V Čechách nakupují i Müller, Naabtaler Milchwerkea Ehrmann
Ještě před deseti lety exportovala bavorská mlékárna Goldsteig dvě třetiny surového mléka produkovaného svými členy (německými zemědělci) do Itálie a pouze jednu třetinu sama zpracovávala. Dnes používá veškeré nakoupené mléko pro výrobu sýrů, které naopak do Itálie vyváží. Denně firma zpracuje 1,3 až 1,5 milionu litrů. Mléko od členů však nyní nestačí, a tak již dva roky ho musí nakupovat od ostatních mlékáren. Od počátku letošního roku se Goldsteig začal poohlížet také na české straně hranice a s prvními odběry mléka začal hned po oficiálním vstupu Česka do Evropské unie. „V Česku nakupujeme asi sto tisíc litrů mléka denně, ale budeme potřebovat víc,“ říká generální ředitel Goldsteigu Peter Hartmann.
Dva plus dva.
Mlékárna Goldsteig vznikla v roce 1992 a je společností s ručením omezeným se čtyřmi společníky. Těmi jsou odbytová družstva místních zemědělců, výrobců mléka, jež mají s mlékárnou uzavřena dodavatelské smlouvy. Původně firmu založila dvě družstva z bavorských městeček Platlingu a Chamu, později se přidala další dvě sdružení z Pasova a Straubingu. Ve čtyřech družstvech se sdružuje 5200 rolníků, kteří firmě garantují ročně dodávky ve výši 540 milionů litrů mléka. Mléko Goldsteig sváží do šesti zpracovatelských závodů, z nichž hlavní je v Chamu, městečku blízko hranice s Českem, nedaleko Domažlic. „Letos v rámci racionalizace provozu jednu továrnu uzavřeme, takže budeme vyrábět jen na pěti místech. V centralizaci produkce chceme pokračovat a pro nepříliš vzdálené období uvažujeme nejvýše o třech výrobních závodech,“ hovoří o plánech do budoucna Hartmann.
Zachrání to mozzarella.
Z počátku měl Goldsteig existenční problémy. V roce 1994 platil jedny z nejnižších výkupních cen a někteří zemědělci dokonce odbytová družstva opustili. Přesto se postupně podařilo Goldsteigu zlepšit hospodaření, a to zejména díky produkci mozzarelly, kterou firma začala firma vyrábět v roce 1994. Tehdy jí vyrobila asi jen dva tisíce tun, dnes dělá 40 tisíc tun ročně a je největším německým producentem tohoto italského typu sýru. Téměř polovina množství mozzarelly, které se sní ve spolkové republice, nese značku Goldsteig. A to ještě čtvrtina produkce sýru z Chamu jde do zahraničí, především do Itálie, ale také do Portugalska, Řecka, Francie, Finska, Irska … V posledních dvou letech vstoupil Goldsteig se svými výrobky i na český, polský a maďarský trh.
Výrobní linky na mozzarellu má Goldsteig v Chamu dvě, obě jsou plně automatizované. „Druhou linku jsme stavěli před necelými třemi lety a dnes již téměř její kapacita nestačí. Poroste-li dále spotřeba mozzarelly, budeme muset zřejmě uvažovat o stavbě další linky,“ usmívá se Hartmann. Výroba je automatizovaná, prakticky bez dotyku lidské ruky. V Chamu se pracuje na tři směny, někdy dokonce i v sobotu a v neděli. Firma zaměstnává asi šest stovek lidí.
Kromě mozzarelly Goldsteig vyrábí ještě tvrdé a měkké sýry a také doplňkově jogurt a patří k pěti největším německým výrobcům ementálu. Také tento druh sýru firma vyváží do zahraničí včetně Česka, Slovenska a Maďarska.
Koncern dosáhl loni tržeb ve výši 265 milionů eur a také letos počítá s dalším mírným nárůstem. Firma má tři základní typy zákazníků - průmyslové odběratele, kterým dodává například bloky mozzarelly nebo ementálu o váze 65 kilogramů, velkoobchody pro gastronomické firmy a samozřejmě maloobchodní řetězce. K maloobchodním sítím, s nimiž Goldsteig spolupracuje, patří například Norma, Lidl, Edeka, Rewe (Penny Market) a Kaufland. Do těchto řetězců dodává bavorská firma jak pod vlastní značkou, tak i pod jejich privátními značkami.
Plná automatizace.
Charakteristickým rysem Goldsteigu je velmi vyspělá logistika. To platí jak pro vnitřní uspořádání výroby, tak pro veškeré skladové operace. Z tohoto pohledu je špičkou především výrobní závod v Chamu, kde je celá výroba řízená počítači na plně automatických linkách. Stroje umějí mozzarellu nejen automatizovaně vyrábět a balit, ale i etiketovat a umísťovat do krabic. Ty postupují opět automatizovaně systémem dopravníkových pásu až do logistického centra Golgsteigu v Chamu, do nějž se sváží i veškerá produkce ze všech ostatních pěti závodů firmy. Také v logistickém centru, ve výškovém regálovém skladu se 17 tisíci paletovými místy, řídí plně automatizované uskladňování a vyskladňování zboží počítače. Skladový systém samostatně připravuje dodávky pro kamiony, takže je možné jeden kamion plně naložit 66 paletami ve dvou vrstvách za 30 až 40 minut. Nákladní vozy se u nakládací rampy v Chamu ani nemohou zdržet déle, jejich příjezdy a odjezdy jsou naplánovány na minuty.
Pro všechny stejně.
„Další rozvoj Goldsteigu bude opět spojen především s mozzarellou, po níž poptávka neustále roste. V posledních několika letech se tento růst pohyboval vždy v desítkách procent. Zvyšovat se bude i výroba ementálů a měkkých sýrů včetně camembertu,“ věří Hartmann. Tvrdí, že pro další růst obratu Goldsteig potřebuje dodatečné zdroje mléka. To by měli bavorské firmě zajistit právě čeští dodavatelé. Přitom se zdá, že na českém trhu začíná být poměrně přeplněno. Kromě Goldsteigu v Česku nakupují přinejmenším další čtyři německé firmy.
„Po vstupu Česka do Evropské unie je pro nás nejdůležitější geografická vzdálenost. Do Česka máme výrazně blíže než do jednoho z našich výrobních závodů ve Waldkirchenu,“ vysvětluje Josef Wagner, který je v Goldsteigu zodpovědný za export a nákup mléka mimo Německo. V Česku má Goldsteig již vybudována dvě shromaždiště mléka, jedno v Klatovech, druhé ve Strakonicích. Od zemědělců do nich mléko sváží česká spediční firma. Ze shromaždišť se vozí české mléko do Chamu, kde jej firma přijímá od sedmi hodin ráno do osmi hodin do večera.
Zajímavá je konstrukce ceny, kterou Goldsteig platí českým dodavatelům. „Neorientujeme se na základě cen na českém trhu, naší strategií je nabízet stejné podmínky českým i německým dodavatelům,“ podotýká Wagner. V praxi to funguje tak, že čeští rolníci dostávají stejnou základní cenu jako němečtí, ti však k tomu na základě svého podílu v družstvu ještě dostávají příplatek. „Výše příplatku se odvíjí od výše podílu v družstvu. Čeští dodavatelé se na základním kapitálu naší firmy nijak nepodílejí, takže na příplatky k základní ceně nemají nárok. Tuto metodu považujeme za férovou. Formou lepších výkupních cen totiž našim podílníkům vyplácíme podíly na zisku, výkupní cenu mléka tedy upravujeme každý měsíc dle aktuálních výsledků hospodaření,“ dodává Hartmann.
Argument pro Čechy.
Kvalitu mléka posuzuje zvláštní instituce Milchprüfring, která je na jednotlivých výrobcích mléka nezávislá. „Zatím nebylo nutné na základě nedostatečné kvality odmítnout některého z českých dodavatelů,“ poznamenává Wagner. Dodává, že veterináři spolupracující s Goldsteigem navštívili i české kravíny a ani v těch nenašli nic, co by bránilo odběru mléka. O tom, že to firma z Chamu s dlouhodobou spoluprací myslí vážně, svědčí i to, že s českými partnery uzavírá smlouvy na pět let.
Bez zajímavosti pro Goldsteig není ani skutečnost, že Češi dokážou dodávat více mléka než němečtí členové. „Průměrný odběr od německých zemědělců se pohybuje kolem 270 až 280 litrů denně, v Česku je to asi 2500 litrů. Velkosti odběrů od jednotlivých firem se však mohou velmi lišit - máme smlouvy jak s jednotlivými rolníky, tak celými družstvy,“ pochvaluje si Wagner.
O kolik více hodlá Goldsteig v budoucnu v Česku nakupovat, nechce Harmann hovořit. „Máme jasnou představu, ale přesný objem nemůžeme s ohledem na konkurenci s dalšími německými zpracovateli mléka usilujícími o získání zdrojů v Česku prozradit,“ říká Hartmann. Věří, že má dostatečné argumenty, aby české zemědělce přesvědčil. Jedním z nich má být kromě rovnocenného zacházení i stabilita firmy. O té svědčí i relativně vysoký podíl vlastního kapitálu ve výši 55 procent na financování společnosti. „Běžné investice dokážeme financovat z vlastního cash flow, jen kvůli velkým investicím musíme chodit do banky,“ tvrdí Hartmann.
Pod pokličkou.
Další německé mlékárny byly k dotazům týdeníku EURO daleko méně vstřícné. Například vedení společnosti Naabtaler Milchwerke, která je známější pod značkou Bayernkrone, s týdeníkem EURO vůbec písemně nekomunikovalo. Podobný přístup zaujal i další významný výrobce a odběratel, společnost Müller Milch, který odebírá české mléko do své dceřiné společnosti Sachsenmilch v saském Leppersdorfu nedaleko Drážďan. Ředitel pro vnější vztahy Thomas Bachofer odmítl i přes několik urgencí komentovat jakékoliv informace o nákupu mléka v Česku. Mlékárna v Leppersdorfu má 1200 zaměstnanců a ročně zpracuje asi 1,4 miliardy litrů mléka. Přesto nezávislé zdroje týdeníku EURO potvrdily, že obě firmy v Česku mléko nakupují. „Severně od Prahy je velmi aktivní Müller. Bayernkrone má zájem o dodavatele ze severozápadní části Čech a firma Ehrmann, je aktivní v západních Čechách,“ potvrzuje Hartmann z Goldsteigu. „Bayernkrone kupuje denně asi 50 až 60 tisíc litrů, Müller 140 tisíc,“ tvrdí dobře informovaný zdroj týdeníku EURO.
Vyváží jen přebytky.
Tvrzení o větší aktivitě Ehrmannu ve vývozu mléka do Německa však Milan Kincl, ředitel mlékárny ve Stříbře, v níž má podíl i německý Ehrmann, popírá. „S německým Ehrmannem spolupracujeme, ale nákup naší mlékárny je určen především pro tuzemskou výrobu. Surovinu vyvážíme spíše nepravidelně v případě, že máme přebytky,“ uvádí Kincl s tím, že přes 90 procent produkce mlékárny ve Stříbře je určeno pro tuzemský trh. Zajímavá je cena, kterou německé mlékárny platí českým dodavatelům. Ta je právě v západních Čechách v současnosti nejvyšší z celé republiky. Zdroj týdeníku EURO říká, že nejvíce platí právě Goldsteig. „Bayern Krone neplatí o moc více než čeští výrobci, podobné je to v případě Müllera,“ dodává. Jak česko-německá cenová konkurence dopadá například na mlékárnu ve Stříbře, v níž denně 100 zaměstnanců zpracuje asi 150 tisíc litrů mléka, komentuje Milan Kincl. „Víme, že se výkupní ceny budou zvyšovat, a jsme připraveni se tomuto trendu přizpůsobit. Zatím jsme žádného dodavatele neztratili,“ tvrdí. Kromě zmíněných čtyř německých mlékáren český trh sondují prý i další výrobci ze spolkové republiky. Zdroje týdeníku EURO potvrdily aktivitu podniků z okolí Pasova a nejmenované sýrárny nedaleko Drážďan.
