V posledních měsících zažíváme nebývalý rozvoj vesmírného průmyslu. Tím hlavním akcelerátorem byl bezesporu první let soukromé společnosti s lidskou posádkou k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), o níž se se svou lodí Crew Dragon postarala americká firma Space X miliardáře Elona Muska. Jen pár dní poté tatáž společnost poprvé úspěšně odlepila od země i svou obří vesmírnou loď Starship SN-5, jejímž úkolem není do budoucna nic menšího než cesta na Mars.
Česko přitom nechce být pozadu.
Ve stínu těchto úspěchů se v tuzemsku odehrává řada projektů, které mají ambici k dobývání vesmíru výrazně přispět.
Zárodky českého „kosmoprůmyslu“ přitom můžeme hledat už v roce 2008, kdy České republika pod dohledem veterána vesmírného průmyslu Karla Dobeše vstoupila do Evropské vesmírné agentury (ESA). Dobeš dlouhé roky sbíral zkušenosti v Německu, kde působil v projektech zapojených do vesmírného průmyslu. Po listopadu 1989 využil své zkušenosti i na české půdě a i díky němu dnes v Praze sídlí evropská agentura GSA spravující družicový systém Galieo a příští rok se k ní přidá i nová Agentura EU pro kosmický program.
Výrazný růst
Projekty mohou české firmy získávat hlavně díky členství České republiky v ESA, skrze níž se mohou ucházet o jednotlivé zakázky. Členské země pak posílají do ESA příspěvky, jejichž drtivá většina se formou projektů vrátí zpět do země původu. Právě členské příspěvky České republiky byly dlouhé roky na nízké úrovni, ještě v roce 2014 vláda do ESA posílala „jen“ 374 milionů korun ročně.
Od příštího roku by se však český příspěvek měl vyšplhat až na 1,5 miliardy korun.
Strmý nárůst není náhodný, mimo jiné se odvíjí od toho, jaké projekty jsou české firmy schopny zvládnout. Česká delegace v ESA tak musí své kroky a vyjednávání úzce koordinovat se zástupci českého průmyslu, aby společně zvolili vhodné programy. „Spolupráce se státním sektorem probíhá velmi rozumně. Koordinační role se chopilo ministerstvo dopravy, které postupně cizeluje celý český kosmický ekosystém,“ pochvaluje si spolupráci se státní správou Josef Kašpar z Výzkumného zkušebního a leteckého ústavu (VZLÚ).
Důvodem zmíněného růstu příspěvku mimo jiné je, že české firmy pohybující se ve vesmírném průmyslu udělaly za poslední roky velký pokrok a mohou se zapojit do rozmanitější škály projektů. Pro lepší srovnání: v roce 2008 se do ESA projektů zapojilo pouze 15 českých firem, o deset let později to bylo již 60 firem zaměstnávajících okolo 600 zaměstnanců a během dalších 18 let by pak podle Svazu průmyslu a dopravy mohlo v tuzemském vesmírném průmyslu vzniknout dalších 1200 míst.
Problémové financování
Potenciál by přitom podle oslovených odborníků mohl být i větší. „Využívají se pouze prostředky, které formou ‚georeturnu‘ získávají naše firmy zpět z příspěvků ČR do ESA. A to je zatraceně málo,“ říká již citovaný Kašpar z VZLÚ.
S problémovým financováním vesmírných projektů souhlasí i Lukáš Sobotka ze společnosti Frentech Aerospace, která se podílí na vývoji mechanismu solárních panelů pro americké satelity Iridium Next. „Ze základního požadavku ESA vyplývá, že je možné pracovat s maximálním ziskem osm procent. U některých projektů je povolen zisk dokonce nula procent a u dalších je povinná spoluúčast firem deset nebo také padesát procent. ESA předpokládá, že si to firmy musejí vynahradit u jiných komerčních projektů nebo zakázek,“ vysvětluje hlavní problém Sobotka.
Richard Pavlica z kunovické firmy 5M popisuje zkušenosti z jiného úhlu pohledu.
„Na základě šetření ESA se zafixují mzdy pro dané pozice na následující období. Může to být limitující zejména v rozvojové fázi, kdy potřebujete nutně zaměstnat experty, jež nemáte a potřebujete je, ale jste přitom vázaní úrovní mezd, které nyní máte,“ komentuje těžkosti průmyslu. Nejsou lidi
Jistou drobnou zvláštností vesmírného odvětví v Česku je fakt, že na rozdíl například od Německa nebo jiných západních zemí u nás nepůsobí žádná vysoká škola, která by nabízela specifický obor zaměřený pouze na vesmírné inženýrství. Tyto obory jsou v českých zvyklostech vždy spojeny s oborem letectví. Přesně tak jako samotné firmy. S lehkou nadsázkou by se tedy dalo konstatovat, že v České republice se vesmírné inženýrství realizuje bez vesmírných inženýrů.
Pro budoucí rozvoj tohoto odvětví v České republice by tak mohlo být výhodné, pokud by na některé vysoké škole vznikl úzce profilovaný obor. Pokud se však podíváme do oficiálního vládního dokumentu, tak v něm přílišný akcent na rozvoj vzdělání nenalezneme. Na druhé straně Kašpar z VZLÚ říká, že vytvořit úzce profilovaný obor je při komplexnosti vesmírného průmyslu těžký úkol. „Je to velmi multidisciplinární obor, který se velice těžko sváže do jednoho oboru na vysoké škole.“ Některé zaměstnavatele z oboru tak nevyhnutelně sužuje nedostatek potenciálních zaměstnanců. „Máme nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, ale chybí i lidé bez kvalifikace v oborech vesmírných technologií,“ hodnotí situaci Petr Bareš z České vesmírné aliance, která sdružuje 17 zaměstnavatelů z českého prostředí. Podle Bareše je však problém i fakt, že audity ESA tlačí výši maximální odměny za práci na konkrétních projektech až na čtvrtinu německých platů.
Šéf České vesmírné aliance se tak obává, že by s rozvojem a se zvýšenou kvalifikací tuzemských odborníků na kosmické technologie mohli přijít bohatší a zavedenější firmy ze Západu a experty se zkušenostmi jednoduše přetáhnout k sobě. Lákání zavedených zahraničních firem by tak podle Bareše mohlo být ve srovnání s českými malými až středními podniky věnujícími se vesmírným technologiím nezdravě zvýhodněno.
České hvězdičky
Zřejmě nejznámější českou „kosmofirmou“ je brněnská společnost SAB Aerospace, která proslula vývojem unikátního dispenzeru - nosiče satelitů pro raketu Vega. Brněnský komponent je schopen dopravit na oběžnou dráhu naráz 15 satelitů, což je značný rozdíl oproti běžným nosičům, které většinou unesou pouze satelity dva. Právě díky brněnským inženýrům se poprvé v historii na raketě startující do vesmírných končin objeví i česká vlajka. Raketa měla původně odstartovat už na konci minulého roku, dosud ale z kosmodromu ve Francouzské Guyaně nevzlétla. Za zmínku stojí i společnost Sprinx využívající data z družic k mapování vody a sněhu nebo klatovská ATC Space, která vyvíjí a vyrábí pomocné motory na nejnovější model rakety typu Ariane. Drtivá většina českých firem však není zaměřená pouze na raketové komponenty, jejich hlavním oborem je obvykle letectví či jiná příbuzná odvětví. Se zvýšenou kvalifikací tuzemských odborníků na kosmické technologie hrozí, že přijdou bohatší a zavedenější firmy ze Západu a experty se zkušenostmi jednoduše přetáhnou k sobě.
O autorovi| Filip Zelenka, zelenka@mf.cz
