Češi užívají zastaralé léky

Vliv farmaceutických firem na lékaře se démonizuje, tvrdí český šéf Sanofi-Synthelabo

MUDr. Ivo Žídek (45) promoval v roce 1985 na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Do roku 1991 pracoval v Jindřichově Hradci a v Praze jako urolog. Byl zakladatelem české pobočky francouzské farmaceutické firmy Synthelabo, v níž v letech 1996 až 1998 působil jako ředitel pro východní Evropu. Od roku 1999 je ředitelem Sanofi-Synthelabo v České republice. Je členem expertní skupiny ministra financí pro reformu zdravotnictví. Jako záliby uvádí tenis, lední hokej, dobré víno a jídlo.

EURO: Neporadil byste našim čtenářům, jak se z urologa stane šéf obchodního zastoupení mezinárodní farmaceutické firmy? ŽÍDEK: Do Prahy jsem přišel v roce 1991. Protože jsem při studiích dělal na urologické klinice pomocnou vědeckou sílu, vrátil jsem se na ni. Po půl roce, kdy jsem současně s prací na klinice prodával urologické hadičky, jsem na jednom kongresu potkal pana přednostu a další kolegy. Ovšem já stál u komerčního stánku. Tím moje urologická kariéra definitivně skončila. Od prosince 1991 jsem začal na živnostenský list pracovat pro francouzskou společnost Synthelabo. Vedl jsem filiálku jednoho muže. V březnu 1993 jsme v letohrádku Hvězda se současným finančním ředitelem a šesti dalšími pracovníky otevřeli pobočku. Pak jsme prodávali a prodávali. V roce 1999 se Synthelabo spojilo se Sanofi, nyní už bylo ohlášeno, že Sanofi-Synthelabo převezme francouzsko-německou firmu Aventis.

EURO: Vzhledem k tomu, že Aventis je dle obratu dvakrát tak velký jako Sanofi-Synthelabo, tak to asi není příliš přátelské převzetí. ŽÍDEK: Původně to bylo koncipováno jako nepřátelské převzetí. Taková byla první nabídka v lednu 2004. V dubnu ale byla nabídka navýšena a obě skupiny se dohodly, že to bude přátelské převzetí. Oba akcionáři se shodli a dnes je souhlas k převzetí jak evropský, tak v Česku, a čeká se na souhlas americké Federal Trade Commission. Spojení obou firem by mělo být oficiálně vyhlášeno v polovině srpna. Ve shodě už byla jmenována správní rada i vrcholný management. Správní rada má osm členů ze Sanofi-Sysnthelabo a osm členů z firmy Aventis pod vedením prezidenta Sanofi-Synthelabo Jeana-Francoise Dehecqa. Vrcholný management je osmnáctičlenný, z toho osm členů ze Sanofi-Synthelabo a deset z Aventisu.

EURO: Jak se bude spojená firma jmenovat? ŽÍDEK: Sanofi-Aventis.

EURO: Aventis v Česku působí? ŽÍDEK: Působí. Obrat má přibližně stejně veliký jako naše filiálka. Dosud se vůči sobě chováme jako soutěžitelé. S panem ředitelem českého zastoupení Aventisu jsem se nikdy nesetkal.

EURO: Jak velká bude spojená firma ve světovém měřítku? ŽÍDEK: V současné době je společnost Sanofi-Synthélabo ve světě dle obratu patnáctá, Aventis osmý. Spojením vzniká třetí největší světová farmaceutická firma po amerických společnostech Pfizer a GlaxoSmithKline. V Evropě bude Sanofi-Aventis jednička. Stejně tak v Česku mezi zahraničními firmami.

EURO: Není to profesně deklasující, když doktor začne dělat do kšeftu? ŽÍDEK: Pro mne to určitě není deklasující. Samozřejmě, někteří kolegové to tak viděli, ale to mi nevadilo. Mě bavila svoboda, možnost se samostatně rozhodnout. Ono být šedesátým šestým sekundářem na klinice není žádná vzrušující záležitost. Dny na klinice nebo v ambulanci v podstatě plynou monotónně jeden za druhým. Víte, že v pondělí je velká vizita, v úterý a ve čtvrtek vás píšou na sál, ve středu budete na ambulanci, v pátek budete psát nějaké papíry, a tak jde týden za týdnem a perspektiva žádná. Ve zdravotnictví, i když se snažíte, si to musíte vysedět. Když jsem přišel do Prahy, bylo mi třicet a šel jsem sem s lehkým srdcem, protože v Jindřichově Hradci, odkud pocházím, jsem měl nad sebou kolegu, kterému bylo čtyřicet, dalšímu pětatřicet. Já měl šanci být dvacet let, až ten čtyřicetiletý půjde do důchodu, třetí. Pak jsem přišel na kliniku a tam je to podobné – opět profesor, čtyři docenti, šestnáct asistentů a pokud je člověk založený tak, že by rád něco aktivně samostatně dělal, medicína není žádný med. Mně to neschází. Tím spíš, když získáte nějakou manažerskou pozici.

EURO: Peníze v tom nehrály roli? ŽÍDEK: Určitě hrály. Už v době nástupu jsem dostal nabídku, která třikrát převyšovala můj lékařský plat. Samozřejmě že od té doby se situace zlepšila.

EURO: Věnují se lékaři hodně obchodování s léky? ŽÍDEK: Pravda je, že zpočátku se obchodními zástupci hodně stávali lékaři. To už posledních pět let nevidíte. Když nabíráme spolupracovníky, hlásí se hodně například učitelé, úředníci na úrovni referentů, mladí vysokoškoláci bez místa, ale už ne lékaři nebo farmaceuti. Jakkoli to ve zdravotnictví není ideální, tak se to asi dá dělat. I když máte pěkný oblek, pěkný zahraniční vůz, určitě násobný plat než v nemocnici a každý vám to závidí, tak dnes se doktoři kupodivu už nehlásí.

EURO: Kolik má česká filiálka Sanofi-Synthelabo zaměstnanců? ŽÍDEK: Máme zhruba sto osmdesát zaměstnanců. Z toho patnáct lidí v základním výzkumu, asi čtyřicet v generické dceřiné společnosti Irex, zbytek je divize originálních léků. Jsme marketingově obchodní zastoupení a sedmdesát zaměstnanců bezprostředně pracuje jako medicínští reprezentanti. Objíždí několik lékařů denně a snaží se jim vysvětlit, že zrovna ten a ten lék je na danou nemoc vhodný.

EURO: Působíte na lékaře jenom osvětově nebo i jinak? ŽÍDEK: Působíme na ně osvětově s komerčním podtextem, samozřejmě. Vliv farmaceutických firem na lékaře se démonizuje. My svůj úspěch poznáme teprve na základě toho, když třeba spádová lékárna začne některý lék víc nakupovat. Ale záleží stoprocentně na doktorovi, aby se přesvědčil, že ten konkrétní lék jeho pacientům pomáhá.

EURO: Myslel jsem jak je to s korumpováním doktorů, aby předepisovali vaši produkci. ŽÍDEK: Dost špatné. Hodně se toho napovídá, ale reálně se možnosti působení na doktory kromě té osvětové činnosti, tedy šíření vědeckých informací, omezují na to, že firma je potěšena, pokud lékař přijme pozvání na kongres. Potom je reklama, ale v našem případě výhradně v odborných časopisech, protože prodáváme léky jenom na předpis, ne volně prodejné. Dále podpora zahraničních nebo místních kongresů a seminářů. Za třetí můžete dávat vzorky a za čtvrté pořádat postmarketingové klinické studie, kde lékař vyplňuje protokol schválený Státním úřadem pro kontrolu léčiv. Řekl bych, že toho času má tržní soutěž ve farmaceutickém průmyslu nejlépe definovaná a velice přísná pravidla.

EURO: Konkurence je v Česku stejná jako v Evropě? ŽÍDEK: Myslím, že se výrazně neliší. Jsou tady všechny světové firmy a mají na trhu zhruba stejné postavení jako v evropském měřítku.

EURO: Jaký má Sanofi-Synthelabo podíl na českém trhu? ŽÍDEK: Čtyři procenta dle obratu. To zhruba odpovídá podílu na evropském trhu. Toho času je Sanofi-Synthelabo v Evropě mezi pěti největšími farmaceutickými firmami. V Česku je z historických důvodů jedničkou Zentiva, bývalý podnik Léčiva. Jinak se ale podíly i největších firem na trhu pohybují v jednotkách procent. Čtyři procenta tržního podílu jsou v našem oboru hodně. Někde jsem četl, že na českém trhu operuje kolem tří set firem. I celosvětově je farmaceutický trh – například ve srovnání s automobilovým průmyslem - pořád ještě roztříštěný.

EURO: Jak se Sanofi-Synthelabo v Česku daří? ŽÍDEK: Máme meziroční růsty kolem patnácti procent, to je víc než dynamika celého trhu. Roční obrat je v současné době asi miliarda čtyři sta milionů korun. Daří se nám tedy, pánbůh zaplať, relativně dobře.

EURO: Kolik druhů léků prodáváte v Česku? ŽÍDEK: Zaregistrovaných značek včetně generik máme čtyřicet. Aktivně propagujeme patnáct léků. Šest je na prvním místě ve své kategorii. To je další místní kritérium úspěšnosti. Donedávna jsme měli vůbec nejprodávanější lék na českém trhu.

EURO: Jaký podíl na tržbách tvoří generika? ŽÍDEK: Léky, u nichž skončila patentová ochrana, představují asi deset procent našich tržeb a jejich podíl se zvyšuje. Generickou firmu jsme zakládali před třemi roky a má opakovaně meziroční růst kolem osmdesáti procent. Celosvětový trend je ve prospěch generických léčiv, takže význam tohoto trhu poroste. Zejména v Česku jako v zemi, která má vysoký podíl generických léčiv, je to komerčně zásadní věc.

EURO: Proč je v České republice tak velký podíl generických léčiv? ŽÍDEK: Je jedním z nejvyšších v Evropě. Například co se týče balení, je to 75 procent, ve finančním vyjádření 45 procent. Určitě je to dáno historicky. Před patnácti lety byly v Česku stejně jako v dalších zemích bývalé RVHP k dispozici prakticky jenom generické kopie originálů. Inovativní léky tady nebyly ani patentované.

EURO: A když je v Česku takový podíl generických léků, tak proč jsou léky tak drahé? ŽÍDEK: Je otázka, co myslíte slovem drahé. V současné době jsme cenově na šedesáti procentech průměru Evropské unie, když vezmete všechny léky dohromady. Inovativní léky jsou asi na sedmdesáti procentech, ale generické asi na třiceti. Je riziko, že evropští distributoři budou v Česku nakupovat za třicet a prodávat za evropský průměr. Byl bych překvapen, kdyby se to při tak výrazné cenové diferenci nedělo.

EURO: Snaha o snížení spotřeby léků, která je v Česku označována za příliš vysokou, asi pro vás není dobrá zpráva. ŽÍDEK: Budete se divit, ale paradoxně to dobrá zpráva je. Češi patří mezi největší konzumenty léků v Evropě. Ale jsou to léky, které jsou často zastaralé a levné. Ve finančním vyjádření se tak pohybujeme na opačné straně žebříčku. Jednoznačným trendem tedy bude, že léků budeme užívat méně, ale budou kvalitnější a dražší. Léková politika je na mušce právě proto, že je to jedna z mála oblastí, o které existuje díky regulaci relativně slušný přehled. Byli zde experti Světové banky a shoda panovala v tom, že není-li někde není nějaký zásadní problém, jsou to léky. Kdyby všechno bylo tak dobře zarámované jako léky, bylo by nám docela blaze.

EURO: Ale kdyby se originální léky nahrazovaly ještě více generiky, tak by se snad ušetřilo. ŽÍDEK: Jak? Máme generický systém úhrad založený na účinné látce v absolutní částce. A je úplně jedno, je-li to originál, nebo kopie. To funguje od roku 1993. Tehdy to byl průlom, dnes se možná systém trochu přežívá, ale problém není v tom, zda generika nebo originální léky.

EURO: Dobře, ale i v oficiálních ministerských materiálech najdete, že v Česku jde příliš velká část prostředků veřejného zdravotního pojištění na léky. ŽÍDEK: Ano, často se v médiích uvádí, že na léky vydáváme 22 procent nákladů na zdravotnictví. Z toho se vyvozuje, že spotřeba léků je příliš vysoká. K této zdánlivé senzaci je ale třeba dodat, že jsme jedna z mála zemí, která nezapočítává nemocenskou do výdajů na zdravotnictví, protože není spojeno zdravotní a nemocenské pojištění. Přitom tyto dvě kapitoly jsou spojité nádoby. Kdyby se to sečetlo dohromady, dostaneme se na podstatně nižší podíl. Samozřejmě, že se také u léků ušetřit dá. Ale ne tolik, jako například v nemocniční péči. Jak už jsem říkal, u léků se to jeví jako snazší, protože existuje přehledný a docela dobře fungující systém, který lze i dobře regulovat. Tím samozřejmě nechci říct, že by v lékové politice nebylo co zlepšovat.

EURO: Co by bylo třeba zlepšit? ŽÍDEK: Lékovou politiku řídí dvě ministerstva. Ministerstvo financí reguluje maximální ceny výrobců. Vzhledem k tomu, jaké jsou v Česku ceny léků v mezinárodním srovnání, je regulace úspěšná. Po vstupu do Evropské unie nabývá na aktuálnosti to, že se v Česku neprovádí mezinárodní cenové srovnání. Soudím, že by stačilo vzít u originálních léků průměr tří nejlevnějších evropských zemí – například Španělska, Itálie a Francie – a říci: za víc to nemůžete prodávat. To je transparentní, každý, kdo sem přijde s originálním lékem, by věděl, jaká maximální cena se mu schválí. Druhým subjektem lékové politiky je ministerstvo zdravotnictví, které reguluje úhrady léčiv ze zdravotního pojištění. Rozhoduje o tom ministr na základě stanoviska kategorizační komise sestavená z odborníků z různých institucí. Problém je v tom, že se tam sejdou odborníci, vyjádří svůj názor, nakonec něco ministrovi navrhnou a on to buď podepíše, nebo se rozhodne dle svého. Transparence tohoto procesu je velmi problematická. Například zápis s z posledního kola kategorizační komise vůbec není znám. Lepším řešením by bylo zřídit nezávislý úřad pro úhradu léčiv, jehož zaměstnanci by byli odborníci-profesionálové a na základě žádosti by vydávali rozhodnutí o úhradě. Celý proces by podléhal správnímu řízení. Podobně jako rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který v Česku registruje léky. Když se mi nelíbí jeho rozhodnutí, tak se proti němu můžu odvolat. Rozhodnutí o úhradě je normativní, vydává ho ministr a odvolat se proti němu není kam. Bohužel, nelze říci, že by existovala nějaká zuřivá snaha ministerstva zdravotnictví to změnit.

EURO: Vy samozřejmě počítáte s tím, že spotřeba léků v Česku poroste, že? ŽÍDEK: Pro zajímavost: růst trhu je v Česku dvanáct procent a ve světě také zhruba dvanáct procent. Ale jde o to, jaká je struktura tohoto růstu. Z více než 60 procent se na něm podílí objem a strukturální změny, z dvaceti procent vlastní růst cen a nové registrované léky tvoří zhruba šestnáct procent. V Česku je to podobné jako jinde ve světě. Já spíše doufám v to, že se na české politické scéně najde síla, která problematiku českého zdravotnictví bude řešit komplexně. Tedy, že i pro činnost všech ostatních složek zdravotního systému budou zavedena taková přísná pravidla, jako pro farmaceutický průmysl. Ať už půjde o hospodaření pojišťoven, nemocnic či o ambulantní péči.