Český národní zájem? Ptejte se ve Washingtonu

11. 11. 2013

Země Visegrádu pro Německo znamenaly totéž, co pro USA udělalo Mexiko se svými montovnami a „maquilladoras“

Americké ministerstvo ? nancí i Mezinárodní měnový fond (MMF) vyčítají Německu, že nepřispívá k oživení způsobem, který by pomohl odstranit nerovnováhy mezi evropským Severem a Jihem. Jak tomu máme rozumět v Česku, které je na německé ekonomice nejzávislejší v celé Evropě? Jaký reálný dopad to na nás může mít?

Co se týká Německa, týká se i Česka. Implikace, které bude mít německá odpověď na výtky Spojených států a MMF, budou pro ČR dalekosáhlé. Umět se v tom zorientovat je sice docela triviální „makro“, ale stojí za to si ho zopakovat.

První věc, kterou nelze opomenout, jsou základní makroekonomické vazby. Vezměme v potaz, že běžný účet platební bilance není ničím jiným než rozdílem mezi národními úsporami a investicemi. Německo po roce 1990 muselo masivně investovat do sjednocení, protože ekonomika bývalého východního Německa se v podstatě položila kvůli přijetí západoněmecké marky jako společné měny, která učinila východoněmecké ? rmy (spíše o něco produktivnější než ty české, natožpak slovenské) nekonkurenceschopnými. Tenhle šok zaměstnal sjednocené Německo na celou dekádu a ještě v roce 2000 byl německý běžný účet záporný. Jinak řečeno, na sjednocení si Německo od zbytku světa sbíralo zdroje.

Druhá kapitola nastává po přijetí eura, tedy měny, která již z de? nice nemůže být „markou“, pokud se nemá zbytek eurozóny položit stejně jako před lety východní Německo.

Zde doporučuji podívat se na rozdíly ve vývoji exportně orientovaných severských zemí, které si vždy základní relace vůči Německu hlídaly, zatímco ty jižní řešily problémy s nerovnováhou přes periodické devalvace. Kdyby se dnes eurozóna rozpadla do dvou měnových bloků, „severní euro“ by vůči tomu „jižnímu“ zpevnilo a ohromné německé přebytky by záhy patřily minulosti.

Zázrak německých obchodních přebytků a přebytků běžného účtu platební bilance spočívá v tom, že se sjednocené Německo v eurozóně opírá o relativně slabší měnu, než byla marka, a navíc posílilo svoji konkurenceschopnost tlumením mezd. Dílem tak učinilo legislativou, která změnila ekonomické stimuly pro hledání práce místo nezaměstnanosti (Hartz IV), dílem se o to zasloužila tripartitní střídmost ve mzdových vyjednáváních.

Nepřehlédnutelným faktorem ale musela být i možnost a schopnost německého průmyslu transferovat obrovský objem aktivit s nižší přidanou hodnotou do Česka, Maďarska, Polska i Slovenska. Země Visegrádu tak pro Německo znamenaly totéž, co pro USA udělalo Mexiko se svými montovnami a „maquilladoras“, pouze hloubka integrace je podstatně vyšší.

Podle statistik činil loňský český vývoz do Německa asi 32,5 miliardy eur, kdežto mexický v případě Spojených států v přepočtu necelých 214 miliard. Ovšem Česko má jedenáctkrát méně obyvatel než Mexiko.

Zpočátku podhodnocené kurzy měn středoevropských zemí i velmi laciné kvali? kované síly od výrobního dělníka až po inženýra daly Německu dodatečnou konkurenční výhodu, která se musela promítnout vůči relativně „jednotkově“ drahému jihu Evropy.

Německému merkantilismu jsme posloužili, aniž bychom chtěli – ekonomická geogra? e je mocná a rozdíly v relativních cenách ještě mocnější. Zbývá odpovědět na klíčovou otázku: Kdyby nyní Němci zvýšili svůj sklon ke spotřebě, zvedli investice, snížili míru úspor a omezili přebytek běžného účtu, bylo by nám to ku prospěchu?

Ano! Aniž by to ve Washingtonu pánové věděli, momentálně bojují v Berlíně za Česko. Pakliže se zvýší německá domácí spotřebitelská a investiční poptávka, bude to dobře nejen pro EU a eurozónu, ale opravdu hodně by to pomohlo střední Evropě. A kdo je první na mapě? Národní zájmy existují. I když je to trochu kontraintuitivní, ten náš konkrétně vypadá úplně stejně jako ten ve Washingtonu.

VŠICHNI PROTI NĚMECKU?

Vývoj vybraných hospodářských ukazatelů Německa v letech 2000 až 2013 (všechna data v % HDP)

V letech 2011 a 2012 mělo Německo v absolutní dolarové výši mohutnější přebytky běžného účtu než Čína (také relativně: 2,35?% HDP v roce 2011 a 2,5?% v roce 2012). Jinak řečeno, Čína nepřispívá ke globální nerovnováze ani zdaleka stejnou silou jako náš západní soused.

Kdyby se zdraví ekonomiky posuzovalo podle přebytku běžného účtu, bylo by Japonsko „zlaté“. Ve své „ztracené dvoudekádě“ (1990 až 2010) jej mělo vždycky.