ČEŠI Z KOLA VEN

Praha sama nahrává svému špatnému hodnocení

ČEŠTÍ POLITICI včetně ministra zahraničí Jana Kavana varují Evropskou unii, že si proti sobě může popudit obyvatele kandidátských zemí. I Češi by údajně mohli v referendu odmítnout vstup do EU, pokud některé členské státy neustoupí od snah omezit volný pohyb českých pracovníků. Je sporné, zda tomu tak opravdu je. Česku však hrozí mnohem pesimističtější scénář. Nakonec by totiž vůbec nemuselo být v první vlně ke vstupu do EU přizváno (viz strana 16). Úvahy o referendu by pak nebyly až tak aktuální.

Naším cílem není strašit nebo tvrdit, že uvedený scénář je ze všech nejpravděpodobnější. Už to, že podobná možnost vůbec existuje, musí nicméně vést k důkladnému zamyšlení.

Varianta, která by v příštím kole rozšiřování EU vyloučila Polsko a Česko, je blízká některým menším členům unie. Pozorovatelé ji často spojují s představami Švédska, které nyní patnáctce předsedá a podporuje své favority z Pobaltí.

V daném případě především Estonsko, jež při uzavírání kapitol v rozhovorech s EU zatím spurtuje rychleji než Praha a Varšava. Scénář bez Polska a Česka je ovšem lákavý také pro tu část unie, která se obává finančních nákladů rozšíření. Vstup několika menších zemí by vyšel podstatně levněji.

Zatím se zdá, že rozhodující hráči, jako Němci či Francouzi, si nedokážou první vlnu bez Polska představit. Celá logika rozšiřování, která má posílit bezpečnost kontinentu a nabídnout nové ekonomické příležitosti, by totiž byla postavena na hlavu.

Evropské unii však hrozí časový pres, ve kterém se logika uvažování obvykle mění. Západoevropané už nesplnili příliš mnoho slibů vůči kandidátským státům na to, aby to učinili znovu. Alespoň někdo ze střední a východní Evropy by se měl v roce 2004 v EU objevit. Jenže ta musí zároveň řešit spoustu vnitřních problémů – zahájit další etapu reformy svých institucí, stanovit přesnější směr integrace a určit nový rozpočtový rámec. Když k tomu přidáte obavy Němců z přílivu pracovníků či rozporuplné zkušenosti s novými členy v jiné organizaci

1. NATO, „úsporný scénář rozšíření EU se začíná ke smůle Poláků a Čechů jevit v úplně jiném světle.

Češi a především jejich političtí představitelé bohužel „úspornému scénáři často nahrávají. Nejde přitom o samotné vyjednávání. Český vyjednávací tým sice může leccos vylepšit nebo zkazit, pohybuje se ovšem v mantinelech celkové české reality. Příprava na vstup do EU často připomíná švejkovský přístup. Poslanci sice přijímají nezbytné zákony, výsledkem je ovšem nadále neprůhledné podnikatelské a právní prostředí. Spory o to, zda za to může vláda či Parlament, nemají valný smysl. Spíše dokládají, že česká politická scéna má problémy se dohodnout i tam, kde by měla stát jednotně za národními zájmy.

Právě v době, kdy má Česká republika prokazovat svou ekonomickou připravenost na členství, vláda stále více uvolňuje uzdu veřejným financím. Slibům, že ji znovu utáhne, nikdo příliš nevěří. Plán „velkého třesku v tomto směru navzdory všem ujišťováním na důvěryhodnosti nepřidá.

V situaci, kdy by Češi mohli začít dokládat, jak hodlají přispět k debatě o evropské budoucnosti, zpochybňují experti blízcí nejsilnější opoziční straně ODS

samotný smysl evropské integrace. Není divu, že to v Bruselu registrují. Jaká organizace by s nadšením přijímala nováčka, od kterého lze očekávat trvalé potíže?

Evropská unie má dnes často tendenci vidět spíše české slabiny než přednosti. Jenže i Praha mnohdy dává více vědět o svých slabých místech, místo aby přesvědčivěji prezentovala své úspěchy a vůli. Zřejmě také proto nikdo v EU nehodlá za Čechy dávat ruku právě do ohně.

To Poláci jsou na tom přece jen mnohem lépe. I oni mohou z první vlny vypadnout, ale v unii je berou všichni vážně. Polsko za to do značné míry vděčí svému strategickému významu relativně velké země, ale i tamní čitelnější evropské politice. Jestliže se nakonec „levný scénář nenaplní, Praha za to bude moci poděkovat také Varšavě.

Češi by ovšem sami měli udělat vše, co se ještě dá, aby si vstup v první vlně pojistili. Kdyby v tomto kole vypadli, přineslo by to zemi nejen frustraci, ale také značné ekonomické ztráty. Podnikatelé a investoři s přijetím Česka do EU kalkulovali. Nyní by dostali jasný signál, že něco není v pořádku.