V minulých dnech se mezi státy přistupujícími k Evropské unii opět ve zvýšené míře diskutovalo o přijetí eura. V Praze se totiž konala konference o rozšíření eurozóny. U řady kandidátských zemí stále přetrvává názor, že čím dříve euro přijmou, tím to pro ně bude výhodnější.
Ovšem před takovým přístupem varoval například evropský komisař pro měnové záležitosti Pedro Solbes. Podle něho není rychlé přijetí eura vždy tím nejlepším řešením, a to ani v případě, že se již podařilo splnit Maastrichtská kritéria. Pokud totiž země zafixuje svůj kurz vůči euru například v rámci systému ERM II příliš předčasně, může to v krajním případě vést i k rychlé inflaci či růstu nezaměstnanosti. Mezi země, které usilují o rychlé přijetí eura, patří podle vyjádření maďarského guvernéra centrální banky například Maďarsko. Jeho cílem je platit eurem již v roce 2008. A to navzdory tomu, že forint se v loňském roce stal několikrát předmětem útoku ze strany spekulantů. Výsledkem snahy o předčasné zafixování kurzu forintu byla naprostá destabilizace finančních trhů, výrazné zvýšení úrokových sazeb a ztráta důvěry v centrální banku. Naproti tomu Česko je v otázce přijetí eura zdrženlivější. Společně s Polskem či Slovenskem patří k zemím, které chtějí svůj kurz pevněji svázat seurem v systému ERM II teprve až v okamžiku, kdy budou mít jistotu, že toto přechodné období bude trvat jen krátce. Český pohled na euro je také jeden z nejkritičtějších. Guvernér Zdeněk Tůma například připustil, že k rizikům zavedení eura patří výrazný nárůst úvěrů. Banky totiž budou moci získávat prostředky v eurech i za hranicemi a následně také více půjčovat. Větší počet úvěrů také znamená větší riziko nesplácení a v té nejpesimističtější (a málo pravděpodobné) variantě i možnost ohrožení stability bankovního sektoru. Zdrženlivější český přístup, který zřejmě povede k přijetí eura nejdříve v roce 2010, nám připadá velmi rozumný. Česká republika se tak možná vyhne problémům, které by se ještě mohly projevit v méně trpělivých zemích.
