Haiderův úspěch by nakonec nemusel Česku škodit.
Světovou veřejnost minulý týden šokoval nečekaný úspěch ultrapravicové FPÖ - Svobodné strany Rakouska - v parlamentních volbách. Okamžitě se začalo spekulovat, zda by eventuální vstup této strany do vlády nemohl ohrozit proces rozšiřování Evropské un ie, a zda by to nebylo dokonce ohrožení samotných principů demokracie v zemi pod Alpami. Většina politických představitelů středo a východoevropských zemí konstatovala, že úspěch svobodných bude mít negativní dopad na rozšiřování Evropské unie a možná i na vzájemné bilaterální vztahy s Rakouskem. Nejostřejší reakce však přišly z Izraele, který dokonce pohrozil stažením velvyslance a přerušením diplomatických styků v případě, že se Haider dostane do vlády.
Nový „trouble maker .
Situace pravděpodobně nebude tak dramatická. Rakousko totiž v poslední době balancuje na velmi tenkém laně a jeho politické i hospodářské špičky si toho určitě jsou vědomy. Razantní odpor k jaderné energetice, os tré politické výpady a v této souvislosti i kladení podmínek vůči některým čekatelům na členství v EU jsou stále bolestivějším trnem v oku sousednímu Německu, které chce rozšíření prosadit v co nejbližším horizontu. Přidal-li by se k tomu ještě fenomén Haider, mohlo by mít Rakousko již brzo pověst izolovaného „trouble makera . To by částečně eliminovalo jeho vliv na chod evropských struktur.
Rakouská hospodářská, politická a kulturní provázanost s ostatními středoevropskými státy je natolik významná, že nelze předpokládat možnost nějaké dramatické změny sousedských vztahů. Jen v České republice je čtvrtým největším přímým inv estorem (za Německem, Nizozemskem a Spojenými státy). Objem exportu Rakouska do ČR za prvních osm měsíců letošního roku dosáhl téměř 35,5 miliardy a importu 38,7 miliardy korun. Rakouské hospodářské špičky si navíc jsou dobře vědomy toho, že právě rozšíření unie je velkou obchodní příležitostí, která by měla podle dosavadních výzkumů přispět několika procenty k ještě vyššímu a dlouhodobému růstu HDP.
Jednoduchá řešení.
Jednání o sestavení vlády se teprve rozbíhají a nelze vyloučit překvapení. Nejčastěji se však uvažuje o variantě, kdy by se haiderovci do rakouské vlády vůbec nedostali. Ovšem i v takovém případě by asi podle názorů mnohých politických komentářů měli značný vliv na formování politiky dvou hlavních stran - sociálních demokratů a lidovců. Ti by totiž museli začít brát v úvahu, že Haiderovi populisté nabízejí voličům jednoduchá a rychlá řešení natolik k ontroverzních problémů, jako je například přistěhovalectví, evropská integrace či důchodové zabezpečení. Kristýna Larishová z Ústavu pro mezinárodní vztahy se domnívá, že i jen pouhá přítomnost svobodných v parlamentu bude mít vliv na raza ntnější prosazování rakouských partikulárních zájmů. Na druhé straně by však Haider mohl být velkou koalicí označen za veřejného nepřítele číslo jedna a mohla by následovat masivní antixenofobní a antinacionální veřejná kampaň pro vylepšení poš ramocené rakouské pověsti. Jedním z jejích hlavních námětů by tak logicky muselo být bezpodmínečné a rychlé rozšíření EU.
Existuje však ještě další varianta. Svobodní se do vlády dostanou spolu s lidovci, kteří mohou vyhodnotit dosavadní soužití se sociálními demokraty jako pro stranu škodlivé. Možný budoucí kancléř Wolfgang Schüssel by navíc mohl od Haidera žádat za vstup do koalice poměrně hodně. Byl by však zároveň pod velkým tlakem, aby vůdce svobodných zpacifikoval, a to především v otázkách zahraniční politiky.
V poválečné historii Evropy je však možné na několika případech doložit, že většina extrémně pravicových či levicových stran poté, co se dostala k moci, podlehla pocitu zodpovědnosti a začala se přibližovat politickému středu. Případná koalice lidovců se svobodnými by se navíc dostala pod drobnohled všech členských zemí unie.
Čerstvý vítr.
Svobodní by museli především přijmout nějaké kompromisy vůči pasážím svého vlastního předvolebního programu týkajícího se Evropské unie a jejího rozšíření. Svobodní sami je neodmítají, ale určitě se pokusí pro nové členy prosadit dlouh odobá přechodná omezení, například v oblasti volného pohybu pracovních sil. To bylo také jedno z jejich nejatraktivnějších předvolebních témat. Podle výzkumu uskutečněného bezprostředně po volbách institutem Fessel - GFK získali svobodní na úko r sociálních demokratů především hlasy dělníků, a stali se tak se 47 procenty hlasů od této skupiny voličů jejich nejsilnější stranou. Sociálním demokratům se podařilo získat jen 35 procent dělnických hlasů.
Sami voliči svobodných svého favorita považují za čerstvý vítr, který pomůže rozhýbat zatuchlý státní aparát a odhalí další nekalosti, kterých se v minulosti dopouštěla sebejistá koalice lidovců se sociálními demokraty.
