Neříkají vám nic řeči o slovanské vzájemnosti a bratrství s Rusy? Není divu. Svým původem máme blíže k Němcům a Rakušanům.
Staří kronikáři měli ve věci jasno. „Powrch této země zaujímaly toho času širé pauště lesů, kteréž byly bez obywatelů lidských, ale welmi hlučné od rojů wčel a od zpěwů rozličného ptactwa,“ uvádí kronikář Kosmas a pokračuje v líčení, kterak lid vedený „starostou“ Čechem osídlil liduprázdné nížiny v okolí hory Říp.
Když jsme u klasiků, nelze vynechat Aloise Jiráska. „Než jak Slované přešli řeku Labe, byl kraj pustější a osad shledali jen poskrovnu. Byly daleko od sebe a obyvatelé jejich, cizího jazyka, kožemi odění, nečetní, ale smělí a srdnatí, stavěli se jim se zbraní v ruce do cesty. Čech a Lech a jejich lid je potřeli, zhubivše jejich chudá obydlí v chatrčích i ve vykopaných jámách,“napsal vúvodu Starých pověstí českých.
Zajímavé povídání, ale dnes s klidným svědomím můžeme říci, že se to odehrálo jinak. Z genetických testů obyvatel Čech a Moravy vyplývá, že ryze slovanské geny mají asi tak tři lidé z deseti. Jinak jsme genetická směska zahrnující Evropany z doby ledové, migranty ze severní Afriky a Blízkého východu a samozřejmě Kelty a Germány.
Jestliže 19. století přineslo zrod nacionalismu a 20. století jeho extrémní projevy, tak současné století zasadilo podobným teoriím vážnou ránu. Nacionalistické bludy o geneticky čistých Slovanech a Germánech, soupeřících o nadvládu nad střední Evropou, je nutno hodit do koše jakožto historickou veteš. K Němcům máme blíže, než si národní buditelé z 19. století a komunističtí rusofllové ze století minulého dokázali představit.
Prapraděda lovil mamuty
Genetika nás nutí revidovat staré kroniky a pověsti. Evropské národy ve skutečnosti vznikaly metodou sněhové koule, kdy se na původní základ nabalovaly další a další vrstvy. Pomyslným vítězem je poslední příchozí, který ostatním vnutil svůj jazyk a kulturu. Vytvořil závěrečnou vrstvu, která v sobě skryla ostatní.
Tak trochu to připomíná fúzi dvou mezinárodních koncernů. Ten silnější prosadí své jméno a obsadí většinu šéfovských funkcí, ale zaměstnance i firemní kulturu přebírá od obou sloučených podniků.
V jakém poměru se ty naše národní firmy sloučily? Nejvhodnější ktomu je test původu předků v přímé mužské linii neboli test Y-DNA. Díky němu se dozvíte, odkud váš praprapra… děda pocházel a ke které etnické skupině patřil v tisíciletích před Kristem.
Experti firmy Genomac Lucie Benešová a Jan Zástěra uvolnili aktuální čísla nashromážděná v České národní genografické databázi. V současnosti mají hodnoty za 4500 otestovaných Čechů, což je i ve světovém měřítku vysoký počet. Test Y-DNA si pořizují nadšenci do genealogie, zvědavci i lidé, kteří shánějí originální dárek pro své příbuzné.
Matriarchát: ztracený ráj, nebo hudba budoucnosti?
Co lze z výsledků genetických testů vyčíst? Například to, že Češi mají k čistokrevným Slovanům docela daleko. V podstatě jsme směsicí všech možných skupin, které za posledních deset tisíc let prošly střední Evropou. Dokonce lze říci, že patříme mezi geneticky nejpestřejší národy v Evropě, ostatně již Slované přicházející s legendárním praotcem Čechem mohli být „namixováni“ s jinými etniky.
Téměř 18 procent obyvatel Česka náleží k prapůvodním obyvatelům Evropy, kteří na tomto kontinentu - tedy ne nutně v Čechách nebo na Moravě - žijí už nějakých 35 tisíc let. Jsou tedy potomky dávných lovců mamutů. S jistou nadsázkou lze říci, že zbývající čtyři pětiny jsou přistěhovalci. Odpůrcům migrace se teď nejspíš udělá nevolno, ale je to tak: České území během posledních deseti tisíc let zasáhlo několik migračních vln.
Před deseti tisíci lety nastala globální změna klimatu. Teploty rychle vylétly nahoru, sníh a led ustoupil. Tato novina nezůstala utajena obyvatelům okolního světa, kteří neváhali a využili příležitosti k expanzi. To je důvod, proč má dnes 6,5 procenta Čechů a Moravanů geneticky blízko k Albáncům a současně jsou i vzdálenými příbuznými severoafrických Berberů. Necelá čtyři procenta jsou geneticky spřízněna s dnešními obyvateli Kavkazu, zejména s Gruzíny a Osetinci.
Před jedenácti tisíci lety vypukla na území dnešního Kurdistánu revoluce -neolitická. Lov a sběr vyšel z módy, lidé se začali věnovat pěstování obilnin a chovu hospodářských zvířat. Nový ekonomický model k nám dorazil někdy před 7500 lety a spolu s ním i noví obyvatelé. Geny těchto prvních zemědělců, kteří k nám přišli přes Balkán, má v sobě 5,5 procenta lidí v Česku, tedy poměrně málo. Například na Krétě a na Kypru mají tuto genetickou stopu dvě pětiny obyvatel.
Hledání stop po Keltech
Pár tisíciletí byl klid, lidé se věnovali zemědělství a občas postavili nějaký ten menhir. Staré časy smetl příchod nových obyvatel. Před zhruba čtyřmi tisíci let dorazili do české kotliny první Indoevropané v roli nositelů doby bronzové. Tito expanzivní nájezdníci převálcovali mírumilovné zemědělské obyvatelstvo a rychle ovládli celý kontinent.
Typické indoevropské geny dnes u nás i jinde ve střední Evropě převažují, konkrétně je v sobě nosí 63 procent Čechů a Moravanů. Poslední příchozí - Slované -z toho tvoří asi polovinu. Druhá polovina může své prapředky hledat zejména mezi Kelty a Germány.
Od Jiráskových dob se toho dost změnilo. Dnes si například zájemci o test předků nejčastěji přejí mít keltské kořeny, ale bohužel, ne vždy to vyjde. Naopak výsledek, který odhalí slovanský původ, přijímají někteří lidé s viditelným zklamáním.
Slovanský vliv je jasný - český jazyk. Ale nejsme mentalitou spíše Keltové? Není na škodu připomenout si charakteristické keltské vlastnosti: chuť užít si dobré jídlo a pivo, dělit se do různých skupin a hádat se mezi sebou; tady se odborná literatura shoduje s autory příběhů o galských hrdinech Asterixovi a Obelixovi.
Čtěte další eseje:
Kdo po Trumpovi
Země Koruny české
Doping bez happy endu
Mír proroka Donalda
Zlý sen o velkém Morčeti
Keltského původu jsou názvy několika českých řek (Labe, Ohře, Jizera), často se opakující místní název Týn má pocházet z keltského výrazu pro opevněné místo - dún. Starogermánského původu je název řeky Vltava či legendární hory Říp. Nebylo to spíše tak, že se pomyslný praotec Čech zeptal cestou v nějaké germánské vesnici, jakže to říkají té podivné hoře na obzoru. Odpověď nebyla moc nápaditá, protože „ríp“ byl ve staré germánštině název pro menší horu či kopec. Stejný slovní základ dnes nalezneme v anglickém slově reef.
Noví přistěhovalci tedy nepřicházeli do liduprázdné krajiny ani systematicky nevyvražďovali původní obyvatelstvo. Zřejmě jen zabrali nejlepší půdu, vzali si nejkrásnější ženy a převzali funkce vladařů či náčelníků. Během pár desetiletí se zbývající zástupci původních obyvatel naučili jazyk nově příchozích a splynuli s nimi do jednoho celku.
Jen pro úplnost: Moderní genetika umí sledovat i předky v přímé ženské linii. Problém je v tom, že mitochondriální DNA je v čase až moc stabilní a výsledek vás odkáže k pramatkám žijícím před několika desítkami tisíc let. Obecně však platí, že ženy bývají stabilněji usazeny na svém místě a sklony k migraci mají spíše muži. Což ostatně platí dodnes.
Nečistokrevní Germáni
Genetické testy původu Evropanů přinesly v posledních patnácti letech i další netušená překvapení. Třeba to, že čistí Germáni vlastně neexistují. Germánské národy jsou fúzí dvou větví indoevropské skupiny, z nichž jedna nejspíš představuje asimilované Kelty a druhá původní obyvatele severní Evropy, kteří na kontinentě žijí od doby ledové.
V populaci Norů, Švédů či Dánů jsou zastoupeny všechny tři složky, které v době vikingských nájezdů zdárně expandovaly do okolního světa. Od tohoto epicentra dále již podíl mužů s touto genetickou stopou klesá. Zmíněné germánské či keltogermánské geny má okolo 60 procent Němců, polovina Angličanů a také 35 procent Čechů.
Pravdu tedy měl německo-židovský lingvista Sigmund Feist, který v roce 1932 jako první razil teorii o vzniku germánských národů smíšením Indoevropanů s původními obyvateli Evropy. Správně totiž upozornil na fakt, že názvy mnoha zvířat, rostlin, částí těla a materiálů nejsou indoevropského původu, ale že do dnešní němčiny, angličtiny a severských jazyků pronikly odjinud. Zato Joseph Goebbels, Alfred Rosenberg a další nacističtí „teoretici“ se dnes musejí obracet v hrobě.
Mimo jiné i proto, že Slované z genetických studií vycházejí jako praví Indoevropané. Podle provedených testů mužské Y-DNA lze takřka stoprocentní Slovany dodnes potkat v jihovýchodním Polsku nebo v jižním Rusku mezi Brjanskem a Voroněží. Naopak Jihoslované a Bulhaři jsou dodnes nejčastěji potomky původních obyvatel Evropy z doby ledové a neolitu, podíl slovanských genů je u nich ještě menší než v českém případě.
Nemalým překvapením jsou pro genetiky Maďaři se svérázným ugroflnským jazykem. Je to směsice všech možných skupin, ale typické ugroflnské geny dnes v zemi nemá ani jedno procento lidí. Tyto geny se našly v případě dávných králů a šlechticů, zatímco běžní obyvatelé uherské nížiny je v sobě téměř nemají.
Pokud si odmyslíme jazyk, jsou Maďaři naši příbuzní. Nevěříte? Jistí badatelé dosadili genetické profily různých zemí do složitých statistických vzorečků a vyšlo jim, že Češi mají nejblíže k Maďarům. Druzí v pořadí jsou Slovinci a až třetí Slováci, těsně následovaní Němci, Rakušany a Chorvaty. Poláky by zřejmě moc nepotěšilo, že mají po genetické stránce celkem blízko k Rusům. Naopak k Čechům mají oba zmíněné národy v tomto ohledu poměrně daleko.
Génius Havlíček
Tak ještě jednou: Zapomeňte na dogmata o slovanské vzájemnosti a bratrství s velkým ruským národem. Ano, jazyk máme ukázkově slovanský, ale jinak jsme my Češi vlastně takoví smíšení Slovanokeltogermáni s přídavkem ještě starobylejších kultur.
Aspoň můžeme tvrdit, že jsme od každého převzali to nejlepší. Veselou náladu a zájem o dobré jídlo a pití po Keltech, pracovitost a organizovanost po Germánech a jistou mírumilovnost po Slovanech. Pesimista si najde to horší - vnitřní rozhádanost po Keltech, nepořádek a destruktivní alkoholismus po (východních) Slovanech i mylný pocit neporazitelnosti po Germánech.
S odstupem času musíme ocenit genialitu Karla Havlíčka Borovského, který již v polovině 19. století správně usoudil, že „nesmíme přece zapomínat, že nejen jazyk, nýbrž také obyčeje, náboženství, vláda, vzdělanost, sympatie a jiné jsou dohromady národnost“. A také se dopustil na svou dobu kacířské myšlenky, že Poláci a Rusové nám nejsou o nic bližší než Rakušané. To vše o nějakých 150 let dříve, než Evropa spatřila první výsledky testů Y-DNA.
Dále čtěte:
