Litvínovský podnik vykáže první ztrátu šedesátileté historie.
Město Litvínov a jeho dvojjediné dvojče Chemopetrol oslaví letos v říjnu šedesáté výročí zahájení výroby. Historickým mezníkem je ovšem letošní rok i z jiných důvodů. Chemopetrol letos hospodaří se ztrátou, která bude vůbec první v jeh o historii.
První pololetí ukončil Chemopetrol propadem ve výši 307 milionů korun. Tato ztráta se do konce roku ještě prohloubí, přesnější prognózu však zatím odmítá vedení podniku zveřejnit. „Konečný výsledek nebude povzbudivý a v žádném případě nebude kladný . Výši ztráty bych však zatím nerad uváděl, říká generální ředitel Miroslav Kuliha.
Podnik začal od června s restrukturalizací, očekávané úspory nákladů, které by firmu měly vrátit do černých čísel, se však letos projeví jen částečně. „Začali jsme s propouštěním a nastartovali i změny v cenotvorné oblasti, řík á Kuliha. První větší vlna odchodů však proběhne k prvnímu říjnu a naráz nelze změnit ani smlouvy o prodeji výrobků.
Ředitel Kuliha nastoupil do Chemopetrolu v květnu letošního roku po personálních změnách, které posílily dohled stoprocentního vlastníka, mateřské firmy Unipetrol. Výměnu tehdy Unipetrol zdůvodnil výsledky dceřiné firmy a snahou zajistit podni ku kvalifikované a razantnější řízení. Odvolaný šéf Štěpán Pecka nicméně okamžitě po odchodu z Chemopetrolu zvítězil v konkursu na post generálního ředitele jiné polostátní firmy, brněnského Zetoru, kde působí od 1. července.
Severák zvenčí.
Ředitel Kuliha zdůvodňuje letošní ztrátu hlavně nepříznivými vnějšími vlivy. Chemopetrol doplácí na vysoké ceny vstupů a nízké ceny produktů. Zatímco ropa od začátku roku podražila na dvojnásobek, růst cen petrochemických výrobků se opožďuje a je výrazně menší.
Nepříznivý je rovněž vývoj koruny a eura vůči dolaru. Kvůli smlouvě s hlavním dodavatelem, Českou rafinérskou, nakupuje Chemopetrol suroviny za dolary, které posilují, a prodává výrobky za měny, které naopak od začátku roku oslabily. „Tyto vlivy kumulovaně působí proti nám a ať děláme, co děláme, neumíme je zatím vyrovnat, říká Kuliha.
Předseda představenstva a generální ředitel holdingu Pavel Švarc vidí za nynějšími špatnými výsledky Chemopetrolu hlavně chyby minulého vedení. „Jistěže tam nepříznivě působí vnější vlivy. Recese ale byla předvídatelná a firma se na ni měla př ipravit, řekl. Na nynější ztrátě se podle něho podepsaly dlouhodobě neřešené problémy a setrvačnost v nákladech.
Když Švarc obecně rozebíral chyby, kterých se dopouštějí čeští manažeři (EURO 32/1999), uváděl mimo jiné příklad Chemopetrolu a jeho přístup k marketingu. „Manažeři se často nesnaží hledat zákazníky, kteří jim více zaplatí, když mohou odbyt, podobně jako to bylo v Chemopetrolu, svěřit za tučnou provizi jiné firmě, řekl v rozhovoru pro týdeník EURO. Zprostředkovatelská firma sice takto podle něj podniku obhospodařovala větší část trhu, bez ní by však mohl náklady snížit o patnáct procent.
Jak ušetřit miliardu.
Provedené rozbory podle Švarce ukazují, že jen na fixních nákladech může Chemopetrol ušetřit 600 až 700 milionů korun ročně. Kuliha se domnívá, že by to mohla být i miliarda, Přínosy úsporných opatření však budou nabíhat postupně a naplno se projeví až za dva nebo za tři roky.
Velkou rezervou mají být mzdové náklady. Švarc uvedl, že pro efektivní provoz podniku, kde nyní pracuje zhruba 3600 lidí, jich stačí o tisícovku méně. Úspory by měly přijít i se snížením počtu vedoucích pracovníků, když se nyní původní osmistu pňový systém řízení mění na šestistupňový. Jen na mzdových nákladech je tak možné ušetřit až 380 milionů korun za rok.
Ředitel Kuliha, který se nyní potýká s první vlnou propouštění, je ve vyjádření opatrnější. „Propouštět budeme tak, jak bude potřeba, říká. Nechce uvádět přesná čísla. Odchod některých lidí z Chemopetrolu podle něj nemusí automaticky znamenat ztrátu zaměstnání, u některých činností půjde podnik cestou outsourcingu. „Chceme se zbavit například ostrahy, ale mělo by to proběhnout tak, že zhruba 120 až 140 pracovníků převezme jiná firma, která by pak zajišťovala bezpečnostní služby pro celý Unipetrol, vysvětluje.
Přesuny a personální změny nejprve proběhly na nejvyšších postech, kde k 1. červenci zůstalo jen šest z původní desítky odborných ředitelů. V této fázi se ještě nepropouštělo, zhruba 200 lidí však odchází od začátku příštího měsíce. V rámci nové struktury firma některá místa zrušila, když redukovala původní o smistupňové řízení.
S dalším propouštěním se počítá na konci roku a i pak budou organizační změny probíhat ve čtvrtletních periodách. „Podle vnitřních předpisů lze pracovní místa zrušit až tři měsíce po projednání s odbory, vysvětluje Kuliha.
Restrukturalizace naruby.
Na chyby minulých let poukázala na jaře analýza možných rizik, kterou si nechali noví šéfové mateřského Unipetrolu zpracovat hned poté, co v lednu nastoupili do svých funkcí. Zpráva auditorské firmy Deloitte & Touche tehdy upozornila, že v Chemopetrolu dosud de facto nezačala restrukturalizace. „Značnou zátěží je příliš široké portfolio dvaceti dceřiných společností, jejichž řízení není průhledné a podnikání nesouvisí s hlavním předmětem činno sti Chemopetrolu, uvádí se mezi výsledky šetření.
V Chemopetrolu se sice o restrukturalizaci a zeštíhlení mluvilo i v minulých letech, firma se však v té době zbavila některých provozů, které nyní potřebuje. Příkladem je zprivatizovaná údržba, od níž teď podnik draho nakupuje služby, aniž by mohl jejich skladbu nebo provede ní přímo ovlivnit. „Snažíme se, aby dělali kvalitně a za minimální ceny, oddělení těchto služeb je však už ze své podstaty nešťastné, tvrdí ředitel Kuliha. Firma, která stojí mimo podnik, není podle něj motivována k tomu, aby neopravovala to, co není nezbytné, a údržbu prováděla tak, aby naopak nákladnějším opravám předcházela.
Psinec v aktivech.
Ředitel Kuliha, který má nyní Chemopetrol zbavit činností, jež skutečně nesouvisejí s hlavním výrobním programem, dnes vidí, jak to bude obtížné. Majetek některých dceřiných společností, například sportovní areál, ledové ploc hy místního hokejového klubu, litvínovský kulturní dům Citadela nebo rozsáhlé bytové hospodářství, je nyní prakticky neprodejný. „Těchto aktivit se měla firma zbavit před dvěma či třemi lety, říká Kuliha. Ve městě s dvacetiprocentní nezaměstnaností dnes lidé nemají ani na byty, ani na to, aby zajistili prosperitu kulturních či sportovních akcí.
Věnec satelitních dceřiných firem je pomníčkem minulé slávy. Chemopetrol byl až do roku 1989 prakticky státem ve státě a v předlistopadové struktuře se rozrůstal tak, aby byl téměř soběstačný. Držel si například i vlastní zedníky nebo pokrývač e. A měl i vlastní psinec, který mu ovšem narozdíl od nepotřebných řemeslníků zůstal dodnes. „Ostraha používá ke hlídání areálu i psy a já si nemyslím, že by to bylo špatné. Opravdu ale nechápu, proč bychom měli mít i taková akt iva v majetku, říká Kuliha.
Dáme, i když nemáme.
Firma Deloitte & Touche kritizovala prstenec dceřiných společností hlavně za jejich štědrost ve sponzorské činnosti. „Prostřednictvím těchto společností jsou neprůhledně a nevýhodně financovány reklamní a sponzoringové aktivity Chemopetrolu, upozornil už v dubnu tento nezávislý auditor.
Kuliha se sice nyní brání tomu, aby viděl za dřívějším chováním některých dcer snahu o tunelování, hovoří však přinejmenším o velké rozšafnosti. „Nejenže v regionu sponzorovaly kdeco, mnohé si žily na vysoké noze přesto, že byly ztrátové, a Chemopetrol je vlastně dotoval. Některé dceřiné firmy podle něj již dokázaly snížit náklady a po důkladné revizi se podařilo ušetřit desítky pracovních míst. Mnohé sponzorské smlouvy však zatím nelze vypovědět, a úspory tak přijdou až p ozději. „Reklamami Chemopetrolu je město a okolí doslova oblepené ze všech stran, stěžuje si ředitel. Drahá reklama takto neoslovuje cílové zákazníky, ale lidi, kteří podnik znají a nepotřebují se s ním seznamovat prostřednictvím velkoplo šných plakátů.
Nynější výrobní areál v Litvínově vznikl v roce 1939 na objednávku Velkoněmecké říše, která potřebovala zásobárnu paliv pro německou armádu. O lukrativní výrobu motorových paliv a o rafinérii přišel podnik v roce 1995, a to v rámci privatizace. Nynější akciové společnosti Chemopetrol zůstalo z původní produkce jen další zpracovaní rafinérských produktů. Mezi její hlavní výrobky patří plasty na bázi etylenu a propylenu, agrochemikálie a meziprodukty využívané v chemickém průmyslu.
