Snaha rychle využít všechny peníze EU není vždy na místě
Využít vše do posledního eura! Pospíchat s čerpáním, aby část peněz z evropských fondů nepropadla. To vše jsou naprosto logické požadavky, ostatně i sama Evropská komise hodnotí jednotlivé státy podle toho, jak velkou část přidělených financí na rozvoj regionů, infrastrukturu, životní prostředí, lidské zdroje či obnovu venkova dokážou zužitkovat. Spěch však nemusí být na místě za všech okolností. Zdeněk Doležel, bývalý spolupracovník premiérů Grosse a Paroubka, by se svými přáteli určitě dokázal evropské peníze roztočit velmi rychle. Země by z toho však velký prospěch neměla.
Podezření ze zpronevěry evropských financí, jež se týká také starosty Budišova Ladislava Péti a úředníka Miloslava Řehulky, mimo jiné poukázalo na skutečnost, o které se dříve vedly spíše odborné diskuse. Odborníci České spořitelny kupříkladu v nedávné analýze uvedli, že strukturální a kohezní politika (při níž se peníze EU využívají) nemá primární cíl v tom, aby se maximálně vyčerpaly přidělené prostředky, ale aby vyčerpané finance „sledovaly nějaký věcný efekt“. Díky evropským fondům se má kupříkladu zvýšit produkční schopnost určité země či regionu, snížit nezaměstnanost nebo zvýšit podíl služeb v ekonomice. Peníze nemají jít do soukromé kapsy úředníků, ale ani na financování zbytečného školení, stavbu nepotřebné silnice nebo na rekonstrukci „historické památky“, která by v budoucnu žádné turisty stejně nepřilákala.
Ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič asi v minulých dnech nemohl mít klidné spaní, ačkoliv se zneužíváním evropských peněz samozřejmě neměl nic společného. V současnosti však koordinuje celkové čerpání z evropských fondů a navíc pod jeho ministerstvo spadá Společný regionální operační program (SROP), z něhož chtěla získat dotace Doleželova skupina. Kdyby Gandalovič nepozastavil realizaci některých projektů, riskoval by, že i on sám bude časem obviněn, objeví-li se nějaký další podvod. Je nutné zabránit jakýmkoli možným zpronevěrám, i kdyby to znamenalo, že se celý proces přibrzdí. Na druhé straně ministr usiluje o to, aby se co nejrychleji využily prostředky přidělené na rok 2004. Platí totiž pravidlo n + 2, podle něhož je nutné přidělené peníze dočerpat nejpozději do dvou příštích let. Rizika tedy přináší příliš velké i příliš malé přibrzdění a je nutné velmi pečlivě zvažovat, které projekty raději nechat pečlivěji prozkoumat a u kterých nijak nebránit v jejich realizaci. Jakákoli chybička přitom může znamenat reálné ekonomické a vlastně i politické škody.
V současnosti už údajně nehrozí, že by nějaké peníze přidělené Česku na rok 2004 mohly propadnout. I když se nevyčerpá celá alokace, je ještě možné vše zachránit díky započítání zálohové platby z Bruselu. Jde však o něco jiného. Petr Gandalovič nedávno v rozhovoru pro týdeník EURO (40/2006) připustil hrozbu, že Česko v letošním roce zaplatí do evropské pokladny více, než z ní získá. To by byl špatný signál, byť příslušné finance je možné využít později. Kdyby se měla chudší nová členská země stát čistým plátcem, bylo by evidentní, že něco není v pořádku. I proto ten spěch na čerpání. „Takzvanou čistou pozici si hlídají všechny členské státy,“ uvádějí znalci bruselských poměrů. Gandalovič nicméně zůstává optimistou a hodlá udělat vše pro to, aby v tomto směru vše dopadlo dobře.
Je ale pravděpodobné, že v příštím rozpočtovém období 2007-2013 už bude Česko řešit úplně jiné problémy. Evropské peníze se do země „nahrnou“ v mnohem větším množství než dosud, zhruba sto miliard ročně. Projekty pak bude nutné předkládat jako na běžícím páse. Jak se s tím pak dokážeme vyrovnat, když ani dnes nejsme zcela imunní vůči všem možným Doleželům? Nadějí nicméně je, že se na chystaný podvod přišlo včas (bdělá byla televize Nova, ale podle všeho i bývalý ministr pro místní rozvoj Radko Martínek) a že celá kauza snad také bude ponaučením. Chybou bylo zřejmě i to, že v některých programech se určovaly příliš vysoké minimální částky dotací, čímž se vylučovaly menší projekty. To mohlo vést žadatele o evropské peníze k tomu, že se snažili získat více financí, než by potřebovali. Příští rok pak přinese ještě jednu zásadní změnu. Dosud tu byl onen Společný regionální operační program, nyní budou mít své programy jednotlivé regiony. Půjde tedy vlastně o takový test, zda větší korupční lákadla nabízí Praha, nebo krajská centra.
