných hmot. Krampolova firma stojí za připravovanou výstavbou lihovaru v Peru, s realizací projektu chce ve spolupráci s dalšími subjekty začít letos na podzim. „Biolíh se má dělat tam, kde biohmota skutečně roste. Na rozdíl od našich podmínek tam nejsou zimní přestávky, třtina se nemusí každý rok zaset a vynaložit na to spoustu energie,“ zdůrazňuje kritik obilních lihovarů. „Fabrika spotřebuje třtinu ze zhruba šesti tisíc hektarů půdy na západním pobřeží, kde je dnes poušť. Budeme investovat do kapkových závlah a díky tomu pro pěstování poslouží nyní nevyužívané pozemky. Výnosy třtiny v těchto podmínkách mohou být až dvojnásobné oproti Brazílii, což zlevní i výsledný produkt,“ porovnává Krampol.
Právě se po měsíci vrátil z Peru, kde má kontakty ze své dřívější diplomatické kariéry. V 80. letech působil na ambasádě v Peru a později v Kolumbii. „Bioetanol by měl převážně směřovat do USA, a pokud bude zájem, i do Japonska a Číny. Jen část se využije v Peru. Může se vozit také do České republiky, když sem jde brazilský líh,“ uvažuje Krampol. Čeští investoři přicházejí za lihem do Peru jako první z Evropy, podobný nápad měli zatím Kanaďané a Izraelci. „Vytvořili jsme konsorcium BioLatina, sdružující pět subjektů. Pětinový podíl je pro místní zemědělce, kteří poskytnou půdu. Spojili jsme se také s výrobcem zařízení pro lihovary Dio z Hradce Králové,“ upřesňuje šéf firmy VIF. Tvrdí, že financování projektu za zhruba 150 milionů dolarů včetně zemědělských investic mají zajištěné. „Má se na něm podílet ČSOB s Českou exportní bankou a peruánskou stranou, pojištění přislíbila EGAP,“ dodal Krampol.

Proti ničení pralesů Vozit bioetanol přes půlku světa je zločin, prohlašuje Otakar Moťka, majitel „zakonzervovaného“ lihovaru Ethanol Energy ve Vrdech na Čáslavsku. Do své fabriky investoval téměř miliardu korun a nadzvedávají ho názory, že ji může odepsat. Než jezdit na bioetanol z daleké Brazílie, to snad raději nic, propaguje. „Není to problém pouze České republiky, ale celé Evropské unie. Pokud někdo na zdejší trh přiveze biolíh z Brazílie a zaplatí clo, nelze obchod dále regulovat. Jde o věc nabídky a poptávky,“ vyjadřuje postoj ministerstva zemědělství mluvčí Petr Vorlíček. Rovněž ministerstvo životního prostředí se přes mluvčího Jakuba Kašpara odvolává na podnikatele: „Je to jejich věc, jaká biopaliva budou do nafty a benzinu přimíchávat.“ Oba resorty předesílají, že dovoz z Brazílie by měly do jisté míry usměrnit chystané legislativní změny v EU, zavádějící takzvaná kritéria udržitelnosti biopaliv. Mají stanovit minimální 35procentní úsporu skleníkových plynů v celém palivovém cyklu a biolíh by se měl v Evropě prokazovat dokladem, že nepochází ze surovin vypěstovaných v místě chráněného ekosystému.
„Než se všechny země EU na něčem shodnou, naše lihovary mezitím padnou. Prosazujeme proto certifikaci výrobků, která by jasně definovala, za jakých podmínek lze bioetanol produkovat,“ říká ředitel Svazu lihovarů Lubomír Konšel. Jak poznamenává, Evropa si může říci, že má právo nedovážet líh ze třtiny rostoucí na pozemcích po vykácených deštných pralesech, čili postavit se proti ekologickému a sociálnímu (dětská práce) dumpingu. Tohoto stébla se chytají majitelé lihovarů, neschopných konkurovat laciné produkci ze zámoří. Upínají se také k vyhlídkám dobré úrody a klesajícím cenám obilí. „Prognózy sklizně jsou velmi dobré a ceny by se mohly snížit, aby nám ekonomika vycházela,“ přál by si Ivo Filla, šéf společnosti Korfil, která neustále odsouvá dostavbu lihovaru v Hustopečích u Brna. A hledá partnera, který by se rizikové investice ujal. Podobně průmyslový lihovar PLP v ústeckých Trmicích, který vedle ztrátového zkušebního provozu pronásleduje navíc zápach a stížnosti lidí v okolí.
„Oslovilo nás několik investorů, abychom financovali provoz lihovaru. Touto myšlenkou jsme se ale ani nezabývali,“ říká Václav Novák, spolumajitel společnosti M.L. Moran. Finančník, který angažmá rozvojového kapitálu v obilních lihovarech vidí jako předem ztracené, spaluje optimismus jejich majitelů. „Tím, co má v současné době hodnotu, není výrobní kapacita, ale distribuční systém, který umí biopalivo odněkud dostat do centrálního skladu a pak k zákazníkovi. Nezáleží na tom, kde se vyrábí. Vše je jen otázkou nákladů, což nahrává dovozu,“ konstatuje Novák.

BOX:
Letošní bilance bioetanolu v ČR (v tunách)
Ukazatel*Leden*Únor*Březen*Duben*Celkem 2008
Výroba*205*2275*2730*5371*10 581
Dovoz*0*0*1088*3464*4552
Vývoz*1708*752*610*1090*4160
Počáteční zásoba*9195*7249*7762*6245*-
Dodávka*442*1010*4725*6034*12 211
Pramen: MPO

Dovoz biolihu do ČR (v tunách)
Stát*Leden*Únor*Březen*Duben*Celkem 2008
Brazílie*0*0*0*500*500
Pákistán*0*0*1088*2917*4005
Velká Británie*0*0*0*47*47
Celkem*0*0*1088*3464*4552

Vývoz biolihu z ČR (v tunách)
Stát*Leden*Únor*Březen*Duben*Celkem 2008
Německo*0*0*0*479*479
Polsko*622*614*610*611*2457
Slovensko*1086*138*0*0*1224
Celkem*1708*752*610*1090*4160
Pramen: MPO