Na první pohled není Ly Dang Le úplně typickou Češkou, ale v České
republice vyrostla, vystudovala a mimo jiné je spolumajitelkou populární
pražské restaurace Public Chilli. Působila na Ministerstvu životního prostředí či
v zastoupení Libereckého kraje při EU, aktuálně pracuje jako asistentka
europoslance Jana Zahradila v Bruselu.
V New Yorku, kde žije její přítel, tráví Ly Le téměř třetinu roku.
V městě, o kterém se ještě nedávno říkalo, že nikdy nespí, čerpá energii a
inspiraci. Právě zde ji před pár týdny zastihla pandemie koronaviru. „Bohužel,
New York je nejhustěji obydleným územím v USA a virus má tendenci se šířit
právě v takových místech,“ říká Ly Dang Le v rozhovoru pro Euro.cz.
Jaká je
aktuální situace v USA v otázce pandemie koronaviru? Byla země na takovou
situaci připravena?
Absolutně ne.
Dennodenně je to vidět na nedostatku zdravotnických potřeb, nedostatku nemocničních
lůžek a o infekčních lůžkách JIP ani nemluvím. V Central Parku, kousek, od bytu,
kde bydlíme, vyrostly stany, které slouží jako mobilní nemocnice
s kapacitou téměř sta lůžek.
Postupně sem
převáží pacienty z nemocnice Mount Saint, která je jednou z největších
nemocnic v celých státech. Vzhledem k celkové nedostatečné kapacitě
lůžek podobných stanů přibývá po celém městě.
Která oblast
Spojených států je virem nejvíce postižena?
Z logických
důvodů je nejvíc postižený New York City. Je to největší a nejhustěji obydlené
město v USA, a virus má tendenci se šířit právě v takových místech.
Je to také populární destinace pro turisty, takže se „jednoduše“ stalo
epicentrem. Virus se z města dostává do předměstí a pak do venkovských
oblastí.
Když se podíváte
na statistiky v USA, tak uvidíte další epicentrum v Louisianě. Tamní
počet případů roste velice rychle, za jeden den tam stoupne počet infikovaných
o 30 procent. Mezi odborníky roste podezření, že šíření virusu bylo urychleno
v Louisaně kvůli místním oslavám Mardi Gras, které trvaly celý týden a
vyvrcholily na konci února. Statisticky New Orleans v Lousianě má nejvyšší
počet úmrtí na obyvatele než kterýkoliv jiný okres v USA.
Jak situaci
zvládá americký zdravotnický systém? Lze situaci přirovnat k Itálii či
Španělsku?
Ještě před pár
týdny bych řekla, že to není tak hrozné, ale když jsem viděla nemocniční stany
v parku, tak to bylo celkem probuzení do reality. Vybavily se mi právě
zprávy z Itálie a Španělska, kde mají lůžka ve stanech, nestíhají nápor,
chybí jim personál a zdravotnické materiály. Situace v NYC je momentálně
velice podobná. Lékaři, sestry a další zaměstnanci zdravotnických nařízení jsou
vyčerpaní, některé nemocnice musejí používat jeden ventilátor na dva pacienty.
Prezident Trump
podepsal takzvaný Defense Production Act, což je zákon o obranné výrobě, který
umožňuje vládě nařídit privátním společnostem výrobu produktů nezbytnou pro
zajištění bezpečnosti USA, jako jsou právě tolik potřebné a chybějící
ventilátory. Tento zákon pochází z období studené války, a byl inspirovaný
zákony z dob druhé světové války, kdy například společnost Ford Motor
přešla na výrobu tanků.
V aktuálním
případě to znamená, že firma General Motors musí přijmout federální smlouvy na
ventilátory a musí je začít vyrábět. Otázkou je, jak moc rychle dokáže firma,
která běžně vyrábí auta, technicky přizpůsobit své výrobní linky na výrobu
zdravotnických ventilátorů. To je jako, kdyby Škoda začala v Mladé
Boleslavi vyrábět ventilátory – nějakou dobu by to trvalo, rozhodně by to
nebylo realizovatelné ze dne na den.
Jak moc
se změnil život v New Yorku po nástupu pandemie?
Zavřely se školy,
divadla, muzea, restaurace, bary a většina obchodů. Ulice jsou takřka úplně
prázdné. I když o víkendu, když bylo hezky a chtěla jsem si jít zaběhat do
Central Parku, bylo tam tak přeplněno, že jsem radši odešla domů. Newyorčané
rozhodně nepanikaří, ale určitě zpozornili, už konečně vidím i lidi
s rouškami.
Zareagovali
politici dostatečně razantně? Jak je v USA omezen pohyb – co můžete, co už ne?
Věřím, že jak na
federální, státní tak i lokální úrovni všichni dělají, co můžou, ale rozhodně
si umím představit razantnější a rychlejší postup. Například newyorské školy se
uzavřely k 18. březnu, ale to ve státu New York už bylo přes 2300
potvrzených případů.
Newyorský
guvernér Andrew Cuomo nařídil všem zaměstnancům, kteří nejsou klíčoví pro běh
státu, aby zůstali doma od 22. března, ale to už bylo infikovaných v New
Yorku přes patnáct tisíc! Většina států v současnosti přikazuje lidem, aby
zůstali doma, ale neexistuje celoamerický přístup. Mezitím, co je v Kalifornii
vyhlášená karanténa, v New Yorku jde spíše o doporučení. Povinnost nosit
roušky tu třeba nezavedli.
Vnímají lidé
omezení jako potřebné, nebo přehnaně silné? Nabízí se přirovnání k situaci po
11. září…
Já osobně to
vnímám jako slabé a opožděné, ale bohužel jsem jedna z mála. 11. září ani
hurikán Irene jsem tu naštěstí nezažila, ale myslím, že právě tyto otřesné
události přispěly k tomu, že jsou Newyorčané uvolněnější a mají proto
laxnější přístup než třeba lidé v Česku. Takovéto to „zvládli jsme horší,
tohle je nic“.
Podcenily USA přípravu na epidemii koronaviru?
Došlo k
vykupování obchodů jako v Evropě? Čeho je největší nedostatek?
Doma máme zásoby
jídla i léků, ale není to větší množství než obvykle. Naopak místo vykupování
obchodů se snažíme objednávat jídlo z restaurací, které doručují domů,
abychom je alespoň nějak podpořili. V obchodech bývá o něco delší fronta
než obvykle, ale není to tak, že by byly prázdné regály a police.
Co nelze jednoduše
sehnat, je toaletní papír. To je zřejmě nějaký globální fenomén, který se stále
snažím pochopit. Obchody proto omezily počet toaletních papírů, který si každý
může koupit. Také jsem se dočetla, že lidé, co pili alkohol, měli větší šanci
přežít španělskou chřipku, takže se tím řídím a mám celkem slušnou zásobu
alkoholu (smích).
Jaké
ekonomické škody může koronavirová epidemie v USA způsobit? Věří Američané, že
situaci po zdravotnické a ekonomické stránce zvládnou?
Ekonomické škody
jsou viditelné již teď. Během jediného týdne přišlo o práci přes tři miliony
Američanů, další týden toto číslo již přerostlo přes šest milionů lidí. A je
zřejmé, že se bude dál zvyšovat. Počet nezaměstnaných roste mnohem rychleji než
během finanční krize v roce 2008.
Federální
rezervní systém (Fed) předpokládá, že nezaměstnanost dosáhne až 30procentní
úrovně. I proto Fed snížil svou referenční úrokovou sazbu téměř na nulu a
zavedl řadu dalších programů zaměřených na podporu ekonomiky.
Prezident Trump podepsal
záchranný balíček v objemu 2,2 bilionu dolarů. Tyto peníze zamíří do
rodin, malých podniků, zdravotnických zařízeních a na podporu nezaměstnanosti.
Balíček je progresivní a cílí mimo jiné na lidi s nízkým a střední
příjmem, což je dost překvapující vzhledem k tomu, že tato opatření navrhl
právě republikány kontrolovaný Senát.
