Na evropském vesmírném výzkumu se české firmy podílejí už několik let. Dodávaly například vědecké přístroje pro družice nebo software a aplikace pro využití družicových dat.
Autor: ESA
Až od loňského listopadu však mají díky členství Česka v Evropské kosmické agentuře (ESA) dveře k vesmírným euromilionům otevřené dokořán.
Na začátku letošního listopadu odstartovala z kosmodromu Pleseck ruská nosná raketa Rokot. Na oběžnou dráhu Země vynesla družice Smos a Proba-2. Druhá jmenovaná mimo jiné obsahovala i dva vědecké přístroje, které vznikly v České republice. Jeden přístroj měří hustotu a teplotu iontů, jejich složení a elektronovou teplotu, druhý je pak určen ke studiu magnetosférické plazmy. Oba pocházejí z dílny brněnské firmy Czech Space Research Center (CSRC).
To je jen jeden z příkladů příspěvku českých firem k evropským kosmickým programům. Podle ředitele České kosmické kanceláře Jana Koláře se v tuzemsku projekty souvisejícími s výzkumem vesmíru a praktickým využitím jeho výsledků zabývá několik desítek firem. Jejich specializace je přitom velmi rozmanitá. V podstatě jediným pojítkem je právě souvislost s vesmírem. Projekty Evropské kosmické agentury (ESA) totiž nezahrnují jen samotné dodávky hardwarového a softwarového vybavení družic, ale i vývoj aplikací, které využívají produkty z kosmického výzkumu k pozemským, často komerčním účelům. „Typicky jsou to telekomunikace, předpovědi počasí, navigace, tvorba map, sledování úrody či životního prostředí, ale i otázky bezpečnosti nebo humanitární pomoc,“ vypočítává možnosti praktického využití družicových dat Jan Kolář.
Cesta k vesmírným milionům
České firmy se podílejí na zakázkách, týkajících se evropského vesmírného programu, už několik let. Až do loňského podzimu pro ně však byl přístup k zajímavým projektům značně omezený. Česká republika do listopadu 2008 nebyla členem ESA, což je jednou z hlavních podmínek účasti ve „vesmírných tendrech“.
V roce 2003 se Česká republika zapojila do Plánu pro evropské spolupracující státy ESA (PECS). Ten byl určen právě firmám z „nečlenských“ zemí ESA. Díky němu se české firmy zúčastnily celkem 29 projektů a mohly sbírat zkušenosti. „V programu PECS bylo možné se naučit, jak spolupráce funguje. Těžko je totiž nějaká firma schopna napsat úspěšnou nabídku do tendru, pokud nemá zkušenosti, jak to v této oblasti chodí,“ potvrzuje Luboš Kučera ze společnosti Gisat, která se podílela na zhruba desítce projektů pro ESA, týkajících se především využití družicových snímků. Díky vstupu Česka do Evropské kosmické agentury loni v listopadu veškerá omezení pro tuzemské firmy padla a cesta do tendrů k vesmírným projektům za miliony eur se otevřela naplno.
Peníze na financování vesmírného výzkumu získává ESA formou příspěvků jednotlivých členských zemí. Ty se dělí na dvě části: povinný příspěvek, z nějž se hradí běžný provoz agentury a základní technologický výzkum, a příspěvek volitelný. Výše povinného příspěvku je stanovena pevně procentem z HDP země a v případě Česka aktuálně činí 4,5 milionu eur ročně. Volitelný příspěvek se odvíjí od programů, do nichž se daná země chce zapojit v dané „pětiletce“. Česká republika plánuje účast v celkem třinácti projektech a bude na ně přispívat 3,5 milionu eur ročně. Mezi tři hlavní české priority patří programy na pozorování Země, vývoj nových telekomunikačních technologií a projekt evropské navigace Galileo.
Oproti například evropským fondům mají projekty ESA pro členské země jednu velkou výhodu. Platí tu totiž takzvané pravidlo geografické návratnosti. To má zajistit, aby většinu projektů neobsadily firmy z rozvinutých velkých členských zemí, jako jsou Německo nebo Francie.
„V praxi to znamená, že za pětileté období se musí každé členské zemi alespoň 84 procent z vložených peněz vrátit v podobě kontraktů pro místní firmy,“ vysvětluje Jan Kolář z České kosmické kanceláře. Vedle odborného hlediska tak hraje při výběru v tendrech i teritoriální hledisko.
Bez referencí a know-how to nejde Vesmírné projekty ESA jsou většinou dlouhodobé, několik let trvající velké zakázky za desítky milionů eur. Podle Jana Koláře není v silách jednotlivých firem zvládnout všechny části komplexních projektů, a proto vznikají při vypisování tendrů velká konsorcia. Jejich členové si mezi sebou rozdělují projekt na menší části. Konkurence v Evropě je přitom podle českých firem, které mají s tendry zkušenosti, velmi tvrdá. „Konkrétně náš obor technologií pro družicové mapování byl ze strany ESA velmi podporován, takže se do něj pustilo mnoho firem,“ říká Luboš Kučera ze společnosti Gisat, specializující se na využití družicových snímků v praxi. Při vypsání tendru se proto podle něj sejdou v centrále agentury desítky návrhů. Jedním z předpokladů pro úspěch v tendru je vedle odborné úrovně také reputace firmy, její zkušenosti a kontakty. Vůbec první českou firmou, která v některém z evropských vesmírných tendrů uspěla, je pražská vývojářská společnost Iguassu Software Systems. Ta získala zakázku v projektu s názvem Information Mining. Uspět nebylo podle šéfa Iguassu Petra Bareše vůbec snadné. „Konkrétně o tento projekt usilovala řada renomovaných zahraničních firem a konsorcií. Díky relevantním zkušenostem z předcházejících projektů v rámci PECS, z toho plynoucích dobrých referencí a širokým mezinárodním kontaktům, jsme se zapojili do nejlepšího mezinárodního konsorcia, s nímž jsme projekt nakonec vyhráli,“ jmenuje další podmínky nutné pro úspěch Petr Bareš. S vytipováním konkrétních projektů, vhodných pro české firmy, pomáhá i Česká kosmická kancelář. Ta také radí firmám, jak podávat návrhy do tendrů. Administrativní komplikace, typické pro fungování Evropské unie, existují totiž i v případě ESA. Na záludnost „úředního šimla“ upozorňuje i ředitel společnosti CSRC Marek Šimčák. Podle něj je sice zásadním hlediskem při tendru odborná stránka projektu, ale i nedotažená formální stránka podané nabídky může celou snahu zhatit. „Pro české firmy, které jsou v tomto procesu nováčky, je situace ztížena právě nutností správně porozumět i formální stránce tendru,“ tvrdí Šimčák. A jak velké peníze se vlastně českým firmám nabízejí? Po rozdělení celého projektu mezi jednotlivé členy konsorcia a subdodavatele většinou na firmy zbudou zakázky za řádově stovky tisíc eur. „U projektů, do nichž jsme se zapojili, mají konsorcia až 30 nebo 40 členů. Rozpočet v desítkách milionů eur se rozdělí mezi ně, přičemž podíl firem naší velikosti a zaměření se pohybuje v řádu desítek tisíc eur,“ naznačuje Luboš Kučera z firmy Gisat. Petr Bareš z Iguassu Software Systems pak hovoří o zakázkách v řádu stovek tisíc. Vědecké přístroje i kontrola zemědělců V Česku působí několik desítek firem, které se nějakým způsobem podílejí na vesmírných projektech. Orientují se přitom jak přímo na výzkum technologií využívaných na družicích, tak na oblast aplikací výsledků výzkumu. U většiny z nich podle Jana Koláře platí, že programy Evropské kosmické agentury nejsou jejich jedinou formou obživy. „Některé z těchto firem sice vznikly plánovitě přímo za účelem vesmírných projektů, ale neexistuje žádná firma, která by stoprocentně vytvářela produkty čistě pro kosmonautiku,“ tvrdí Kolář. Jednou z nejaktivnějších českých firem na tomto poli je společnost Iguassu Software Systems. Ta se specializuje na oblast navigace a dálkového průzkumu Země a do vesmírných projektů se zapojila již v době před členstvím Česka v ESA, v rámci projektu PECS. Vznikla původně jako pobočka britské firmy, v roce 2000 se ale osamostatnila. Přesto podle Bareše dodnes staví na zkušenostech britské mateřské firmy i kontaktech, které díky ní získala. V současnosti pracuje hned na několika zakázkách pro Evropskou kosmickou agenturu, například na globálním satelitním telekomunikačním systému pro civilní leteckou dopravu. Je také členem konsorcia, jež vyvíjí pro evropský navigační systém Galileo jeho pátrací a záchranný systém. Podle ředitele firmy Gisat Luboše Kučery je využití družicových snímků v praxi pro laika poměrně abstraktní pojem, jako příklad praktického využití proto uvádí kontrolu zemědělských dotací. „Zemědělci dostávají dotace pod podmínkou pěstování určitých plodin na určité ploše. Družicové snímky se používají ke kontrole, zda zemědělec opravdu tuto plochu obdělává a zda na ní pěstuje to, co tvrdí,“ vysvětluje Kučera. Také Gisat, který vznikl v devadesátých letech se záměrem pracovat na dálkovém průzkumu Země, se zapojoval do programů ESA ještě před českým členstvím. Příkladem dodavatele hardwaru pro družice je pak v úvodu zmiňovaná brněnská společnost CSRC. Její prioritou je podle ředitele Marka Šimčáka projekt Meteosat třetí generace. V letošním roce CSRC uspěla v historicky prvním tendru, který byl vyhlášen pro Českou republiku. „Bylo otázkou prestiže, abychom jako jediná česká firma, prezentující se čtyřmi vlastními úspěšnými produkty, které fungují v kosmickém prostoru, v tomto náročném výběrovém procesu ESA obstáli,“ pochvaluje si úspěch Šimčák. Dodává, že ani firma CSRC se neorientuje výhradně na projekty financované ESA. „Představitelé ESA pravidelně zdůrazňují nutnost realizovat i jiné projekty. Podnikání v oboru kosmických technologií je totiž ukázkovým příkladem známého dynamického procesu, kdy období s přetlakem kontraktů se střídá s obdobím méně vydatným,“ vysvětluje potřebu určité diverzifikace činností firmy Marek Šimčák. Na projekty z oblasti satelitních technologiích se orientuje i firma Immobiliser Central Europe, známější pod zkratkou ICE. Programy ESA podle ředitele firmy Jaroslava Jansy tvoří zhruba polovinu jejích zakázek a pohybují se v řádu desítek milionů korun ročně. V minulosti firma spolupracovala například s konsorciem vyvíjejícím první softwarový přijímač EGNOS/Galileo pro záchranné hasičské jednotky EU. Momentálně se připravuje na projekty v oblasti využití satelitních technologií v elektronickém zdravotnictví. Náskok před konkurencí díky vesmíru**
Dopady evropského výzkumu vesmíru se neomezují jen na kosmonautiku. Technologie vyvinuté pro vesmír většinou postupně najdou uplatnění i na Zemi. A to především díky jejich vysoké kvalitě. „Na technologie pro družice jsou kladeny velmi vysoké nároky,“ tvrdí Kolář. „Musejí se do vesmíru nějak dostat, a tudíž vydržet silné vibrace a zrychlení při startu nosné rakety. Musejí také vydržet podmínky na oběžné dráze, tedy stav beztíže, vysokou radiační zátěž nebo silné vakuum,“ vypočítává. Přístroje by také měly fungovat několik let bez dalších zásahů nebo oprav. Firmy dodávající produkty pro kosmický výzkum tak mají díky know-how náskok před konkurencí. „Když něco obstálo ve vesmíru, bude takový výrobek na vysoké úrovni i při pozemském využití,“ dodává Kolář.
Právě kvůli inovacím proto doporučuje co největší podporu hi-tech kosmického průmyslu. Zvyšuje nejen konkurenceschopnost českých firem, ale i celé české ekonomiky. „Mezinárodní studie uvádějí nejrůznější multiplikační efekty vesmírného výzkumu. Naposledy například studie OECD tvrdí, že se každá koruna investovaná do kosmonautiky vrátí ekonomice čtyř až pětinásobně,“ konstatuje ředitel České kosmické kanceláře. Vedle jedinečných technologií ovlivňuje vesmírný výzkum třeba i úroveň školství. Vytváří totiž poptávku firem po vysoce kvalifikovaných expertech.
