Vítězové i poražení
V jedné z nejpřísnějších soutěží svého druhu důkladně posuzujeme design i funkci: hlavní pozornost je věnována způsobu řešení problémů klienta a dosažení firemních cílů. Nyní představujeme vítěze a některé z finalistů.
Každý rok časopis BusinessWeek a jeho sesterská publikace Architectural Record, rovněž vydávaná skupinou McGraw-Hill Companies, společně pořádají soutěž, v níž oceňují výjimečná architektonická díla na celém světě. Tato soutěž se však nesoustřeďuje jen na estetická hlediska, jak je to obvyklé u většiny architektonických ocenění. Při udělování cen časopisů BusinessWeek a Architectural Record, jež sponzoruje Americký institut architektů, zasedají v porotě jak architekti, tak podnikatelé. Je jednou z nejtěžších soutěží a vítězné projekty musejí uspět v řadě velmi přesných kritérií, jež dokládají, jak architektura pomáhá řešit konkrétní problémy klientů.
Letos BusinessWeek zvolil při představování úspěšných projektů nový přístup. Ukazuje nejen vítěze, ale také několik finalistů. Domníváme se, že čtenáře by zvláště zajímalo, jak společnost General Mills rozšířila své celosvětové ústředí, aby do výrazné firemní kultury začlenila novou akvizici - firmu Pillsbury. Projektování vinařského závodu Quintessa Winery v kalifornské Svaté Heleně, aby vhodně zapadl do krásného prostředí vinic v údolí Napa Valley, bylo rovněž napínavým příběhem plným zápletek. Podobně tomu bylo při záchraně historické budovy ve Washingtonu, D. C., kterou se podařilo začlenit do moderního hotelu Monaco. To všechno jsou příklady využití architektury k dosažení zásadních podnikatelských cílů.
Deset vítězů a devět finalistů, které porota letos vybrala z celkem 208 účastníků, představuje velmi různorodé projekty. Je mezi nimi středisko bojových umění, dopravní centrum, ministerstvo zahraničí, útulek pro bezdomovce, muzeum, hotel, budovu dobročinné společnosti a vinařství. Vítězové a finalisté pocházejí z USA, Kanady, Nového Zélandu, Japonska, Izraele a Irska.
U všech byl mezi architektem a klientem patrný vztah, jenž usnadnil řešení problémů. Předseda poroty Moshe Safdie, ředitel firmy Moshe Safdie & Associates, prohlásil, že soutěž časopisů BusinessWeek a Architectural Record „je jedním z mála, ne-li jediným programem ocenění, který věnuje pozornost designu i funkčnosti“.
Zde jsou některé z nejlepších projektů.
Spěch, shon i krása
Hlavním cílem při projektování dopravního centra Britomart na Novém Zélandu bylo oživení veřejné dopravy v oblasti Aucklandu. Zároveň se měly omezit dopravní zácpy způsobované nadměrným množstvím automobilů a měla být snížena úroveň znečištění ovzduší. Městská rada hodlala vdechnout nový život pobřežní části středu města a chtěla vybudovat první podzemní železniční nádraží na Novém Zélandu. Dopravní centrum se totiž nachází poblíž území původního maorského osídlení, které nesmělo být narušeno. Řešení bylo velmi vynalézavé. Stará historická budova hlavní pošty, která byla celé desetiletí prázdná, byla renovována a upravena tak, aby sloužila jako vstupní brána do nové, prostorné budovy „ve skleníkovém stylu“. Ta funguje jako veřejné prostranství, z něhož proudí zástupy lidí do jediného podzemního nádraží pro dieselové lokomotivy na světě. Architekti použili prosklenou budovu a průzračné, světlé materiály i dole na nádraží, aby překonali váhavost Novozélanďanů a přiměli je, aby chodili na vlak do podzemí. Také si vypůjčili motivy z maorské kultury a začlenili do návrhu dopravního centra jejich tradiční materiály a dekorativní vzory. Porotce Douglas Gardner, bývalý šéf urbanistické skupiny ve společnosti Catellus Development, uvedl, že „projekt byl fyzicky odvážný a komplexní“. Architekti, mladý Američan a jeho novozélandští partneři, „přišli s řešeními, jež splňují celou řadu důležitých cílů“, jak uvádí Gardner. Město Auckland uspořádalo na projekt dopravního centra vlastní soutěž a Greg Boyden s Mariem Madayagem v ní zvítězili. V rámci soutěže značně přispívali i sami obyvatelé Aucklandu připomínkami, jež se nakonec odrazily ve finálním návrhu.
VÍTĚZ
DOPRAVNÍ CENTRUM BRITOMART
Auckland, Nový Zéland
Klient: Aucklandská městská rada, Britomart Project Group
Architekti: Greg Boyden, JASMAX, a Mario Madayag, Mario Madayag Architecture (MMA)
Architektonický památkářský dohled: Salmond Reed Architects
Za účelem setkávání
Když společnost General Mills koupila firmu Pillsbury, hodlala nové zaměstnance začlenit do komplexu budov svého celosvětového ústředí. Také chtěla příležitosti využít ke zvýšení produktivity zaměstnanců zdokonalením jejich vzájemné komunikace.
Za tímto účelem firma Hammel, Green and Abrahamson navrhla nové prostory, jež mají usnadňovat interakci, a tím napomáhat vzniku nových nápadů. Zároveň navrhla flexibilnější pracoviště, která se mohou podle změn ekonomiky rozšiřovat nebo naopak zmenšovat.
Nová budova služeb pro zaměstnance byla postavena jako střed města v areálu ústředí společnosti. Je umístěna tak, aby jí procházeli pracovníci z různých oddělení, čímž se zvýšila frekvence jejich setkávání. Její součástí je ústřední pasáž s provozovnami služeb – úvěrovou kanceláří, bistrem, občerstvením a kavárnou – jejímž účelem je, aby se tam každý na chvíli zastavil. Pro zaměstnance firmy Pillsbury byla postavena nová pětipatrová kancelářská budova. Porotkyně Betsy Cohenová, předsedkyně představenstva a generální ředitelka investiční společnosti Resource Asset Investment Trust, říká: „Hlavní iniciativu mělo personální oddělení a navrhované prostory do značné míry zohledňovaly požadavky na spokojenost zaměstnanců.“ Projekt byl předán před termínem a za nižší cenu, než jakou předpokládal rozpočet: předloni v lednu jej představenstvo schválilo. V lednu loňského roku byla budova služeb zaměstnancům i kancelářská budova uvedena do provozu. Porota by uvítala dramatičtější architektonické řešení, a proto byl projekt jen jedním z finalistů, nikoli vítězem. Nicméně zaměstnanci společnosti General Mills se na to možná dívají jinak.
FINALISTA
SVĚTOVÉ ÚSTŘEDÍ FIRMY GENERAL MILLS
Golden Valley, Minnesota
Klient: General Mills, Golden Valley, Minnesota
Architekti: Tim Carl AIA, Hammel, Green and Abrahamson, Minneapolis
Typ budovy: Rozšíření sídla firmy
Charakteristický buket s jemným dozníváním
Cílem bylo postavit špičkový vinařský provoz, který by vhodně doplňoval bukolický klid areálu v údolí Napa Valley a zároveň vyjadřoval kvalitu a eleganci vína. Dříve majitel vinařství Quintessa Winery sklízel hrozny a posílal je k drcení, fermentaci a plnění vína do lahví k nezávislým producentům. Poté se však rozhodl vybudovat vlastní vinařský závod s provozní částí sloužící k výrobě, degustačním střediskem pro zákazníky a firemními kancelářemi.
Řešením je prostá, plastická, polokruhová budova, která je s očividnou lehkostí zasazena do svahu. Její uspořádání umožňuje při zpracování vína využívat metodu dopravy samospádem. Hrozny se drtí nahoře na terase a mošt je veden potrubím skrz střešní otvory do fermentačních nádrží v dolním podlaží.
Návrh minimalizuje potenciálně rušivý vliv velké budovy na současný vzhled pozemků s vinohrady tím, že odráží přirozené kontury krajiny. Využitím zavlažované drnové střechy a nočního větrání vzniká přirozená regulace teploty a vlhkosti vzduchu, která snižuje potřebu umělého chlazení. Návštěvníci mohou ve sklepním prostředí ochutnávat vzorky vína a prohlédnout si výrobní závod i vinice.
Projekt vznikal v těsné spolupráci mezi vlastníkem-vinařem, architektem a poradcem pro oblast výroby vína. Vytvoření týmu poradců na začátku projektu umožnilo efektivnější a produktivnější proces samotného návrhu. Také bylo díky tomu zaručeno včasné dokončení projektu a nepřekročení rozpočtu.
Návrh využívá otevřený půdorys, který bude moci v budoucnu reagovat na případné změny.
FINALISTA
VINAŘSTVÍ QUINTESSA WINERY
Sv. Helena, Kalifornie
Klient: Huneeus Vintners, Sv. Helena, Kalifornie
Architekt: Greg Warner, Walker Warner Architects, San Francisko
Perfektní úřad
Díky úspěšnému partnerství mezi federální vládou a soukromým developerem byla ve Washingtonu rekonstruována historická budova celonárodního významu. Původní budova hlavní pošty, postavená v roce 1842 a přestavěná na hotel Monaco se 172 pokoji, jenž byl otevřen předloni v červenci, je pěkným příkladem citlivého přizpůsobení budovy k novému účelu.
Tariff Building, jak této budově ve Washingtonu říkají, byla vyklizena v roce 1995, a stavba ve stylu renesančního paláce se začala rozpadat. Pak se však objevilo řešení: byla vypsána veřejná soutěž s tím, že vítězný developer dostane smlouvu na dlouhodobý pronájem, pokud budovu bývalé pošty upraví k jinému účelu.
Vítězná firma, Michael Stanton Architecture, očistila a obnovila fasádu a restaurovala interiér. Z hlavní třídírny poštovních zásilek se stala hotelová restaurace. Z místnosti pro nedoručitelné dopisy je konferenční sál. Pokoje pro hosty byly navrženy tak, aby bylo zachováno historické konstrukční uspořádání původních místností.
Hotel je úspěšný i po ekonomické stránce a zároveň se podařilo zachovat nádhernou budovu a oživit „přechodnou“ čtvrť města.
FINALISTA
HOTEL MONACO
Washington, D. C.
Klient: Kimpton Hotel & Restaurant Group, San Francisko, General Services Administration, Washington, D. C.
Architekt: Michael Stanton, FAIA, Michael Stanton Architecture, San Francisko
Přidružený architekt: Mary Oehrlien, FAIA, Oehrlien & Associates Architects
Důstojná a bezpečná
Izrael chtěl postavit novou budovu ministerstva zahraničí, která by odrážela jeho otevřené, demokratické uspořádání i jeho potřebu bezpečnosti. Výsledkem je budova, u níž jsou požadavky na bezpečnost začleněny přímo do návrhu, takže jsou v podstatě neviditelnou součástí celkového prostředí. Namísto vysokých drátěných plotů a ošklivých betonových zdí kolem budovy zapracovali architekti ochranou zeď přímo do projektu samotné budovy. Příjezdový dvůr, kam se vejde najednou až 25 automobilů, je zanořen ve svažitém terénu, takže vytváří bezpečný společný prostor, kudy mohou do budovy vcházet přijíždějící hodnostáři, úředníci i zaměstnanci.
Nejdůležitějším prostorem pro slavnostní účely je přijímací sál sloužící k vítání a hoštění hlav států, jež ministerstvo navštíví. Sál o rozměrech přibližně 25 x 25 metrů je obložen onyxovými panely upevněnými na pružných hliníkových úchytech, které dokážou absorbovat náraz venkovní exploze. Obložení chrání hodnostáře a ostatní osoby uvnitř sálu a zároveň je pěkné na pohled. Kromě toho jsou zde obklady z teakového dřeva, které působí jako sekundární ochranná vrstva proti výbuchu bomby, při němž by dovnitř sálu mohly jinak létat úlomky zdiva.
Budova ministerstva zahraničí má být prototypem bezpečného projektu pro další budoucí izraelské vládní budovy na Středním Východě. Vápencem obložená stavba zohledňuje dva zdánlivě protikladné požadavky: má vypadat přístupně a přívětivě a zároveň má být zachován pocit bezpečí a uzavřeného prostoru. Jak prohlásil předseda poroty Moshe Safdie: „Jde o model… jak lze dosáhnout bezpečnosti. Je to skutečně luxusní a velmi dobře vypracovaná budova.“
VÍTĚZ
IZRAELSKÉ MINISTERSTVO ZAHRANIČÍ
Jeruzalém
Klient: Ministerstvo zahraničí Izraele
Architekt: Jack Diamond, Hon. FAIA, Diamond and Schmitt Architects, Toronto
Přidružený architekt: Kolker, Kolker Epstein Architects, Jeruzalém
BusinessWeek online
Všechny návrhy vítězů i finalistů si můžete prohlédnout na webové adrese www.businessweek.com/magazine/extra.htm
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
Překlad: Jaroslav Hejzlar, www.LangPal.com