KAUZA Podvody, privatizace a následný rozprodej někdejších Severočeských tukových závodů čili Setuzy jsou pro český kapitalismus cejchem, kterého se jen tak nezbaví. Peníze, které se v ústecké chemičce za dvě uplynulé dekády protočily, jsou pořád někde v oběhu a jejich vliv budeme cítit ještě dlouho. Také proto má smysl si tuto černou historii stále připomínat, byť to pro její složitost není vůbec jednoduché. Setuza vznikla už v polovině 19. století (tehdy ale jako firma místního řezníka a uzenáře jménem Schicht) a zakrátko se stala celoevropským hráčem v tukovém průmyslu. Svou velikost si udržela dokonce i přes zestátnění a 40 let centralizované ekonomiky. Co ji ale spolehlivě dostalo na kolena, byl divoký kapitalismus.
Firmu v roce 1998 ovládala IPB skrz obrovské úvěry a majetkový podíl ve firmě Českomoravská finanční a leasingová. V té měl podíl i fotbalový boss z Drnovic Jan Gottwald, který od něj někdy koncem 90. let odkoupil podnikatel Tomáš Pitr, s největší pravděpodobností s Františkem Mrázkem v pozadí.
Vznikla neskutečně propletená struktura firem, kdy se společnosti vlastnily navzájem. Od pádu IPB to ale se Setuzou šlo postupně z kopce. Ministr zemědělství Jaroslav Palas sice v roce 2005 ještě prodal Pitrovi třetinový balík akcií, aniž by se obtěžoval o tom říct vládě, nicméně už o rok později byl Mrázek zastřelen, Pitr uprchl do Švýcarska a na Setuzu byla uvalena exekuce kvůli čtyřmiliardovému dluhu vůči státu.
Tehdy na scénu přichází Petr Sisák, tajemný miliardář známý z kauz litoměřických fondů a pravomocně odsouzený za tunelování První slezské banky. Setuzu sice musí zachránit Kellnerova PPF, nicméně během několika měsíců z Ústí velmi prozíravě vycouvá, aby se definitivním vládcem společnosti nakonec stala skupina Via Chem Group. Není jasné, jak velký podíl v ní doopravdy Sisák měl, jako ve většině jeho obchodů jej zastupoval právník Ivo Hala. Pokud si pomůžeme výpověďmi finančníka Miroslava Babeje-Kmece, který stál u zrodu odkoupení Setuzy a byl několik let jeho partnerem, pak Sisák ovládal polovinu Via Chemu a následně celou skupinu násilně převzal.
A bohatě na tom vydělal díky téměř chirurgicky přesně provedenému konkurzu. V roce 2010 Setuza, nyní přejmenovaná na STZ, krachuje.
Klíčové společnosti jsou z ní ale vyvedeny, především Lukana Oil, Lisovna Ústí a STZ Development. Ty potom za částku okolo miliardy korun kupuje švýcarský koncern Glencore.
Z výtěžku se uspokojily především pohledávky bank, jmenovitě J&T, PPF banky a slovinské NLB. Přibližně 100 milionů získala Pitrova teplárna Energy, zbytek získal Via Chem, kterému ještě zůstala chemička Spolchemie.
Nebylo to ale dost, aby firma mohla vyplatit dluhopisy nakoupené radnicemi Prahy 6, Prahy 10 a města Sokolov od společnosti Key Investments. Ty nyní zoufale řeší, jak získat desítky až stovky investovaných milionů zpět.
Jak se zdá, dědictví Setuzy tady s námi bude ještě dlouho.
