I když jako letuška udělala největší kariéru na palubě letounů Oman Air, z rodných Teplic na Blízký východ se už Hana van Kanten stěhovat nechce. „Snažím se docílit spravedlnosti. V Ománu nemám zastání, není tam ani česká ambasáda,“ začíná své vyprávění. Z Maskatu utekla se svou dcerou. Důvodem podle ní byly spory s manželem, které údajně několikrát skončily fyzickým napadením, a dvakrát jí prý schoval i cestovní pas, aby nemohla ze země.
V Teplicích nyní Hana van Kanten vyučuje angličtinu a se svou dcerou čeká na definitivní rozhodnutí české justice.
Okresní i krajský soud už sice rozhodly, že se žena musí do 30. května vrátit do Ománu, poslední slovo ale bude mít Ústavní soud, kam van Kanten se svou advokátkou podaly stížnost. Než ji vyřeší, brněnský tribunál odložil vykonatelnost rozhodnutí – čili řekl, že návrat do Ománu zatím není nutný. Hana van Kanten však doufá, že se do Maskatu nebudou ona ani její dcera muset stěhovat už nikdy.
Týdeník Euro žádal o vyjádření i manžela Hany van Kanten, nizozemského občana surinamského původu, který létá jako pilot Airbusu A330 pro společnost Oman Air a dlouhodobě žije v zemi na jihu Arabského poloostrova. Jeho právní zástupkyně Kateřina Sekaninová na dotazy odmítla odpovědět. „Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení jsou záležitosti týkající se nezletilého dítěte, není v jeho zájmu jeho život medializovat, a otec se proto žádným způsobem do médií vyjadřovat nebude,“ sdělila jen Sekaninová.
Neodpověděla tak třeba na dotazy, proč muž nedovolil, aby dcera navštěvovala mateřskou školku v České republice, nebo jestli a z jakého důvodu svou ženu napadal.
Žádné invazivní zásahy
Důležitou okolností tohoto sporu, který se může stát důležitým vodítkem pro českou justici v budoucnu, je fakt, že Omán není smluvním státem haagské úmluvy o ochraně dětí. Přitom podle tohoto dokumentu se v podobných mezinárodních přích postupuje. A Česká republika zároveň nemá v Maskatu své velvyslanectví – nejbližší je až v saúdskoarabském Rijádu. Podle Anny Šavel, advokátky Hany van Kanten, i proto není jasné, jak by mohly být právně vymahatelné povinnosti, které české soudy uloží jejímu manželovi při případné výchově dcery v Ománu.
Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, však v tomto „vakuu“ zásadní zádrhel nevidí.
„Nevím, zda vadilo někomu z rodiny, že tomu tak bylo vždy, tedy od založení vztahu rodičů přes dobu života rodiny v Ománu až do vycestování maminky s děvčátkem do Česka. V Ománu platí partikulární právo pro nearabské cizince a podle našich poznatků Omán nemá potřebu nijak invazivně zasahovat do vztahů těchto osob.“
S odkazem na povinnost mlčenlivosti se ke konkrétním otázkám nechce vyjadřovat. Nicméně poměrně jasně naznačuje, že jestliže se matka rozhodne utéct s dítětem, může být její chování posuzováno jako únos. „Pokud se například rozpadne mezinárodní rodina a jeden rodič se rozhodne s dítětem rodinu a společné bydliště opustit, měl by – pokud se s druhým rodičem nedohodne – nechat rozhodnout soud v zásadě v místě, kde žijí, případně soud, který má mezinárodní pravomoc. Pokud tato pravidla nedodrží, dopustí se únosu dítěte,“ reaguje Kapitán.
A podle něj neobstojí ani takové vysvětlení, že mohlo docházet k fyzickým útokům. „Mnohé těžké okolnosti (zanedbání výživného, konfl iktní povaha, manipulativnost či násilí), které se v takových případech někdy objevují, je třeba před soudem prokázat. Nicméně jejich existence nemění nic na faktu, že došlo předtím k únosu.“
Jak zahnat noční můru
Proto Hana van Kanten ze svého teplického útočiště vyhlíží, jak se k celé věci postaví Ústavní soud. Česká justice navíc řeší i několik dalších souvisejících věcí, jako je třeba řízení o rozvodu s jejím manželem či o určení budoucího bydliště.
Okresní státní zastupitelství v Teplicích dále prověřuje i trestní oznámení kvůli fyzickému napadení, kterého se měl údajně dopustit. Ovšem ani k tomu se Kateřina Sekaninová, jeho právní zástupkyně, nevyjádřila.
Omán, který se pro Hanu van Kanten mohl stát jedním z vrcholů její kariéry, se tak rychle proměnil v neúnavnou noční můru. Jestli ji dokáže zahnat, ukážou nejbližší týdny.
Jestliže se matka rozhodne utéct s dítětem, může být její chování posuzováno jako únos.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
