SNADNĚJŠÍ PODNIKÁNÍNizozemská vláda oznámila částečné otevření pracovního trhu pro unijní nováčky. Od května už stoupl počet států původní patnáctky s pohostinným přístupem k novým členům ze tří na třináct.V Nizozemsku se bude podnikat zase o něco lépe.
SNADNĚJŠÍ PODNIKÁNÍ Nizozemská vláda oznámila částečné otevření pracovního trhu pro unijní nováčky. Od května už stoupl počet států původní patnáctky s pohostinným přístupem k novým členům ze tří na třináct.
V Nizozemsku se bude podnikat zase o něco lépe. Země tulipánů zatím sice neotevřela své brány úplně, v řadě sektorů ale ubylo byrokratických překážek pro zaměstnání lidí z nových členských zemí.
U vybraných profesí zmizí obtížné pravidlo, podle kterého musel zaměstnavatel nejprve prokázat, že na volné místo nelze sehnat žádného Nizozemce nebo občana bývalé patnáctky, a až poté mohl přijmout někoho z nováčků. Zjednoduší se i administrativa. Na vyřízení pracovního povolení si žadatel počká už jen dva namísto původních deseti dní. Mimo cukru ale tamější ministr sociálních věcí a zaměstnanosti přislíbil i bič ve formě daleko přísnějších kontrol a postihů nelegálních pracovníků, obzvláště ve stavebnictví a řemeslech. Kompletní odstranění bariér, včetně potřeby vyřizovat pracovní povolení, plánuje Nizozemsko na počátek roku 2007.
JEN HOUŠŤ A VĚTŠÍ KAPKY
Tři původní solitéry, Velká Británie, Irsko a Švédsko, tak už zdaleka netvoří osamělý liberální ostrůvek v moři protekcionistických států. Letos v květnu odstranily bariéry i vlády Finska, Řecka, Španělska a Portugalska, o měsíc později je následovala Itálie. Některé další státy zvolily spíše opatrnický přístup a odstranili pouze část omezení. Ve větším rozsahu Belgie, Lucembursko nebo Dánsko, spíše minimálně potom Francie.
Jednoznačně negativně se ale k jakékoliv liberalizaci staví Německo a Rakousko. Obě země dlouhodobě dávají najevo, že v jejich případě lze s otevřením pracovních trhů počítat až v nejzazším možném termínu, jaký evropské dohody umožňují, tedy v roce 2011. „Nemáme nijak zvlášť vysokou nezaměstnanost, ale dlouhodobé předpovědi nejsou dobré,“ tvrdí rakouský ministr práce Martin Bernstein.
SORRY, JSME PLNÍ
Přestože podle odborných studií je rušení pracovních bariér mezi starými a novými členskými státy Unie zbytečně pomalé, jejich kompletní vymizení je otázkou už jen několika málo let. Evropská unie se postupně stává uskupením opravdu rovnoprávných států, ve kterých by už občané „druhé kategorie“ neměli mít místo. Tento takřka idylický stav však pravděpodobně naruší diskuze nad Rumunskem a Bulharskem, jejichž přístup je zatím plánován na počátek příštího roku.
Prvním státem, který jasně deklaroval uvalení některých omezení proti pracovníkům obou adeptů na vstup, je nepříliš překvapivě Velká Británie. Ostrovní království, které po minulém rozšíření muselo vstřebat zdaleka největší příliv zahraniční pracovní síly, poněkud unaveně poukazuje na svou takřka plně využitou absorpční kapacitu. Namísto očekávaných asi třinácti tisíc přistěhovalců, kteří měli podle odborných odhadů po rozšíření Unie v Británii hledat práci, dnes v zemi působí skoro půl milionu hlavně Poláků a dalších Středoevropanů. V souvislosti s tím průzkumy veřejného mínění sice ukazují, že Britové uznávají kladný přínos imigrantů, ale že na novou vlnu rozhodně nejsou připraveni. „Potřebujeme zvážit velmi pečlivě všechny dopady přístupu nových států a je třeba zajistit, že budou připraveny všechny potřebné bezpečnostní mechanismy. Veřejnost musí vědět, že tento posun dokážeme kompetentně zvládnout,“ vyjádřil se k problému ministr vnitra John Reid. Ministr navíc vyjádřil i obavu mnoha Britů z možného nárůstu zločinnosti, obzvláště organizované: „S rostoucí globální migrací a zároveň s expanzí Unie je třeba se připravit na nové výzvy, včetně těch na poli vynucení práva.“
V praxi to znamená, že Británie se otevře Bulharům a Rumunům pouze ve vybraných profesích.
Ostatní země zatím čekají, jak na britský postoj zareagují samotné dotčené země, jejichž představitelé možná omezení zatím jednoznačně nekomentovali. Už dnes lze ale poměrně jistě říci, že příkladu ostrovanů by mohla následovat podstatná část Unie.
Do zvláštního postavení se ale dostanou nováčci, včetně České republiky. Vzhledem k tomu, s jakou vehemencí označovali v uplynulých dvou letech přístup původní patnáctky jako diskriminační, bude pro ně těžké obhájit případné vlastní restriktivní opatření proti těmto dvěma balkánským zemím.
Pětadvacet zemí Unie bude moci v rámci formule „2 + 3“ své pracovní trhy proti novým členům chránit, maximálně ale do 1. ledna 2012.
A CO TEPRVE TURECKO…
Zdaleka největší oříšek se ale skrývá v podobě případného rozšíření Unie o Turecko, které se samo o sobě počtem obyvatel takřka vyrovná všem deseti novým členským zemím dohromady. Přestože už dnes existuje několik studií, které mapují možné dopady vstupu tohoto (po Německu druhého největšího) státu, politici napříč Evropou kontroverzní téma raději vůbec nezmiňují. Přitom oficiální přístupová jednání, navazující na čtyřicetiletou snahu Turecka o zařazení do elitního evropského klubu, začala už před rokem.
| UVOLŇOVÁNÍ PRACOVNÍCH TRHŮ V PŮVODNÍCH ZEMÍCH EUBez omezení: Velká Británie, Irsko, Švédsko, Finsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko a ItálieS výjimkami: Dánsko, země Beneluxu, Francie Plně chráněné: Německo, RakouskoSEKTORY, U NICHŽ NIZOZEMSKÁ VLÁDA OMEZILA BARIÉRYZpracování dřeva a kovů, řeznictví a provoz jatek, pekařství, maloobchod a velkoobchod, některá řemesla, hotelnictví a catering, některé podnikatelské služby, některé oblasti centrální a místní vlády, telekomunikace, zdravotní, psychologické a sociální služby, stavebnictví (s výjimkami). |
