Brňan spoluzakládal první německý fond rizikového kapitálu
Jan Kudera (42) Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, obor ekonomika zahraničního obchodu. Po získání zkušeností v Technoexportu, a. s., Praha působil jako vedoucí zahraničního obchodu a posléze obchodní náměstek v MEZ Brno, k. p. V roce 1990 odešel do Německa studovat European Business School v Raichertshausenu. Po ukončení studia byl podnikovým poradcem u HBS Consulting Partners GmbH München (spin off Roland Berger). Poté se stal partnerem a poradcem bmp Management Consultants GmbH Berlin. V roce 1992 založil Consulting, s. r. o., se specializací na sanace, restrukturalizace podniků a M&A. Od roku 1993 je výkonným ředitelem Cash Reform [investment banking]. Hovoří plynně anglicky, německy a rusky. Mezi jeho koníčky patří golf, sportovní střelba, hudba, divadlo, cizí jazyky. Je ženatý a má tři syny.Pracoval jsem sedm dní v týdnu, šestnáct hodin denně. Byl to nejkrásnější život. EURO: Technologická horečka skončila. Jak se žije rizikovým kapitalistům, když zjistí, že najít společnost, která přinese mnohanásobné zisky, bude nepoměrně těžší než dříve? KUDERA: Pro nás to bude stále stejně těžké nebo stejně lehké. Nikdy jsme nebyli v kategorii, že bychom měli v ruce byznysplán, který by obsahoval slůvko internet a že bychom křičeli: Dejte nám deset milionů dolarů a uvidíte, co z toho uděláme. Jsme poměrně konzervativní. Máme polovinu prostředků ve staré ekonomice, a tak víme, že každá investice musí být návratná a výnosná. Mně situace připadá stejná, jaká byla předtím. EURO: Spoluzakládal jste v Německu první fond rizikového kapitálu. Měl jste problémy s hledáním investorů? KUDERA: Naše výhoda spočívala v tom, že jsme přišli s vizí, která tu nebyla. Říkali jsme: Je tady nová ekonomika, což není nic jiného než nadprůměrně rostoucí obory. Prostě to byla pionýrská doba. Je to stejné, jako když na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Američané vstoupili na měsíc. Přišlo období internetu a ať už je hodnoceno jakkoliv, tak začátek devadesátých let byl výjimečný. Dokázali jsme nadchnout lidi, kteří měli kapitál, jako například majitele druhé největší německé sklárny Walterglass. V minulosti jsme mu pomohli najít model převzetí rodinné společnosti. Byl nadšen. Řekl, že se mu vize líbí a svěřil nám své velké privátní peníze. Takto postupně získáváte další partnery. Musí za vámi ale být nějaká minulost. To znamená, že vás rok dva tři sledují, jak jste úspěšní. A úspěšní lidé zase přitahují kapitál a další úspěšné lidi. EURO: Kdy jste se dostal k tomuto byznysu? KUDERA: Po listopadu 1989 jsem využil první příležitosti a získal možnost studovat na elitní European Business School v Reichertshausenu ve Frankfurtu. V den promoce jsem dostal nabídku od německé poradenské společnosti HBS Consulting Partners, což je spin off Roland Berger, největší německé poradenské firmy, a zůstal jsem v Německu i s rodinou. Byla to zajímavá práce, dělali jsme strategické manažerské poradenství pro střední a velké společnosti po celé Evropě. Takže pět dnů v týdnu se cestovalo po klientech, o sobotách a nedělích se pracovalo v kanceláři. Sedm dní v týdnu, šestnáct hodin denně. Byl to nejkrásnější život. Asi po dvou letech jsme se se dvěma partnery rozhodli, že se uděláme pro sebe. Založili jsme společnost, která se jmenovala Borman, Maasing a Partner, a pokračovali ve stejném byznysu jako Roland Berger – ve strategickém ekonomickém poradenství. V roce 1997 jsme se přetransformovali na fond rizikového kapitálu. Po dvou letech fungování jsme jej úspěšně uvedli na frankfurtskou burzu. EURO: Kolik se vám podařilo získat? KUDERA: Měli jsme tu smůlu a zároveň štěstí, že jsme byli zakládajícími akcionáři. Ti většinou nemohou své akcie prodávat po nějakou dobu. Takže jsme nesměli svoje akcie rok prodávat a chtěli jsme do společnosti dál investovat a rozvíjet ji. Prodělali jsme krásný růst kapitálového trhu, jeho pokles a opětovný vzestup i současnou stabilizaci. Zhodnocení vloženého kapitálu se pohybovalo mezi devíti až osmatřicetinásobky původní investice. V prvním kole financování jsme měli v přepočtu asi sto milionů korun. Pak přistoupili další investoři se zhruba 200 miliony. Když se vstupovalo na burzu, tak to již bylo dohromady přibližně 400 milionů korun. Svůj byznys jsme v roce 1993 rozšířili dál do České a Slovenské republiky. Založili jsme tady společnost Cash Reform, což byla reakce na to, že klienti ve střední a východní Evropě nebyli ochotni platit za poradenské služby. Vláda v čele s Klausem říkala: nepotřebujeme levné rady za drahé peníze, a existoval odpor klientů vůči poradenství. EURO: Do kterých společností v zahraničí jste investovali? KUDERA: Drtivá většina se zabývala internetem, e–byznysem a portfolio se postupně každým rokem diverzifikovalo. Dnes jedna část sdružuje firmy pod e–byznys a druhá pod takzvanou „kvalitu života . Tam patří biotechnologie, hitech v oblastech, jako je laser, alternativní energetické zdroje a podobně. Diverzifikací se podařilo zabránit dopadům, které vznikly v důsledku poklesu na kapitálových trzích. Některé projekty jsou ztrátové a musejí se subvencovat, jiné byly ukončeny a jiné se transformovaly. Existují ale i velice úspěšné projekty. Například Newtron je jednou z investic, která se připravuje na IPO (poznámka redakce
- primární úpis akcií na burze). Patří sem také portály lokálního charakteru, například v Polsku jsou dva nebo tři dobře zainvestované.
EURO: Je pořád pro vás jako pro rizikového investora IPO vrcholem? Dále rizikový investor asi příliš nepřemýšlí… KUDERA: Já nevím, jak přemýšlí rizikový investor (smích). Primární emise je pro nás jako pro kapitalisty nejvyšší zhodnocení, kterého je možné dosáhnout. Nejčastější formou zhodnocení podnikání je, že nastartujete nějaký byznys, ať už jste podnikatel, nebo kapitalista, to je jedno. Po několika letech vytvoříte hodnotu, která je pro někoho atraktivní a je ochoten za ni zaplatit. A to je většinou strategický partner, někdo větší, významnější z určité branže. V našem případě partner ze zahraniční přijde a řekne: Vy jste lokální vítěz na tomto malém českém trhu. Já nabízím, že vás nějakou formou převezmu a budeme podnikat spolu. Zhodnocení, kterého podnikatel dosáhne, se pohybuje mezi dvou až pětinásobkem například provozní rentability. V České republice tak funguje drtivá většina transakcí. V případě IPO je průměrný násobek zhodnocení dvacet. Na tom je postavena i americká burza. Pracujeme se společnostmi, které se s námi připravují na IPO. Proces trvá několik let. Náš partner Petr Vochozka, CEO Illusion Softworks, říká: Kdybych neměl od začátku kapitalistu vedle sebe, tak mě nikdo nenutí k tomu, abych rostl. Zůstal bych v té své velikosti, kterou mi dovoluje český trh. Spokojil bych se s tím, protože bych byl ziskový. Měl bych auto, dům, vše, co potřebuji, a žádný důvod dál růst. Jenže kapitalista mě neustále nutí k tomu, že musím expandovat, řídí růst. A tak mám chuť s nimi IPO dělat. EURO: Je problémem české mentality, že když malí a střední čeští podnikatelé dosáhnou nějaké úrovně, tak už nemají další motivaci. Nebo je to podobné i jinde? KUDERA: Nevím. Bude to spíše prostředím, ve kterém žijeme. Nejčastěji se setkávám s tím, že poslouchám takové to nerudovské – jsme malá, slabá česká firma, jsme Východoevropané, Češi z malého nedokonalého prostředí, kde nefunguje kapitálový trh, všechno je netransparentní, neumíme mluvit, neumíme se hýbat, oblékat, komunikovat, cestovat. Takže se nemůžeme rovnat protějšku, který je v Londýně, ve Frankfurtu, v Americe a nemůžeme s ním soutěžit. Při svém pobytu v Německu jsem získal jednu vlastnost. Největší motivací bylo vyrovnat se partnerům ze Západu a být lepší než oni. S každým úspěchem, při němž jste je předčil v podnikání, jste posiloval svou sebedůvěru, že český člověk schopnosti má. Kamenem úrazu je, že u nás nefunguje kapitálový trh. Když se zeptáte v Čechách, co je cílem podnikání manažerů nebo podnikatelů, řeknou vám všechno možné, jenom ne to, co vám řekne 97 procent manažerů na Západě. Jejich cílem je maximalizovat hodnotu pro akcionáře. Problémem v Čechách je, že není vyjádřitelná v penězích. Místní podnikatel je zvyklý buď z firmy tahat zisk přes dividendy, nebo nakonec firmu prodat nějakému jinému silnějšímu konkurentovi. Proto se nám stává, že když s nějakou firmou směřujeme k IPO, skončí projekt někdy v půli cesty. Najednou přijde strategický investor a řekne: Vážený pane, vy jste dobrý. IPO je dlouhá a náročná cesta, která se vůbec nemusí podařit. Nabízím vám 500 milionů korun a převezmu váš byznys. A velká část českých podnikatelů to akceptuje a podlehne kouzlu hotových peněz, které leží na stole. A na nějakou vizi o primární emisi a expanzi na zahraniční trhy zapomene. EURO: Nejste asi tedy úplně zastáncem názoru, že pražská burza nemá v Čechách opodstatnění? KUDERA: Ano i ne. Na jedné straně jsem velký skeptik. To znamená, že nevyužívám český kapitálový trh, nevěřím v něj. Nemáme legislativu, abychom mohli udělat v Čechách IPO. A i kdybychom zde chtěli udělat primární emisi, tak nemůžeme, protože české obchodní právo nezajistí, aby ve stejný okamžik, v němž zaplatím akcie, mně byly také připsány. Ta doba v Česku legálně představuje několik týdnů i měsíců. Nový trh máme asi rok, ale legislativa tomu ještě neodpovídá. Subjekty na českém trhu ani nevědí, že taková šance existuje. Na druhé straně by česká firma měla při volbě logicky nejdříve začít na domácí burze. Každý by měl začít doma nějakou menší emisí, třeba jen desetiprocentní. Po prvních úspěších na domácím poli ale většina z nás musí směřovat do země, kde funguje kapitálový trh, a svůj byznys tam přesunout. Platí zásada, že pokud se chci financovat přes kapitálový trh v některé zemi, tak v ní musím být úspěšný a obchodně aktivní. EURO: Která centra si české firmy nejvíce vybírají? KUDERA: Záleží na odvětví, ve kterém firma podniká. Děláme na Slovensku projekt společnosti, která těží, vyrábí, zpracovává suroviny. Ta se, protože má surovinový charakter, připravuje na emisi na americké burze. Česká republika je nejvíce orientovaná na Německo. Pokud jde o novou ekonomiku, u té se spíše projevuje trend jít do Spojených států, protože tam je trh nejsilnější a největší. Nejsnadněji tam také získává kapitál. EURO: Platí to i po kolapsu světových burz? KUDERA: Platí. Já si myslím, že vývoj je pozitivní v tom, že platí staré zásady podnikání: selský rozum, všichni zpátky na zem, žádná nepodložená očekávání. Každé podnikání musí mít obsah a tvořit zisky. Pokud do něčeho budete investovat a budete něco řídit, tak dříve nebo později chcete, aby to bylo rentabilní. A tato zásada byla porušována. Dnes je trh volnější, ubylo hráčů, konkurentů, kapitalistů, a proto mi podnikání připadá mnohem snadnější. Je jednodušší přístup k zajímavým projektům. Na druhé straně očekávání od podnikatelů, kteří mají projekty hodné financování, jsou reálná. Jsou desetinová proti předešlým. EURO: Jak je teď složité najít v Čechách perspektivní firmu? KUDERA: Kapitalistů v Čechách přibývá, to je pravda. Česká asociace rizikových kapitálů CVCA má kolem dvaceti řádných členů. Většinou jde o firmy registrované v zahraničí, které spravují hodně velká aktiva v řádu jedné dvou miliard korun, které by měly proinvestovat v této zemi. Průměrný počet je kolem pěti investic za dobu, co tu jsou. Většinou to jsou specialisté. Bohužel to příjemci tohoto kapitálu nevědí. Proto obejdou všech dvacet, aby zjistili, že třeba jeden je pro ně vhodný. EURO: Která vaše investice v Čechách je nejhorší? KUDERA: Provozovatel portálu shop.cz, společnost INET. Obor B2C (Business–to–Consumer – poznámka redakce) není dnes v módě, investoři se obecně od tohoto trendu odvrátili. Nejdříve bude úspěšný obor B2B (Business–to–Business) a potom teprve B2C. Je to otázka dalších dvou nebo tří let. Trh prostě není možné obejít. EURO: Jako o nejúspěšnější investici v České republice hovoříte o producentovi počítačových her Illusion Softworks. Stále počítáte se vstupem na burzu? KUDERA: Ten cíl jsme si dali na začátku, a přestože situace na kapitálových trzích je zatím více turbulentní, jak říkají bankéři, tak my ho neměníme. Nadefinovali jsme si byznysplán, který každý měsíc aktualizujeme, aby byl dost dynamický. Máme zhruba na dvanáct měsíců dopředu jasnou představu o tom, co se stane s firmou. A teď to uskutečňujeme. Víme zhruba, jak poroste hodnota Illusion Softworks a na co se soustředíme. Během prvního kvartálu příštího roku vyjdou dva významné tituly, které byly nyní prezentovány na největším veletrhu elektronické zábavy na světě v Los Angeles. EURO: Jaké obory podnikání jsou pro venture kapitalisty zajímavé nyní? KUDERA: Nejvíce dynamické jsou obecně komunikace, zvláště mobilní a digitální. Pak zábavní průmysl, protože tam víme, o čem to je a jaké šance nabízí do budoucna. Potom sport jako byznys. Nyní uskutečňujeme velice úspěšný projekt Thomas Ball. Jde o hlavolam ve formě fotbalového míče. Sportovní segment je velmi zajímavý, míčových her na světě je velké množství, každá z nich má svůj šampionát. Na tyto akce se nám už podařilo zajistit kontrakty. Jednáme teď s mediálními koncerny, jako je třeba Bertelsmann nebo Leo Kirch, Bild, které mají zájem o exkluzivní práva pro celé Německo, pro celou Evropu. To je pro nás to správné marketingové partnerství. EURO: Byl Cash Reform osloven nějakým jiným kapitalistou, který o vás měl zájem? KUDERA: Byli jsme kontaktováni investory, kteří měli zájem o některé investice v portfoliu. Dále jsme byli osloveni jako manažeři, abychom řídili jiné dva fondy. Takže jsme dnes v jednání se dvěma partnery, kteří mají zájem jednak o start–upové investice, což je naše velká parketa, a druhý fond na restrukturalizační turn–around projekty, jichž je v České republice asi nejvíce, které jsou náročnější na kapitál a hlavně na management tohoto konkrétního projektu.
