Menu Zavřít

Češi vidle nebrousí

26. 4. 2007
Autor: Euro.cz

Většina manažerů souhlasí s Tlustého výhradami

Sdílíte názor Vlastimila Tlustého, že reformy neodpovídají programu ODS?

MM25_AI

  • Ano 49,5 %
  • Ne 26,2 %
  • Nevím 24,3 %

Na začátku dubna vláda představila balík ekonomických reforem. Mirkovi Topolánkovi se však o nich dosud nepodařilo přesvědčit ani všechny poslance vlastní strany. V jejich čele stojí bývalý ministr financí a dnes řadový poslanec ODS Vlastimil Tlustý. Jeho hlavní argumentem je, že návrhy neodpovídají slibům voličům z programu ODS před volbami. Požádal tedy aparát ODS, aby mu umožnil představit svůj návrh daňových reforem, a předloží ho tento týden ve čtvrtek. S touto jeho kritikou souhlasí 49,5 procenta dotázaných manažerů.
Tato kladná odpověď je tak skeptická, že se v ní objevují obavy z diskreditace slova reforma: „Nejenže reformy neodpovídají programu ODS, ale je otázkou, zda jimi skutečně jsou. Balík změn se sice jako reforma prezentuje, ale po prostudování návrhu jejího paragrafového znění je skutečnost velmi odlišná od toho, co se představuje mediálně. Nominální sazba daně z příjmů se sice snižuje, ale problémy, které trápí podnikání, se zhoršují. Obecně by se dalo říct, že jde o naplnění deficitního rozpočtu pod mediálním heslem reformy. Je škoda, že poté, co to vyjde najevo, bude slovo reforma na dlouhou dobu zdiskreditované.“
Zcela opačný názor má tento respondent: „Reformy jsou v intencích ODS. Myslím, že Tlustého názor s cílem se zviditelnit je přehnaný.“ V další záporné odpovědi se odhaluje tento názor: „Ne. Už jen proto, že politické programy jen zřídka přežijí střet s parlamentní realitou. Po volbách je na místě pragmatismus a umění rozpoznání možného. V tomto směru se domnívám, že navržené reformní kroky odpovídají programu ODS a zapadají do jeho rámce, i když ho samozřejmě ve všech detailech, byť některých podstatných, nekopírují. To snad ale přece nikdo soudný nemohl očekávat! Urputné prosazování patnáctiprocentní rovné daně by dnes určitě znamenalo další politickou krizi a odložení začátku reformy o další jeden až dva roky.“
Mírná bezradnost se objevuje v této odpovědi: „Nevím, respektive ano. Reformy sice úplně neodpovídají programu ODS, ale tato strana ve volbách nezískala 51 procent.“
Tento manažer má sice k postupu Vlastimila Tlustého výhrady, ale v zásadě s ním souhlasí: „Ano, ale taková je realita povolebního uspořádání a výsledek koaliční dohody s ostatními stranami. Přál bych si raději předčasné volby, protože i tento kompromis bude stěží průchodný a země se bude utápět v bezbřehých diskusích sloužících všem účastníkům jako nástup k příští předvolební kampani. Je třeba učinit řádné a opravdové reformy, a v tom má Vlastimil Tlustý pravdu, i když ji nešikovně prosazuje právě vůči vlastní straně.“
Podobně vyznívá také tato kladná analytická odpověď: „I když je mi zatěžko souhlasit právě s poslancem Tlustým, obávám se, že výsledkem reforem bude pouze to, že se vlk nažere a koza zůstane nejen celá, ale i větší. Panoptikum, které po každých parlamentních volbách sledujeme, bude pokračovat, nezmění-li se současný volební systém, který za prvé vede buď k poslepovaným koalicím, nebo kuriózním modelům typu opoziční smlouvy a poskytuje vítězi voleb alibi, aby nemusel plnit volební program, s nímž do nich vstupoval. Za druhé přiznává neopodstatněný vliv trpaslíkům, bez nichž nelze vytvořit ve sněmovně většinu, a kteří tak mohou vítěze voleb libovolně vydírat po programové i personální stránce. A za třetí vynáší do většiny poslaneckých křesel bezduché hlasovací strojky, jež jsou ochotné se za volitelné místo na kandidátce vzdát vlastního názoru, pokud vůbec kdy nějaký měly, čímž umožňuje, aby politickou scénu ovládal velmi úzký kruh více či méně bezcharakterních jedinců, kteří mezi sebou bojují o moc všemožnými neetickými způsoby a v rámci soutěže o největší špinavost tak dotvářejí model správy věcí veřejných, jenž s demokracií už nemá mnoho společného.
Revolta poslance Tlustého není zjevně ničím jiným než projevem zmíněného boje o moc, neboť by mu pud sebezáchovy nedovolil přijít s ničím jiným než s nějakým podobným paskvilem, kdyby byl ponechán v křesle ministra financí.
Reformy bych uvítal, kdyby konečně Čechy přiměly chopit se vidlí. Obávám se však, že národ, který skousne brány na vybírání mýta za 22 miliard, jež se záhy začnou nahrazovat satelitním systémem, a věří tomu, že český trh je pro nadnárodní sponzory tak lukrativní, že svěří Praze pořádání olympijských her, má k broušení vidlí stále poměrně daleko.“

Odpovídalo 103 manažerů

  • Našli jste v článku chybu?