PSALI JSME PŘED 15 LETYFirem, které se zabývají v Československu rekvalifikačními kurzy, je již velké množství - několik stovek. Většina z nich se potýká především s přístupem vlastních účastníků.
PSALI JSME PŘED 15 LETY
Firem, které se zabývají v Československu rekvalifikačními kurzy, je již velké množství - několik stovek. Většina z nich se potýká především s přístupem vlastních účastníků. Tedy rekvalifikantů čili těch, již se ucházejí o pracovní místo (a jsou dosud nezaměstnaní) nebo jde o osoby, které chtějí změnit charakter své činnosti či doplnit si své znalosti o další odborné disciplíny.
Největším problémem je, že někteří účastníci kurzů jsou přesvědčení, že certifikát, neboli osvědčení o dosažené kvalifikaci získané po úspěšném absolvování rekvalifikačního kurzu, jsou pořádající firmy povinny vystavit, aniž by účastník v závěrečné zkoušce prokázal své znalosti. Existuje totiž velice naivní, ale i nebezpečná představa, že pokud zaplatím (resp. příslušný úřad práce) a docházím na jednotlivé lekce, splňuji tím veškeré podmínky pro získání osvědčení. Opak je pravdou.
Odstrašujícím příkladem je jedna paní inženýrka z Prahy, která se během září až listopadu účastnila kurzu o praktické aplikaci marketingu v obchodní činnosti. Kurz neplatili účastníci, ale úřad práce. Na lekce sice vcelku docházela, ale v závěrečném testu zcela propadla. Dostala možnost opravné zkoušky, ale ani tu nezvládla, stejně jako druhou opravnou zkoušku.
Poslední zoufalý dotaz zkoušejících zněl, zda vůbec ví, jaký kurz navštěvovala. Neúspěch při zkoušce měl ale pro dotyčnou i další nepříjemný důsledek -musela si kurz zaplatit sama, neboť v takových případech cenu za kurz úřad práce nehradí.
Je třeba si vážně uvědomit, že doby, kdy mnohý z nás mohl leccos získat bez vlastního snažení a zdarma, již naštěstí pominuly. A totéž platí i pro účastníky rekvalifikačních kurzů, neboť rekvalifikovat se neznamená mít jen certifikát, ale především znát.
Aleš Petrlík Profit č. 5/1992
