Živnostníci a drobní podnikatelé se stále dostávají k úvěrům obtížněČeské banky se pouze minimálně přizpůsobují úvěrovým požadavkům malých a středních podniků. Kdo za to může? Odpověď není tak jednoduchá. Hlavní vinu lze klást na bedra bank, svůj díl odpovědnosti ale nesou sami podnikatelé.
Živnostníci a drobní podnikatelé se stále dostávají k úvěrům obtížně
České banky se pouze minimálně přizpůsobují úvěrovým požadavkům malých a středních podniků. Kdo za to může? Odpověď není tak jednoduchá. Hlavní vinu lze klást na bedra bank, svůj díl odpovědnosti ale nesou sami podnikatelé. A také vláda.
Špatná dostupnost úvěrů pro malé a střední podnikatele je jedním z bolavých míst české ekonomiky. I když se tento segment národního hospodářství podílí na HDP padesáti procenty, vstřícnost bank tomu neodpovídá. V ČR je situace o to vážnější, že právě formou úvěrů získávají čeští podnikatelé většinu financí potřebných k chodu podniku. Situaci kritizovala loni Evropská komise, stejně tak jako premiér Vladimír Špidla. Ten dokonce neváhal naznačit, že by banky mohly být vzhledem k dřívější státní pomoci k podnikatelům vstřícnější. Na druhé straně je pravda, že postupně se banky chovají k malým a středním podnikatelům lépe než doposud. Na profinancování sektoru je to však stále málo. Příčin, proč se banky chovají konzervatiním způsobem, je několik. V mnohých stále přetrvává určitá nedůvěra spojená s úvěrovým boomem začátku devadesátých let. Velké množství ztrátových úvěrů stáhlo ke dnu nejednu banku. A ty největší z nich přežily jenom díky strategickému investorovi a masivní státní pomoci. Dnes musí být banky dvojnásob opatrné. Kvůli antimonopolním podmínkám patří bankovní trh k těm, u nichž EU nepovoluje státní pomoc. Se všemi důsledky špatných úvěrů se tak již musí banky vyrovnat samy. Problémem je rovněž značná administrativa spojená s úvěrem - a tím pádem nevýhodnost malých půjček. Pro bankovního úředníka je práce s několikasetkorunovým úvěrem stejně náročná jako se stamilionovým. Přitom díky nízkým úrokům se mnohdy bance ani malé úvěry nevyplatí. Snaží se proto zahojit se na vysokých poplatcích, ty se zase nevyplatí podnikatelským subjektům. Některé problémy se zabezpečením úvěrů se však již podařilo překonat. Registr dlužníků, který je v provozu téměř rok, pomohl bankovním domům oddělit zrno od plev. Tedy ty subjekty, které úvěry řádně a včas splácejí, od chronických dlužníků. To ale není příliš platné těm podnikům, které teprve začínají. A nebo těm, které žádají o úvěr poprvé. Hospodářská a úvěrová historie alespoň o dva roky nazpět patří k nepřekročitelným podmínkám každé banky. Stejně tak jako hospodářské výsledky. Pokud si někdo hodlá svůj daňový základ zlepšit optimalizací, může mít smůlu. I když je jeho ztráta pouze účetní kvůli berňáku, banka mu nejspíše nepůjčí. Největším problémem ale je, že banky zatím nejsou nuceny díky malé konkurenci a struktuře nabídky na trhu o podnikatelské úvěry bojovat. Příčin je více, ale nejdůležitější jsou dvě. Za prvé je to hlad občanů po spotřebitelských úvěrech. Ty jsou lépe zabezpečeny než úvěry podnikatelské, a tak se banky nemusí pouštět do riskantnějších podniků. Ostatně mnohý podnikatel si raději zažádá o spotřebitelský úvěr, byť pro něj není nejvýhodnější, než aby podstupoval martyrium s nejistým výsledkem při žádosti o podnikatelský úvěr. Pravým bičem na podnikatelské úvěry je ale rozpočtová politika vlády. Vzhledem k tomu, že vláda utrácí více, než má, stačí bankám čekat na vydání dalších a dalších vládních dluhopisů. Spolu s pravidelným zvyšováním poplatků tak mají banky zajištěn poměrně klidný spánek. Proč by si jej kazily nějakými podnikateli a riziky vůbec?
