České prostředí ztrácí výhodnost

V oborovém žebříčku jsme před General Electrics, říká ředitel Mika

Sdružení CZECH TOP 100 vyhlašuje každý rok v druhé polovině června žebříček nejvýznamnějších českých firem. Této příležitosti je věnována série rozhovorů s řediteli společností, které pravidelně v hodnocení bodují. Ecimex Group se v posledních letech propracoval do první stovky a svoje postavení si vzhledem k očekávaným výsledkům za rok zřejmě ještě 2002 upevní. Patří zároveň k významným exportérům (vývoz 2,6 miliardy Kč za rok 2001) a zaujímá 24. místo v žebříčku sestavovaném na základě produktivity práce. Na otázky bankéře Jana Struže, který je předsedou sdružení CZECH TOP 100, odpovídal Michal Mika, generální ředitel a předseda představenstva Ecimex Group.

STRUŽ: Přestože většinou používáte názvu Ecimex Group, jméno TESLA v názvu vaší firmy donedávna mohlo vyvolat zdání, že jde o pohrobka velkého koncernu TESLA z dob socialismu. Tam bezesporu začátek firmy také spadá. Od té doby jste urazili několik mílových kroků, kterými jste se dlouhodobě zařadili mezi stovku nejvýznamnějších českých firem. MIKA: Jsme v zásadě novodobá firma a naše jméno je sice pohrobkové, ale ve světě stále - zejména v elektrotechnickém průmyslu - něco znamená. Takže jsme pro naše exportní zaměření ponechali ve svém název TESLA, který vznikl kdysi jako zkratka z výrazu „Technika slaboproudá“, nikoliv - jak by se někdo mohl domnívat - po americkém technikovi Nicolu Teslovi.
Když mluvíme o začátcích naší firmy, uvádíme rok 1990, kdy se rozpadal při atomizaci velkých koncernů a z rozhodnutí státních orgánů z roku 1989 koncern TESLA ES, Rožnov pod Radhoštěm. Osamostatněné podniky neměly zkušenosti v oblasti exportu, a tak hledaly cestu, jak si pomoci. Proto osamostatněné podniky vytvořily naši akciovou společnost.
Po rozpadu Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) bylo nutné zcela změnit odbytová místa našeho exportu, i zúžit a restrukturalizovat vývozní a dovozní komodity. Když jsme však v zásadě stabilizovali svá vývozní teritoria i výrobky, začal mít náš dodavatel finanční potíže a nám nezbylo než si výrobní operaci nejprve pronajmout a potom i koupit ve veřejné soutěži. Samozřejmě jsme šli do modernizace a rok po nákupu výrobních aktivit jsme zavedli s pomocí zahraničního bankovního úvěru nový výrobek - barevnou televizní obrazovku, která je v současné době naším majoritním exportním produktem. V žebříčku CZECH TOP 100 patříme mezi sto nejvýznamnějších společností a v našem oborovém žebříčku jsme na pátém místě, za námi zůstávají i takoví giganti, jako jsou General Electrics a Hewlett-Packard. Zároveň je nutno říci, že jsme pořád ryze českou společností. A to není opravdu lehké, neboť jak jistě víte, česká firma si doma připadá jako cizinec.

STRUŽ: Na Slovensku nepodniká mnoho firem, jejichž mateřským místem je Česká republika, i když v poslední době sílí tok českých manažerů do slovenských firem. Jak vám chutnají halušky, borovička, slovenské odbory, vysoká nezaměstnanost a očekávané úlevy a pobídky větším podnikatelským aktivitám? MIKA: Při rozpadu Československa jsme samozřejmě řešili především legislativně propojenost naší firmy se Slovenskem. Po problémech našeho dodavatele klíčového komponentu pro barevné televizní obrazovky jsme byli nuceni tuto výrobu na Slovensku převzít a založit vlastní společnost VIDOX. V loňském roce i tato naše společnost byla vyhlášena na Slovensku exportérem roku. K otázce, jak mi chutnají halušky a borovička, mohu říci, že je mám nejen rád, ale i způsob, s jakou dobrosrdečností jsou servírovány, mě naplňuje myšlenkou, že nejen v daňové a fiskální politice se musíme dnes od Slováků hodně učit. A mohu říci, že bych byl špatný manažer, kdybych neuvažoval o možnostech rozvoje našich aktivit na Slovensku. Dnes máme na Slovensku řádově 550 zaměstnanců a se svými zahraničními obchodními partnery uvažujeme o rozšíření svých aktivit. Vede nás k tomu jak dobrá daňová politika státu a očekávané úlevy, tak i to, že vzhledem k vysoké nezaměstnanosti si zatím pracovníci své práce váží a dosahují dobrou výkonnost.

STRUŽ: Některé české firmy si již léta stěžují na to, že české zastupitelské úřady jim nejsou příliš nápomocné v jejich zahraničně-obchodních aktivitách. Schází vám obchodní delegáti či obchodní oddělení na českých ambasádách? MIKA: Rozpadem obchodních zastoupení v zahraničí a jejich přechodem na ministerstvo zahraničních věcí většina firem přišla o interaktivní vazby ve svých zahraničních aktivitách. Ty si pak musely pracně zajišťovat vlastními silami. Vybavili jsme se samozřejmě svými delegáty či provizními zástupci, ale je pravda, že nám v celní, úvěrové či legislativní oblasti chybí aktivní pomoc českého státu v dané zemi.

STRUŽ: Vaše ředitelská kancelář je poměrně skromná stejně jako budova i areál, ve kterém sídlíte. Držíte své náklady na uzdě? MIKA: Oceňuji především účelovost, a ne honosnost. V elektrotechnickém průmyslu platí pravidlo, že nákladovost je klíčovou silou v udržení se na trhu. Ne že by to neplatilo u ostatních oborů, ale dynamika snižování cen v našem oboru je dramatičtější a marže jsou na minimální úrovni. Pokud jde o výhodnost českého prostředí, mohu konstatovat, že jsme ji postupně ztratili. Hlavními důvody jsou nereálné posilování koruny nepodložené produktivitou práce, podstatně dražší energetické vstupy a nízká výkonnost pracovní síly, podpořená vysokou nemocností. Pro udržení se na trhu musíme samozřejmě modernizovat, zavádět nové výrobky, což vyžaduje požadavky na finanční zdroje. Jejich zdrojem mohou byt úvěry od bank, ty však podnikové sféře půjčují velmi sporadicky. Druhým zdrojem jsou samozřejmě vlastní zdroje. Modernizovali jsme oběma způsoby. Investiční úvěr na nákup nové výrobní linky jsme získali od zahraniční banky v Londýně a modernizaci uskutečňujeme z vlastních zdrojů. Situaci podstatně ztěžuje vývoj koruny. V letech 2001 a 2002 jsme nereálným posílením koruny jsme přišli o 200 milionů korun, když během jednoho a půl roku posílila koruna přibližně o pětinu. Když jsme začali proti tomu protestovat jako podniková sféra, koruna sice relativně oslabila proti euru, ale vůči dolaru nadále posiluje.

STRUŽ: Firma s takovýmto výrobním programem zřejmě již byla předmětem zájmu velkých elektrotechnických gigantů. MIKA: Spolupracujeme s nimi již od roku 1994. Nemohu nevzpomenout na společnost Philips a její investici v Hranicích. Myslím si, že jsme výrazně přispěli k této investici v Čechách. Její realizace probíhala však jinak, než jsme původně předpokládali co do rozsahu i státní podpory. Ve stejném roce, kdy Philips získal dotaci na budoucí pracovní místa, jsme zvyšovali výrobu přechodem na nepřetržitý provoz a celkem jsme vytvořili na 500 nových pracovních míst. Při požadavku na dotaci na nová pracovní místa jsme však od státu nedostali nic. To se pak velmi těžko konkuruje ve vlastní zemi. Česká kotlina přestává být pro tyto giganty zajímavá. Hovoříme s nimi a narážíme na problematiku daňového zatížení, mzdové náklady jsou ve srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi vyšší, vysoká nemocnost spíše ekonomického charakteru také nesvědčí o dobrém podnikatelském prostředí.