Topmanažeři nadnárodního koncernu DuPont, který působí ve více než 70 zemích a má po celém světě 85 tisíc zaměstnanců, nejezdí do Prahy každý den. Prezident pro Evropu, Střední východ a Afriku, Holanďan Mathieu Vrijsen, přiletěl na krátkou jednodenní návštěvu 8. září. Týdeník EURO byl jediným médiem, kterému poskytl rozhovor. Nejvyšší evropský šéf technologického gigantu přiznal, že nešlo o běžnou inspekční cestu.
EURO: DuPont je sice v Česku už od začátku devadesátých let, ale zatím tady nic nevyrábí. Připravujete nějakou změnu?
VRIJSEN: Země střední a východní Evropy považujeme za perspektivní region, v němž bychom nyní chtěli začít rozvíjet nové aktivity. Chceme především zvýšit prodej, ale zároveň se rozhlížíme i po možnostech spolupráce, případně dodávek z těchto zemí. A v Česku se blížíme k podpisu jedné dohody.
EURO: Uvažujete o výstavbě nějakého závodu?
VRIJSEN: To v žádném případě. Pokud se dohodneme, půjde o akvizici. V regionu střední a východní Evropy by to byla pro DuPont premiéra, protože ani v sousedních zemích zatím žádnou výrobu nemáme.
EURO: Můžete chystanou akvizici přiblížit?
VRIJSEN: Před definitivním podpisem dohody nechceme žádné podrobnosti zveřejňovat. Jediné, co mohu říci, že jednání probíhají s výrobcem materiálů. Ale věřím, že první konkrétnější informace dostanete už letos na podzim.
EURO: Zajímá se DuPont o privatizaci Unipetrolu?
VRIJSEN: Unipetrol není ten směr, který by odpovídal naší strategii. Petrochemii jsme opustili už před časem (společný podnik DuPont/Conoco skončil rozdělením v roce 1999 – pozn. red.) a klasická výroba chemikálií (jako je v AliaChemu či ve Spolaně – pozn. red.) také není naše parketa.
EURO: Je DuPont stále ještě chemickou firmou?
VRIJSEN: Původně se vyvíjel a před 200 lety vznikl jako ryze chemická firma, ale to se postupem času změnilo. Dnes má pět hlavních oborů činnosti: kromě výroby nových materiálů, jako jsou kevlar nebo teflon, a využití nových technologií pro povrchové úpravy se věnuje vývoji součástek a technologií pro IT sektor, má divizi výrobků a služeb pro bezpečnost a ochranu zdraví a již několik let také divizi agrochemikálií a výživy. Proto říkáme, že nejsme ryze chemickou firmou, ale spíše společností zaměřenou na vývoj nových materiálů a technologií a jejich uvádění do praxe.
EURO: Prodáváte textilní divizi, která byla v minulých letech vlajkovou lodí koncernu. Není škoda ztratit značku, jako je Lycra?
VRIJSEN: O značku přijdeme v souvislosti s loňským rozhodnutím, že se firma definitivně vzdá své divize DuPont Textiles & Interiors. Také toto rozhodnutí je součástí nové strategie – využít výsledky naší výzkumné základny a soustředit se na vývoj v oborech, které mají velký potenciál růstu.
EURO: Expanze do nejrůznějších oborů už není zajímavá?
VRIJSEN: Chceme rozvíjet našich pět směrů, co do objemu trhu i ve výrobě. Proto se rozhlížíme po takových akvizicích, které zvětší nebo posílí naše současné aktivity. A v každém případě je musí vhodně doplňovat.
EURO: Připadají vůbec v úvahu nějaké velké akvizice?
VRIJSEN: Někdy mohou být vhodnými kandidáty malé, ale jindy i větší firmy. Osobně dávám přednost pomalejšímu začátku, tedy menším akvizicím, nebo spolupráci, která se pak může postupně rozšiřovat.
EURO: Uplatníte tento přístup i v České republice?
VRIJSEN: Česko má spolu se Slovenskem, Maďarskem a Polskem pro naši firmu zvláště velký význam, neboť se v příštím roce připojí k Evropské unii. Proto se rozhlížíme po možnostech spolupráce, případně akvizicích, které by odpovídaly naší strategii.
EURO: Jaké naděje vkládá DuPont do biotechnologií? Jsou jedním z klíčových směrů budoucího rozvoje?
VRIJSEN: Je to jistě perspektivní obor, ale koncern mu zatím nepřisuzuje žádnou prioritu. Divize agrochemie a výživy je jen jedním z pěti oborů, na něž jsme se nyní zaměřili.
EURO: Jste na špici vývoje geneticky modifikovaných obilnin, Myslíte, že se jednou uplatní i v Evropě?
VRIJSEN: V Evropě je zatím s výjimkou Španělska nemůžeme prodávat, protože jejich dovoz podléhá regulaci, a unie má dokonce na jejich použití moratorium. Takový přístup je možná z hlediska evropských spotřebitelů opatrný, ale ekonomice neprospívá. Protože pokud vývoj geneticky modifikovaných plodin pokračuje v Americe a v Asii, může se stát, že Evropa zmešká dobu a natrvalo se vyřadí ze hry.
EURO: Co si myslíte o dalším připravovaném opatření unie – povinné registraci všech chemikálií (EURO 29/2003)?
VRIJSEN: Systém REACH pro registraci a autorizaci chemických látek je nyní ve stadiu přípravy. Já osobně se na ní také podílím, protože jsem členem rady evropského sdružení chemických výrobců (CEFIC). A musím říci, že pro DuPont a jiné velké výrobce představuje zavedení toho systému obrovský problém.
EURO: Není povinné testování vlivu chemikálií na životní prostředí a lidské zdraví jediný skutečně efektivní způsob ochrany před nebezpečnými látkami?
VRIJSEN: Nezpochybňuji cíl ochrany, ale myslím, že navrhované dlouhodobé testy včetně zkoušek na zvířatech jsou zatím velmi drahým a byrokratickým způsobem, jak to udělat.
EURO: Proč byrokratickým?
VRIJSEN: Celý systém je zbytečně složitý. V rámci unie má například vzniknout organizace, která má udělovat autorizaci, ale nebude mít žádné pravomoci. Výrobce přitom budou navrhovaná opatření stát miliardy dolarů a evropský trh bude mít horší pozici vůči konkurenčnímu prostředí Severní Ameriky a Asie. Diskuse o rozsahu požadovaných testů a dat však stále ještě probíhá a my teď musíme najít cestu, jak co nejvíc omezit možné negativní dopady tohoto způsobu ochrany.