Měřeno počtem přihlášených a udělených patentů patří Česko mezi outsidery rozvinutého světa. Firmy se často vymlouvají, že patentování je drahé a složité. Pravda je spíš taková, že podniky toho o patentování a ochraně duševního vlastnictví moc neví a ve skutečnosti ani nic převratného, co by za patent stálo, nevymyslí.
Foto: Profimedia.cz
Z Česka by během pár let měla být inovační velmoc. To je sen mnoha politiků a ekonomů. Jenže české reálie si spíše zaslouží jiné označení – bezmoc. Výzkumu a vývoje, který by mohl přinést hodnotné, nebo dokonce přelomové vynálezy, jež by měly šanci se uchytit na světových trzích, je žalostně málo. K tomuto zjištění není třeba dělat sáhodlouhé analýzy. Stačí se podívat na to, jak české firmy nebo výzkumné instituce využívají informace obsažené ve světových patentových databázích.
Odhaduje se, že čtyři pětiny veškerého technického poznání lidstva obsahují dokumenty, které popisují existující patenty. Zbytek připadá na vědeckou literaturu a další zdroje. Kdo chce začít smysluplně bádat a vyvíjet, měl by logicky nejdříve prozkoumat, co už někdo vymyslel a přihlásil jako patent. Tato logika ale v Česku moc nefunguje. Za rok si tuzemské firmy a instituce nechají od patentových zástupců udělat zhruba dvě stovky podrobných rešerší, jaký je stav poznání v jejich oboru. Od Úřadu průmyslového vlastnictví, který v Česku patenty registruje, je nechce v podstatě nikdo. Pár firem a vědeckých institucí si je schopno takovou rešerši udělat samo. Firmy proto často vymýšlejí už vymyšlené a potenciál významných vynálezů se tak smrskává na pár desítek případů. A s nimi česká ekonomika stín montoven zahraničních firem nepřekročí.
Na chvostu vyspělého světa
Tato česká ignorance má i měřitelné důsledky. Česko je dlouhodobě na chvostu vyspělého světa, pokud se srovnávají počty tuzemských a zahraničních patentů domácích vynálezců. Podle počtu nových přihlášek patentů na miliardu dolarů HDP, jakkoli je to nedokonalý ukazatel, je Česko s číslem 3,7 na 34. místě mezi členy Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO). Lepší jsou i takové státy jako Kyrgyzstán, Moldavsko či Bělorusko. Nemluvě o světové špičce, které vévodí Jižní Korea, Japonsko a Čína s 99,8, respektive 73,7 a 32,2 patentu na miliardu dolarů HDP. V porovnání se srovnatelnými ekonomikami jako Rakousko, Belgie či Finsko mají české subjekty nejen méně domácích patentů, ale dokonce až desetkrát méně patentů udělených v zahraničí. Relativně obstojně si Česko stojí snad jen při pohledu na počet patentů, které je schopno vyprodukovat s omezenými prostředky na vědu a výzkum. Na milion dolarů vydaných na výzkum připadá 0,47 patentové přihlášky. To je více než ve Finsku či Belgii, ale jen polovina německé produktivity a pětina efektivity výzkumníků v Japonsku či v Číně.
Z 869 přihlášek patentů v Česku v roce 2010 jich třetina připadala na vysoké školy a výzkumné instituce, čtvrtina pocházela z tuzemských firem. Jenže u škol a výzkumných ústavů hraje od roku 2005 roli i to, že počet podaných přihlášek slouží jako jedno z podstatných kritérií pro jejich financování. Vůbec se nepřihlíží k tomu, kolik z patentů nakonec najde nějaké komerční uplatnění. Z 262 licencí poskytovaných českými subjekty na využití jejich patentu v roce 2010 jich přitom na vysoké školy a výzkumné ústavy připadalo jen 41.
Jedním z důvodů české patentové mizérie je skutečnost, že tady není příliš mnoho těch, kteří by mohli patentovat. „Značná část průmyslu je součástí nadnárodních společností, které základní výzkum a vývoj dělají v mateřských firmách. Pokud se v Česku nějaký výzkum a vývoj provádí, nelze zjistit, kolik vynálezů vytvořených českými původci je přihlašováno k patentové ochraně zahraničním majitelem mateřské organizace,“ soudí Ladislav Jakl, vedoucí katedry průmyslového vlastnictví na Metropolitní univerzitě Praha, která jako jediná česká vysoká škola má obor věnovaný ochraně průmyslových práv. Zbytek českých firem není natolik zaměřen na export, aby měl potřebu si nějaká technologická řešení či výrobky chránit v zahraničí. Nebo spíše jen napodobuje a drobně vylepšuje, co už nabízí konkurence, a sází na to, že na trhu uspěje díky nízkým nákladům a efektivní výrobě. Těch skutečně inovativních firem, které mohou nabídnout něco výjimečného a skutečně takové produkty vyváží, je jen pár.
České firmy plody své výzkumné činnosti navíc dostatečně nechrání a důsledky si ani příliš neuvědomují. Může za to dlouhodobá degradace vědomí o významu duševního vlastnictví. Firmy nic k ochraně duševního vlastnictví netlačí a na vysokých školách se toho studenti moc nedozvědí. Přitom duševní vlastnictví, kam patří i patenty, v rozvinutých ekonomikách tvoří i 40 procent hodnoty firmy. Jen málo českých společností si vytváří ucelené strategie, jak chránit své objevy a jak ošetřit, aby jejich výrobky neporušovaly patenty jiných. Přitom i pouhé ujištění o patentové čistotě produkce je důležité pro podniky, které příliš neinovují a jen napodobují konkurenci. V okamžiku, kdy by přišly na trh s něčím, co porušuje cizí patent, musely by čelit nejen patentové žalobě, ale zároveň by jim soud okamžitě zakázal prodej výrobků v dané zemi.
S patenty roste hodnota firmy
Patentová ochrana vlastních vynálezů je důležitá minimálně ze dvou důvodů. Přihlašováním patentů lze aktivně zabránit konkurenci v proniknutí na trh. „Příliš mnoho firem pracuje na příliš malém počtu látek. Každá firma si chrání nalezené výsledky, protože pokud to neudělá, objeví stejnou věc konkurence, přihlásí ji k ochraně a zabrání tomu, kdo ji objevil, ale nepřihlásil nebo přihlásil špatně, ve vstupu na trh. Snažíme se tedy chránit všechny rozumné výsledky výzkumu, pokud to má ekonomický smysl,“ říká Pavel Hradil, ředitel pro výzkum a vývoj olomoucké farmaceutické společnosti Farmak. Druhým motivem je samotná ochrana vynálezů před ostatními výrobci a zachování konkurenční výhody. Zejména u vědeckých institucí do hry vstupuje ještě třetí důvod. Na patentované řešení poskytnou licenci a zajistí si tak zdroj příjmů.
Patent, ale už i jen jeho přihláška, rovněž zvyšuje hodnotu vynalezeného řešení na trhu. Pokud o takové řešení projeví zájem třeba zahraniční firma, dohledává, jestli je patentově chráněno. Většinou zjistí, že není, takže českému výrobci nabídne jen nízkou cenu. „Kdyby ale česká firma měla aspoň přihlášku k ochraně, zahraniční firma si řekne, že když to má přihlášeno, tak si to nejspíš nechá patentovat. A s případným patentem roste i nabídnutá cena,“ vysvětluje Josef Kratochvíl, předseda českého Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV). Konkurence zkoumá i to, co firma s přihláškou dál udělala. Jestli například během 12 měsíců po jejím podání, kdy má přednostní právo na využívání vynálezu a na zapsání patentu, přihlásí patent i v zahraničí. To hodnotu objevu zvyšuje dál. „Třeba v očích Američanů stoupá cena i vás jako firmy, protože se staráte o svá práva a existuje šance, že jim to neprodáte,“ dodává Kratochvíl.
Často se ovšem s patenty nehrají zcela férové hry v boji o tržní podíly. Jedním z kritérií pro udělení patentu je novost řešení. Stává se však, že firma podá přihlášku, kde je jen 10 procent nových poznatků, ale ty nemají praktické použití. Zbylých pro výrobu podstatných 90 procent informací je už dlouho známo. „Rozhodnutí o zamítnutí přihlášky pak firma v řízení před patentovým úřadem posunuje na maximální mez a tuto dobu využívá k zastrašování konkurence a lákání zákazníků tím, že má požádáno o patent. Po mnoha letech je většina nároků takovéto přihlášky zrušena, ale firma mezitím získá řadu zákazníků, kteří pracují s jejím produktem,“ říká Pavel Hradil z Farmaku.
Bez rešerší to nejde
Základem každého úspěšného patentu je kvalitní průzkum, co už je v daném oboru patentováno. Zároveň se firma může takto dozvědět, jak k patentové ochraně přistupuje konkurence. „Firmy se poučí, proč konkurent něco patentoval, proč dané řešení jenom zveřejnil, proč jiné řešení utajil. Třeba zjistí, že je velmi ziskový, a přitom nemá žádný patent. Podniky pak začnou přemýšlet, jestli by to nemohli dělat podobně,“ naznačuje význam rešerší Kratochvíl z ÚPV. Nestačí si ovšem udělat jen jeden průzkum na začátku vývoje. Další je třeba udělat minimálně v okamžiku, kdy je výzkum u konce. „Patentové přihlášky se zveřejňují v průměru 18 měsíců po podání, takže k dnešnímu dni neznáte stav techniky, i kdybyste si dělal rešerši poctivě. Proto je třeba ji opakovat, a to dělá málokdo i z těch několika poučených firem,“ upozorňuje Michal Guttmann, místopředseda Komory patentových zástupců.
Bez kvalitní počáteční rešerše je navíc vysoká pravděpodobnost, že už jednou přihlášený a udělený patent firma neudrží. Některý z konkurentů ho může napadnout, že nejde o vynález, nebo že už bylo dříve toto řešení někde publikováno. Když patentový úřad ochranu zruší, přijdou vniveč veškeré peníze, které firma do té doby do výzkumu i ochrany vložila. „Právě napadení patentu bývá klasickou obranou v patentových soudních sporech. Zpochybnění patentu se v Česku stejně jako třeba v Německu odehrává u patentového úřadu. Takže celý spor se rozpadne do dvou řízení. Soud ale nemusí vyčkat na rozhodnutí patentového úřadu, takže může rozhodnout, že porušujete něčí patentová práva, která následně úřad zruší. To je pak nepříjemné,“ vysvětluje Vojtěch Chloupek, expert na patentové právo z advokátní kanceláře Bird & Bird.
Firma má v zásadě dvě možnosti, jak rešerši získat. Buď si ji za zhruba 20 až 30 tisíc korun nechá udělat od patentového zástupce nebo jiného specialisty, nebo si vyškolí vlastní pracovníky. „Takové vzdělání přitom není pro firmu příliš nákladné a je pro ni velkou výhodou,“ potvrzuje Karel Tvrdík ze zbrojovky Sellier & Bellot. Kurzy na využívání patentových databází pořádané ÚPV jsou zadarmo. U úřadu funguje také Institut průmyslově právní výchovy, kde za 18 tisíc korun získá zájemce během dvou let poměrně podrobné vzdělání.
Drahé a složité?
Častá námitka firem, že patentování je složité a příliš drahé, obstojí jen zčásti. Patent v Česku není ani složitý ani drahý. S pomocí patentového zástupce vyjde přihlášení na
30 tisíc korun. Ochrana se prodraží až se vstupem do zahraničí, kde se musí platit za přihlášku, překlady a zastoupení patentovým zástupcem. Jenže minimálně ze začátku není nutné utratit za patentovou ochranu v zahraničí horentní sumy. Česká firma si může podat patentovou přihlášku do zahraničí i u českého patentového úřadu, a to v režimu Smlouvy o patentové spolupráci (PCT). Ta dává přednostní právo na udělení patentu ve zhruba 200 státech až po dobu 30 měsíců. Během nich se může firma nebo výzkumná instituce rozhodnout, do jaké země má smysl patent přihlásit a jestli vůbec je o dané řešení na trhu zájem. Odloží tím náklady na národní patenty na dobu, kdy vynález přináší konkrétní zisky.
Výsledkem mezinárodní přihlášky je také velmi kvalitní mezinárodní patentový průzkum, který vyjde i s přihlašovacím poplatkem na zhruba 70 tisíc korun a dává dobrou informaci, jaká je šance na získání a udržení patentu. „Obecně v Evropě a USA před přihlašováním do konkrétních států stojí celý proces v režimu PCT přibližně 150 až 200 tisíc korun. Pak je třeba počítat s náklady na vstup do národních fází v jednotlivých zemích. Levnější jsou anglicky hovořící země, protože překlad žádosti se musí udělat při podání přihlášky do PCT,“ shrnuje zkušenosti Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR Martin Fusek, ředitel Kanceláře pro transfer technologií tohoto ústavu. Stát na podporu patentování vyčlenil 50 milionů korun ze strukturálních fondů Evropské unie. U CzechInvestu mohou žádat o příspěvek na náklady patentování mimopražské malé a střední firmy, fyzické osoby, ale i vysoké školy a veřejné výzkumné instituce. Minimální dotace činí 40 tisíc korun, strop je na milionu korun.
Nicméně když se započítají náklady na patentování a na udržování několika desítek patentů ve světě a když se k nim připočtou i případné výdaje za vlastní vyškolené pracovníky, jde účet do milionů. To je zkušenost, kterou má olomoucký Farmak či výrobce nemocničních lůžek Linet. „Ročně nás patentová ochrana i chod oddělení stojí 10 milionů korun,“ říká v rozhovoru pro PROFIT šéf Linetu Zbyněk Frolík (celý rozhovor si můžete přečíst zde). A to jsou částky, které si menší firma může jen těžko dovolit. Na druhou stranu tyto náklady jsou vyváženy zisky z prodeje chráněných výrobků či technologií. Nemluvě o tom, že vzroste i hodnota celé firmy.
