Chaos kolem ratifikace Lisabonské smlouvy ovlivní postup unie v nečekaných otázkách
Zatímco Irové vědí, že o evropského komisaře nepřijdou, Češi se tetelí strachy. Lépe řečeno – ti, kteří věří, že mít komisaře se vyplatí. Minulý týden zavítali do Bruselu lídři dvou nejsilnějších parlamentních stran. Audience u znovuzvoleného předsedy Evropské komise Josého Manuela Barrosa měly jasný scénář. Brusel se dotazoval na ratifikaci Lisabonské smlouvy. Naopak čeští politici se nejprve vykrucovali z odpovědnosti za osud dokumentu a pak nádavkem připomněli své stranické kandidáty na vrcholný post v evropské exekutivě. Barroso nedostal, co žádal, a proto nic neslíbil. V první řadě mu šlo o dokončení ratifikace Lisabonu. Následně očekává od české vlády, že mu sdělí jméno člověka na příštího komisaře.
Míra rezistence Někteří europoslanci za ODS interpretovali zahraniční cestu stranického šéfa jako debakl, který jen nahrál ČSSD. Místopředsedům se dvakrát nezamlouvalo ani Topolánkovo spojení jeho politické kariéry s ratifikací Lisabonské smlouvy. „Mirek Topolánek svým prohlášením hraje o posílení své pozice v rámci ODS a přenáší zodpovědnost za případnou neratifikaci na Václava Klause,“ domnívá se Edvard Kožušník, europoslanec za občanské demokraty. Jeho kolega Jan Zahradil je toho názoru, že Barroso má úkol tlačit na Čechy, třeba i pohrůžkou ztráty eurokomisaře. Podle exšéfa delegace europoslanců za ODS bude Klaus během otálení s podpisem Lisabonské smlouvy vystaven enormnímu tlaku. Bude to prý test jeho osobní integrity a míry rezistence. Klíčovou roli urychlovače zde může sehrát evropský byznys, jenž má podle Zahradila zájem na schválení dokumentu.
Proti všem? „Česká republika o nic nepřijde. Vše závisí na jednomyslném schválení nové komise Evropskou radou 29. října a my u toho budeme také,“ zaznívá z úřednického kabinetu. Postaví se však statistik a premiér Jan Fischer proti triu Brown-Sarkozy-Merkelová bez jasné podpory klíčových domácích politických stran? Pouze idealista odpovídá ano. Česká vláda proto již varovala švédské předsednictví EU, aby mělo připravený plán B. Tím je návrh na řešení balíku institucionálních otázek následujícím způsobem: Ve chvíli, kdy nebude dokončena ratifikace Lisabonské smlouvy, „pojede“ unie podle smlouvy z Nice, která počítá s 26 komisaři. Zemi, která by o toto místo v komisi přišla, bude nabídnuta funkce vysokého zmocněnce pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Lisabon počítá mimo jiné s tím, že institut vysokého zmocněnce se přetaví v ministra zahraničí EU, a zároveň se stane jedním z místopředsedů EK.
Slyšení v evropském výboru Do výběru českého komisaře promluví také výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny. Ten se chystá uspořádat do čtrnácti dnů veřejné slyšení s oficiálními kandidáty na eurokomisaře. Týdeníku EURO to potvrdil člen výboru Jan Hamáček (ČSSD). Dále uvedl, že na setkání s poslanci budou pozváni Vladimír Špidla (ČSSD), Jan Švejnar (za SZ), Alexandr Vondra (ODS), Vladimír Remek (KSČM) a Pavel Svoboda (KDU-ČSL). Výbor pro evropské záležitosti se bude také vyjadřovat k otázce vládního kandidáta, jehož jméno poveze do Bruselu premiér Fischer. Vyjádření výboru je závazné pro celou sněmovnu. V případě nesouhlasu s vládní nominací by se jednalo o vážný politický signál úřednickému kabinetu. Formálně však rozhoduje o nominaci komisaře exekutiva. O tom, že nám stávající konstelace nehraje do karet, nejčastěji hovoří lidé, kteří přicházejí do kontaktu s evropskými institucemi prakticky denně. Oblastí, které může Brusel ovlivnit, je nepřeberně. Dle dobře informovaných zdrojů může české lavírování ovlivnit úmysl EU zavést reciproční opatření ve věci víz pro kanadské občany cestující do EU. Jiným příkladem je proces schvalování výstavby nových jaderných reaktorů v ČR. Bez souhlasu Bruselu, který se opírá o články v zakládajících smlouvách Evropských společenství, toho mnoho nezmůžeme.