Knihou hříchů ČSSD se Mirek Topolánek připomněl své partaji
Kdyby se o uplynulém víkendu na kongresu Občanské demokratické strany v Brně volilo nové vedení, Mirek Topolánek by měl s obhajobou předsednického postu zřejmě plné ruce práce. Vždyť českou politickou scénu nerušeně ovládl premiér Jiří Paroubek, na jehož tempo diktování témat stačí dosud volebně favorizovaná ODS sotva reagovat. Nečekaně aktivní soupeř stranu zaskočil. Ačkoli Topolánek na loňském kongresu varoval před usnutím na vavřínech, sám se probudil ze spánku teprve minulé úterý, když spolu s vedením ODS zveřejnil Černou knihu hříchů ČSSD.
Změna strategie.
Účtenka vystavená vládě ČSSD nepřináší sama o sobě nic nového. Připomíná devětadvacet známých podezřelých kauz z uplynulých tří let (například případy Krejčíř, Unipetrol, Grossův byt, Čepro, Diag Human, soudce Berka) a po jednotlivých resortech konfrontuje vládní sliby s realitou viděnou jednotlivými stínovými ministry. „Nikdy nebudeme tvrdit, že vše, co koalice prosadila nebo hodlala prosadit, je špatné. Přesto tvrdíme, že tato vláda, ve které se vystřídali tři premiéři, je po celou dobu své existence mimořádně nestabilní a nevýkonná,“ snaží se Topolánek v předmluvě k Černé knize neházet do jednoho pytle výsledky ČSSD a koalice, protože s koaličními lidovci by ODS chtěla od příštího roku vládnout. Důležitější je však pasáž, v níž Topolánek tiše odpískává dosud preferovanou strategii „nulové tolerance“ ODS. „Přestože je náš pohled na vládu kritický, neznamená to, že se ODS a priori vždy stavěla proti ní,“ tvrdí Topolánek. Dokládá, že poslanci ODS podpořili až 40 procent legislativních návrhů vzešlých z vládního kabinetu. Politikou „nulové tolerance“ prý strana v minulosti mínila především „nulovou toleranci ke všem jevům, které přinášejí zvyšující se vliv státu, vyšší stupeň přerozdělování a neudržitelný nárůst byrokracie,“ vysvětluje šéf ODS.
Signál dovnitř ODS.
Taková slova ovšem znamenají v době rychle rostoucích preferencí ČSSD jediné: naznačují připravenost ODS a Topolánka vytvořit se sociálními demokraty eventuální povolební velkou koalici. Topolánek jasně vzkázal vně a hlavně dovnitř partaje, ať se s ním do budoucna počítá i pro velkou koalici. Někteří významní činitelé totiž zvažovali v případě nezbytného sestavování velké koalice, že by předsedu odsunuli na vedlejší kolej a posléze vyměnili. Zkrátka trest za patový volební výsledek. Do čela vlády koalice ODS/ČSSD by pak zřejmě prosadili současného pražského primátora a místopředsedu ODS, nejpopulárnějšího politika strany Pavla Béma, který má i kvůli radniční koalici ODS s ČSSD pověst muže kompromisu. Náhlá proměna v beránka Topolánkovi příliš nesedí – ani v Černé knize si neodpustil zbytečný výpad vůči sociální demokracii, že nulovou toleranci praktikuje spíše ona.
Vykázaná činnost.
Ne že by „knižní“ kritika ODS na adresu ČSSD nebyla důvodná. Například územní uspořádání veřejné správy je skutečně nepřehledné. Dvojnásobný počet v současnosti ročně přijímaných předpisů oproti době vlád ODS je vážně alarmující. Časovanou bombou je odklad reforem sociálních a penzijních systémů, zdravotnictví i justice a tak dále.
Na druhou stranu hlavním smyslem Černé knihy hříchů ČSSD bylo evidentně načasování jejího vydání. Brožura sice z hlediska obsahu mohla vyjít už před rokem nebo až za dva měsíce, vyšla však pět dní před brněnským kongresem. Adresátem tudíž byli především kongresoví delegáti, kteří měli vidět, že vedení strany nelení. Do minulého úterý se jim mohlo zdát, že vedení ODS tvrdošíjně jede v dávno narýsovaných kolejích a pouze povinně odráží Paroubkovy smeče.
Rozčarovanými spolustraníky byl nakonec Topolánek dotlačen k první z avizovaných reforem: ke změně stylu vlastní kampaně. Jenže sbírka sociálnědemokratických restů a chyb není ničím víc než jen rutinním „výkazem činnosti“.
Nápady, nápady.
ODS si příliš brzy vystřílela nápady, když svůj program Modrá šance zveřejnila už před rokem. Od té doby nepřišla takřka s ničím zajímavým, převážně jen udržovala opoziční odstup. Premiéra Paroubka mohou občanští demokraté a kdokoliv kritizovat za cokoli, jedno mu však nemohou upřít: invenci. Topolánkův úterní slib, že Černou knihou útoky ODS na sociální demokraty končí a začne výhradně pozitivní kampaň, je jen půlkrok k překonání současného útlumu ve straně. Používat v kampani veselou oranžovou barvu a nahradit nepopulární slovo reforma výrazem změna stačit nebude. Bez výraznějších nápadů se ODS neobejde.
Co dokázala vláda ČSSD Po introvertním Vladimíru Špidlovi, který nalezl „zdroje“ v našich peněženkách, a po Stanislavu Grossovi, který ve své osobě nabídl jen marketingový obal bez obsahu, jsme se dočkali „marťanského“ pojetí politiky v podání Jiřího Paroubka. Kdo mohl tušit, že šestnáct let po Listopadu nastoupí k moci politik, který se otevřeně paktuje s komunisty a svojí silovou, arogantní a zastrašovací politikou připomíná spíše papaláše minulého režimu?
(Mirek Topolánek v úvodním slově k Černé knize hříchů ČSSD)