Nedostatek prostředků se projevuje i v oblasti vývoje a inovací Podniky se mohou rozvíjet pouze za předpokladu, že investují do moderních technologií a vyvinou nové moderní výrobky. Jinak pouze dočasně přežívají. Pro rozvoj průmyslu jsou samozřejmě klíčové investice.
Nedostatek prostředků se projevuje i v oblasti vývoje a inovací
Podniky se mohou rozvíjet pouze za předpokladu, že investují do moderních technologií a vyvinou nové moderní výrobky. Jinak pouze dočasně přežívají.
Pro rozvoj průmyslu jsou samozřejmě klíčové investice. Přestože je možné zaznamenat příznivý strukturální posun ve prospěch investic do strojů a zařízení, které se zvýšily o více než pětinu, není žádný výrazný důvod ke spokojenosti. Největší díl investičních aktivit připadá na zahraniční firmy, které přilákaly investiční pobídky. Vznikla tak řada nových kapacit, které kladně působí na objem průmyslového exportu. Na druhé straně však roste i import, protože zahraniční firmy stále využívají své zahraniční dodavatele v mnohem větší míře než tuzemské.
Pro banky jsou malé firmy rizikovější než velké
České firmy, hlavně malé a střední, pociťují stále horší dostupnost financí. Banky při vyhodnocování návratnosti úvěrů celkem logicky docházejí k tomu, že sektor malých a středních podniků je daleko rizikovější než velké firmy. A noví zahraniční vlastníci tuzemských bank si to zřejmě uvědomují velmi dobře. Vytvořit vlastní zdroje na investice není rovněž nijak snadné. Například firmy, které pracují ve mzdě, a týká se to nezanedbatelné části českého průmyslu, takové prostředky nemají a mít nebudou. Určité prostředky by se daly najít v předstrukturálních a strukturálních fondech Evropské unie. Aby je mohlo Česko čerpat, muselo by mít vytvořeny vlastní prostředky, protože určitou část investice si musí země umět zaplatit sama. A to je zjevně při napjatém tuzemském rozpočtu také dost velký problém. Pokud jde o investiční pobídky, byly a jsou dosud určeny především firmám zahraničním. A tak zůstávají investice i přes poměrně pozitivní vývoj posledních let - stále velkým problémem restrukturalizace tuzemského průmyslu. Podle představitelů průmyslu by výrazně napomohla změna daňového systému a poplatků tak, aby stimulovala inovační procesy a investiční rozvoj. To znamená například zvýšit procento odpočtu ze základu daně při pořízení nového hmotného majetku či rozšířit možnost vytvářet zákonné rezervy z daňových nákladů na výzkum a vývoj, exportní rizika a podobně. Požadavek směřovaný k státu hovoří rovněž o ovlivňování úvěrové politiky bank k jejich vyšší angažovanosti v podnikovém sektoru a hlavně v sektoru malých a středních podniků. Vytváření stabilních a předvídatelných podmínek pro hospodářský růst a příprava na čerpání předstrukturálních a strukturálních fondů jsou rovněž požadavky, jimiž by se měli zabývat ministři a poslanci. A konečně je to změna systému investičních podmínek, o níž hovoří i ministr průmyslu a obchodu Jiří Rusnok. Představitelé tuzemského průmyslu chtějí jednoznačně větší příležitosti pro tuzemské podniky. Kvalitní a stabilní institucionální prostředí je pak podmínka pro zdravé podnikatelské prostředí zcela základní. Tuzemský vývoz se za posledních dvanáct let proměnil dokonale. Přes velký útlum se v posledních čtyřech letech opět vzchopil a vzrostl o tři čtvrtiny (loňský rok oproti roku 1997). Vývoz strojů se podle SP zvýšil dokonce 2,2krát. Odběrateli se staly země s vyspělou tržní ekonomikou. Na druhé straně se zhoršily obchody s rozvojovými zeměmi, odkud spíš dovážíme, než abychom tam exportovali. Více než polovina obratu zahraničního obchodu připadá na firmy pod zahraniční kontrolou. Pozitivní pro vývoj vývozu bylo určitě financování a pojišťování exportu se státní podporou. To se projevilo v rychlém nárůstu objemu pojištěných a úvěrovaných vývozů. Financování se stalo dostupnější, a to i pro malé a střední podniky. Kapacita pojišťování a úvěrování se zvýšila také díky vyšší kapitálové vybavenosti České exportní banky a Exportní garanční a pojišťovací společnosti. Na druhé straně dosud neexistují rozpočtová pravidla a nejsou prostředky pro realizaci dlouhodobých vládních úvěrů. Jako nedostatečnou hodnotí podnikatelská sféra podporu ekonomických a obchodních zájmů zahraniční politikou. Nekoordinovaný přístup státních orgánů má pak podle SP na tradičních odbytištích českých vývozců za následek významné škody dlouhodobého charakteru. Podnikatelé pak volají po nové koncepci podpory českého vývozu, která se bude opírat o nástroje obvyklé v zemích Evropské unie. Navrhují také zvýšit kapitálové vybavení České exportní banky a Exportní garanční a pojišťovací společnosti, vytvořit systém vystavování státních záruk, rozvíjet systém úvěrů. Pokud jde o teritoriální orientaci zahraničního obchodu, chce podnikatelská sféra jednoznačně podpořit vývoz na dynamicky se rozvíjející trhy. Pozornost by se měla věnovat především Rusku, Číně a rozvojovým zemím, to znamená teritoriím, kde v minulosti Česko realizovalo značnou část vývozu. Dalšími požadavky jsou odstranění překážek ve vzájemném obchodu se Slovenskem a podpora příhraniční spolupráci.
Bez inovací není konkurenceschopnost
V tomto století budou zřejmě výzkum, vývoj a inovace hrát zcela zásadní roli ve zvyšování konkurenceschopnosti národních ekonomik i hospodářství Evropské unie. Inovační procesy se všeobecně pokládají za klíč k hospodářskému a společenskému rozvoji. Jak to však vypadá s vědou a inovacemi v České kotlině? Možná by se slušelo v první řadě říci, že Česko nemá dosud konzistentní inovační politiku a v současných dokumentech o ní není ani zmínka. V posledním desetiletí minulého století prošly tuzemská věda a inovace řadou změn, z nichž zdaleka ne všechny byly pozitivní. Kladně lze jistě hodnotit vytvoření nových struktur a forem organizace výzkumu a vývoje obvyklých ve vyspělých zemích. Stejně tak očištění výzkumu a vývoje od neefektivních a nadbytečných složek, zavedení svobody bádání či systému účelového financování prostřednictvím veřejných soutěží. A nesmíme zapomenout ani na vytvoření prostoru pro mezinárodní spolupráci. Na druhé straně je fakt, že zejména v první polovině devadesátých let minulého století se tuzemské podniky soustředily na transformaci a privatizaci, a vědu s výzkumem vypustily. Nízké výdaje podnikové sféry plus nižší státní výdaje do této oblasti se pak odrazily ve ztrátě konkurenceschopnosti. Stejný osud jako vědu potkal i její pracovníky. Výsledek? V současnosti je vybavenost výzkumu a vývoje pracovníky zhruba na polovině průměru zemí Evropské unie. Nedostatek prostředků se odráží také v nedostatečném a konkurenceneschopném technickém a informačním vybavení řady pracovišť. Také státní podpora výzkumu a vývoje má řadu nedostatků - je roztříštěná, postrádá priority při poskytování peněz, a těch je samozřejmě málo. Představitelé Svazu průmyslu navíc říkají: Vláda nedodržela závazek týkající se státní podpory výzkumu a vývoje v České republice. Podle vládou přijatých dokumentů měla státní podpora letos činit 0,7 procenta hrubého domácího produktu. Přitom od roku 2000 klesá relativní podpora výzkumu a vývoje, a to na 0,54 procenta hrubého domácího produktu v roce 2002. Letos dokonce nastal i absolutní pokles výdajů státního rozpočtu do této oblasti.
Firmy musí více investovat do inovací
ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV
