Menu Zavřít

České daňové bludiště

14. 3. 2012
Autor: profit

Zatímco se podnikatelé a firmy ve Finsku či Lucembursku mohou věnovat svému byznysu a vydělávat peníze, jejich české protějšky se stále musí zabývat daňovými formuláři a administrativou. Zpracování daní totiž v tuzemsku trvá až desetkrát déle než v některých vyspělých zemích.

Foto: Profimedia.cz

Až budou čeští živnostníci a firmy na konci března odevzdávat daňová přiznání, budou mít jednu jistotu. Tolik času a námahy s vypracováním daňového přiznání nemuseli jejich konkurenti vynaložit v žádné jiné evropské zemi s výjimkou Běloruska. Zatímco lucemburský podnikatel věnuje vypracování, odevzdání a zaplacení daní v průměru 50 hodin ročně, českým živnostníkům to zabere téměř desetkrát více času: 557 hodin za rok.

Podobná situace je u platby DPH. Zatímco ve Finsku nebo Lucembursku její vyřízení zabere firmám a živnostníkům 24 hodin za rok, v Česku tento proces trvá téměř sedmkrát déle, a zabere 160 hodin. O 50 hodin více než třetím Polákům a s nepříliš velkou ztrátou na Bulhary s 195 hodinami. Češi tak výrazně zaostávají nejenom za těmi nejlepšími, ale i za evropským průměrem, který je 68 hodin.

Přitom zjednodušení daňového systému slibují tuzemským podnikatelům politici před každými volbami. Jenže i přes všechny změny zůstává daňový systém stále neprůhledný, zbytečně složitý a neefektivní. Přitom příležitostí k dosažení nápravy bylo více než dost. „Přibližně 120 novel zákona o daních z příjmů za 18 let jeho existence představuje nepochybně značné provinění vůči našim poplatníkům,“ říká Peter Chrenko, partner v daňovém a právním oddělení poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers Česká republika.

Právě časté změny systému přitom představují pro české podnikatele a firmy výraznou komplikaci. „Významně přispívají k administrativní zátěži, která dusí zejména menší firmy,“ řekla PROFITU Pavla Břečková z představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Kvůli nepřehledné a neustále se měnící legislativě se bez služeb daňového poradce dnes neobjede jen velmi málo firem. Neustálé změny jsou často motivované snahou politiků zalíbit se určitým voličským skupinám. Ať už přímou úlevou, nebo zašmodrcháním daňových pravidel tak, aby na první pohled vypadala pro někoho výhodněji. „Mezi největší absurdity řadíme například zavádění nových ‚produktů‘ do daní z příjmů a jejich ‚jepičí život‘. Například stanovení minimálního základu daně u OSVČ, společné zdanění manželů s vyživovanými dětmi, superhrubá mzda a její zrušení v novele zavádějící Jedno inkasní místo,“ řekl PROFITU prezident Hospodářské komory Petr Kužel.

Za Haiti a Jemenem

Českým firmám dávají za pravdu i mezinárodní studie. Tradičně hluboko za vyspělými zeměmi končí Česko například podle studie Paying Taxes, vydávané PwC ve spolupráci se Světovou bankou, která hodnotí daně ve 180 zemích světa. V roce 2012 se sice pozice Česka díky vládním reformám nepatrně zlepšila, přesto země zůstává za státy, jako je Haiti, Jemen, Guayana nebo Nepál. „Celková 117. příčka není zrovna místo, kde bychom chtěli náš daňový systém vidět. Studie Paying Taxes tak ukazuje, jak moc důležité je pro zjednodušení daňového systému, a tím nakonec i zlepšení našeho umístění, úspěšné spuštění takzvaného Jednoho inkasního místa,“ upozorňuje Peter Chrenko.

Pro firmy přitom nejsou neustálé změny jen únavné, ale také velmi nákladné. Časté změny znamenají pro společnosti vysoké náklady na přizpůsobení, například školení zaměstnanců v oblasti účetnictví, mezd a daní. „Nicméně ještě větší komplikace způsobuje nutnost přepracovat firemní obchodní či investiční strategie a ztráty s tím související. Tyto náklady nejsou tolik zjevné, nicméně v dlouhém období jsou obrovské,“ říká v rozhovoru pro PROFIT Zdeněk Hrdlička, makroanalytik PwC (celý rozhovor si přečtěte zde). Přizpůsobovat se musí i státní správa.

PořadíZeměDoba na vyřízení daňové agendy (hodiny/rokPočet plateb za rokCelková daňová sazba (% ze zisku)*
1Maledivy039,3
2Bolívie1,084280
3Brazílie2,6967,1
4Spojené arabské emiráty121414,1
5Bahrajn362515
6Katar36311,3
7Bahamy581847,7
8Lucembursko592320,8
9Omán621422
10Švýcarsko631930,1
170Středoafrická republika5045454,6
172Česko557849,1
172Pakistán5604735,3
173Kongo6066165,9
174Bělorusko6541862,8
175Kamerun6544449,1

* Součet daně ze zisku, odvodů mezd a ostatních daní placených ze zisků

Zdroj: Doing Business 2012

Po krk ve formulářích

Studie Paying Taxes například odhaduje, že čas potřebný ke splnění daňových povinností se zvyšuje v průměru o 30 procent v případě, že příspěvky na sociální zabezpečení jsou vybírány jinou institucí, než je daňová správa. „I po spuštění Jednoho inkasního místa ještě zbude řada zlepšení, která by naši daňoví poplatníci ocenili, protože by jim snížila náklady. Například podávání daňových přiznání prostřednictvím internetu snižuje čas potřebný ke splnění daňových povinností o desítky procent,“ dodává Chrenko.

Projekt Jednoho inkasního místa je jedním ze tří pilířů daňové reformy. Mohl by fungovat od roku 2014. Podle představ ministerstva financí má integrovat funkce výběru příjmů veřejných rozpočtů, všech daní, cel a sociálního a zdravotního pojištění na jeden účet, aby měl daňový poplatník v podstatě jednoho partnera, vůči kterému bude platit všechny odvody. Například nyní musí firmy poskytovat výkazy o DPH na finanční úřad a zároveň vyplnit výkaz Intrastat, obsahující prakticky totéž, jen v jiné struktuře, pro celní úřad. „Mistrným dílem jsou také výkazy pro Český statistický úřad, neboť základní požadovaná data jsou kompletně k dispozici v daňovém přiznání a jeho přílohách Rozvaha, Výkaz zisku a ztráty a Úhrn mezd,“ zmínila Pavla Břečková.

Ministerstvo slibuje, že inkasní místo zjednoduší systém a maximálně sníží administrativní zátěž spojenou s výběrem daní. „Jedno inkasní místo představuje ambiciózní program na modernizaci výběru daní, cel a odvodů s cílem snížení administrativní zátěže, která na poplatnících leží z hlediska plnění zákonných povinností, a snížení nákladů zatěžujících rozpočet,“ uvedl ministr financí Miroslav Kalousek. „Jedná se také o jedno z dlouhodobých opatření Národního protikrizového plánu vlády,“ dodal ministr. Změna zákonů, které zřízení inkasního místa přinesou, již prošla legislativním procesem a na přelomu roku ji podepsal prezident Václav Klaus.

Nedá se ovšem čekat, že by tato daňová novela přinesla symbolické ukončení legislativní smršti a zakotvení v poklidném přístavu právní stability. Alespoň ne pro nejbližších několik měsíců. Ministerstvo financí chce kvůli dírám v rozpočtu měnit hned celou řadu daní. Navrhuje například snížení výdajových paušálů pro živnostníky na úroveň roku 2004, tedy převážně na 25 procent, zavedení jednotné sazby DPH ve výši 19 nebo 20 procent nebo zvýšení daně z elektřiny.

Nechceme výjimky, ale…

Daňový systém mění v neproniknutelnou džungli paragrafů nejenom časté změny, ale také vysoký počet výjimek. Je jich na sedm desítek. Ministerstvo financí jich navrhuje zrušit více než dvacet. Firmy s tímto trendem souhlasí. „Obecně se kloníme k likvidaci výjimek, a tím k jednoduchosti systému a legislativy,“ říká Pavla Břečková z AMSP ČR. Některé výjimky by však podle firem měly být zachovány. Jsou priority, které by se měly odrazit i v daňovém systému. Takovými prioritami jsou například rodinná politika, podpora vědy a výzkumu, podpora bydlení, spoření na stáří, podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Týká se to také stravenek. „Jsou historicky pozitivně vnímaným benefitem pro mnoho zaměstnanců,“ říká Ludmila Nutilová ze Svazu průmyslu a dopravy. Po loňském neúspěšném pokusu ministerstva financí zrušit daňové zvýhodnění stravenek nyní odstartovala diskuze o rozšíření tohoto benefitu. „Prosazujeme možnost uplatnění stravenek též pro živnostníky, aby došlo k odstranění sociální nerovnosti,“ konstatovala Pavla Břečková.

Slabinou českého daňového systému je také existence některých opatření, která umožňují jeho zneužívání. Řada živnostníků se díky tomu může placení daní dlouhodobě zcela vyhýbat. Analýza Svazu měst a obcí například upozorňuje na to, že 53 procent podnikatelů a 26,6 procenta všech fyzických osob neplatí žádné daně. Příjmy obcí se kvůli tomu v posledních letech propadají. Podle Svazu měst a obcí za to může právě špatné nastavení daně. „Především co se týká odpočtů ze základu daně za děti cizinců. U nich nelze počty dětí ověřit,“ říká předseda Svazu měst a obcí Dan Jiránek. Především zahraniční dělníci z Ukrajiny, kteří formálně pracují jako živnostníci, nebo obchodníci z Vietnamu tak podle zkušeností obcí často uplatňují odpočty na extrémně vysoké počty dětí a díky tomu neplatí žádné daně.

Ministerstvo financí slibuje, že chybu opraví. „Řešení již bylo prosazeno. V souvislosti s daňovou reformou a zřízením Jednoho inkasního místa bylo přijato ustanovení, že osoby samostatně výdělečně činné z jiných států než Evropské unie a některých států Evropského hospodářského prostoru (členy EHP jsou EU, Island, Norsko a Lichtenštejnsko, pozn. redakce) mohou uplatnit pouze základní slevu, tedy již nikoli daňové zvýhodnění na dítě či dokonce daňový bonus,“ uvedl mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob.

Konkurence ví vše

Některé úpravy tuzemského daňového řádu velmi ztěžují postavení tuzemských firem také v porovnání se zahraniční konkurencí. Českým unikátem je zveřejňování detailních hospodářských výsledků ve sbírce listin, jež v některých oborech způsobuje vážné potíže. Platí to například v některých vysoce konkurenčních oborech, jako je stavebnictví a poskytování stavebních technologií. Pokud do některých odvětví vstupují silní hráči ze zahraničí, mohou si v obchodním rejstříku zjistit řadu klíčových informací. Z nich mohou například odvodit míru zadlužení firmy nebo jak dlouho česká firma ustojí jejich dumpingové ceny. Velmi snadno si také spočítají, jak zhruba platí zaměstnance, a mohou pak snadno přetáhnout kvalitní odborníky.

Jak by se brzy mohly změnit české daně

Návrhy ministerstva financí v souvislosti s hledáním zdrojů pro snižování deficitu státního rozpočtu:

• zvýšení sazby daně z příjmů fyzických osob z 15 na 16 % a zavedení druhého pásma daně se sazbou 31 %,

• snížení výdajových paušálů pro OSVČ – na úroveň roku 2004, tedy převážně na 25 %,

• zavedení jednotné sazby DPH ve výši 19 nebo 20 % s možnou výjimkou na knihy a léky nebo alternativně zachování dvou sazeb ve výši 15 a 21 %,

• zavedení nové uhlíkové daně z topných olejů a pevných paliv,

• zdanění tichého vína,

• zvýšení daně z elektřiny,

• zrušení osvobození u spotřební daně na plyn u domácností a u „zelené nafty“.

Návrhy Národní ekonomické rady vlády (NERV):

• zvýšení daně z převodu nemovitostí ze 3 na 5 %,

• zvýšení daně z nemovitostí,

• zavedení daně z pojistného (zdanění pojišťoven v podobě např. daně z objemu přijatých prémií),

• zvýšení minimálního vyměřovacího základu u OSVČ z 25 % průměrné mzdy na 50 % průměrné mzdy.

Zdroj: KPMG

Proto se firmy podle ní často zdráhají citlivá data do obchodního rejstříku vyplňovat. To jim však prochází pouze do chvíle, než na to někde upozorní úřady. Pokud totiž firma neuposlechne úřední výzvy k doplnění údajů, může zaplatit sankci až ve výši tří procent svých aktiv. České podniky také chtějí, aby se změnil celkový přístup úřadů k firmám, které daně platí. „Stále voláme po vyšší míře klientského přístupu k poplatníkům, je tu nedostatečný prostor pro možnost dotazů,“ říká Ludmila Nutilová ze Svazu průmyslu a dopravy. Firmy například požadují výrazné rozšíření takzvaného institutu závazného posouzení. Ten pomáhá v případech, kdy má firma nebo živnostník pochybnosti, jak při řešení určité konkrétní situace může aplikovat daňové předpisy. Může požádat správce daně o vydání určitého vodítka, jak postupovat. Tento postup je však možný pouze v šesti konkrétních případech u daně z příjmů a jednom u daně z přidané hodnoty. Firmy však chtějí, aby mohly tento postup využívat v mnohem širší škále případů.

bitcoin_skoleni

Pomohlo by to i podle odborníků. “Posilování jistoty podnikatelů je správné. Narážíme tady ale na problém rovného zacházení s daňovými subjekty. Rozšíření institutu znamená dodatečnou zátěž pro finanční úřady a zároveň nutnost vytvoření systému, který bude zajišťovat stejná rozhodnutí v obdobných případech,“ potvrzuje Zdeněk Hrdlička z PwC. Pokud by se institut závazného posouzení podařilo rozšířit, mohla by na finančních úřadech vzniknout velmi užitečná databáze dobré praxe, v níž by se mohli živnostníci a firmy inspirovat. Odpadlo by zdlouhavé hledání nového řešení a snížilo by se riziko chyb.

Jak se Jedno inkasní místo odrazí ve zjednodušení daní, bude jasné za dva roky. I když jsou s ním spojena velká očekávání, může se stát, že se Česko v žebříčku porovnávajícím časovou náročnost zpracování daňové agendy v jednotlivých zemích příliš neposune. I v dalších státech se totiž neustále pracuje na zlepšení daňového systému a v roce 2014 chtějí být dál všichni.

  • Našli jste v článku chybu?