Už před vypuknutím pandemie covidu-19 byla zadluženost hlavní příčinou chudoby, bezdomovectví a nerovnosti lidí v Gruzii. Ekonomické dopady pandemie ale tento fakt umocnily a upozornily na obrovské nebezpečí, které dluhy přinášejí. Podle údajů Národního demokratického institutu je v Gruzii zadlužena zhruba polovina domácností a 30 procent rodin uvádí, že splátky dluhů patří mezi jejich největší rodinné výdaje. Čísla jsou to velmi znepokojující, ale nikoli překvapivá.
Pro úvěr v Gruzii je charakteristická vysoká úroková sazba a přísné sankce při porušení podmínek splácení.
Kvůli liberálnímu přístupu k úvěrování vzrostla zadluženost spotřebitelů za posledních deset let 7,5násobně a podle gruzínské národní banky činila letošní průměrná úroková sazba za bankovní půjčky 26 procent. Dlouhodobý bankovní úvěr má úrokové sazby nižší, ale zpravidla je denominován v amerických dolarech, což s sebou nese obrovské riziko při změně kurzu a propadu gruzínské měny lari vůči dolaru. Kvůli nedávné devalvaci gruzínské měny dochází například k tomu, že pro ty, kteří si vypůjčili peníze v dolarech v roce 2012, bude v letošním roce splátka dvojnásobná.
Špička ledovce
Dalším problémem je zadluženost vůči nebankovním institucím. Průzkumy sice naznačují, že takové věřitele vyhledává relativně nízké procento domácností, ale soukromí věřitelé a nebankovní instituce mají na svědomí polovinu všech exekucí. Důvodem jsou nepřiměřeně vysoké úrokové sazby, které často přesahují 100 procent původní částky, a další nekalé praktiky věřitelů.
Zadluženost je společenské stigma, spousta lidí o ní otevřeně nemluví, a proto je složité dobrat se skutečného počtu dlužníků v Gruzii. Podle nevládní organizace Society and Banks sídlící v Tbilisi přišlo za posledních osm let o svůj majetek 20 tisíc domácností, tedy zhruba 65 tisíc lidí, kteří se stali bezdomovci nebo se propadli do chudoby. Je ale pravděpodobné, že toto číslo je jen špička ledovce.
V Gruzii je jasná poptávka po bezpečných a dostupných úvěrových možnostech a je potřeba, aby zadlužené domácnosti měly dostatek informací a mohly se rozhodovat a řešit úvěrové krize dříve, než přijdou o své domovy a majetek. Přesto v zemi chybí podpora zadlužených lidí a nedochází téměř k žádným veřejným diskusím na toto téma.
Přenést zkušenost
Počátkem devadesátých let 20. století se s podobnými problémy v důsledku deregulace potýkali lidé v České republice.
„Před deseti lety nebyl v České republice žádný veřejný ani politický zájem o dluhovou problematiku. Obecně panovalo mínění, že zadluženost se týká pouze sociálně vyloučených osob, lidí s nízkým vzděláním, gamblerů nebo drogově závislých. Až když jsme toto téma otevřeli během ekonomické krize, ukázalo se, že je zadluženo obrovské množství lidí v rámci střední třídy a že toto téma zdaleka není tak okrajové, jak se zdálo,“ říká Kateřina Hůlová, ředitelka pobočky Člověka v tísni ve Středočeském kraji, která poskytuje dluhové poradenství.
Člověk v tísni pak vypracoval veřejnou advokační strategii a vytvořil soubor nástrojů k boji proti zadluženosti. Dnes vidíme, že díky inovativní podpoře proti zadlužení, advokačnímu programu, pomoci zákonodárců, tlaku médií a zájmu veřejnosti je možné predátorské úvěry omezit, zvýšit informovanost lidí, pomoci jim obnovit finanční příjem a snížit také počet osob, které kvůli zadlužení postihne chudoba, bezdomovectví nebo vězení.
Experti na dluhové poradenství z Člověka v tísni věří, že podobný přístup by mohl fungovat i v Gruzii. „Na základě analýzy českého prostředí a srovnání českého modelu s modely západní Evropy jsme začali prosazovat zásadní legislativní změny, které by umožnily, aby zadlužení dostali druhou šanci. Jsme přesvědčeni, že zkušenosti, které máme, lze přenést do Gruzie,“ vysvětluje Hůlová.
Člověk v tísni tak v Gruzii spustí projekt na podporu výzkumu, hájení práv zadlužených osob a dluhového poradenství pro ohrožené obyvatele. Cílem programu bude dosáhnout toho, aby místní subjekty podporovaly přímo zadlužené domácnosti, aby se zvýšila veřejná osvěta na toto téma a našla se vhodná řešení a doporučení, která povedou k vytvoření lepších strategií.
Na projektu bude Člověk v tísni spolupracovat s ekonomickým think tankem GeoWel, který má za sebou 11 let zkušeností v oblasti výzkumu a komunikace v oblasti ekonomických a sociálních problémů, jež postihují ohrožené komunity v Gruzii. GeoWel ve spolupráci s Člověkem v tísni usnadní komunikaci dluhové problematiky, dopadů, které s dluhy souvisejí, a možnosti řešení.
Součástí bude také kampaň na zvýšení informovanosti, hájení práv a lepší ochranu spotřebitelů.
Za posledních osm let přišlo o svůj majetek 20 tisíc domácností, tedy zhruba 65 tisíc lidí, kteří se stali bezdomovci nebo se propadli do chudoby.
O autorovi| Eva Fernández Martín, projektová manažerka Člověka v tísni v Gruzii
ČLÁNKY DO MAILU